Na přelomu 70. a 80. let v Iževské zbrojovce vznikla samonabíjecí pistole komorovaná na nový náboj ráže 5,45×18. Střela s ocelovým jádrem tohoto náboje dokáže probít až 55 vrstev kevlaru. Konstruktéry zbraně byli Tichon, Anatolij Simarin a Lev Kulikov. Zbraň má jednoduchou konstrukci s dynamickým závěrem a neobvykle malé rozměry. V roce 1983 byla přijata do výzbroje ozbrojených sil SSSR pod označením PSM (ПСМ – Пистолет Самозарядный, Малогабарытный – Pistoljet Samozarjadnyj, Malogabarytnyj – Pistole samonabíjecí, malých rozměrů) a téhož roku byla zahájena sériová výroba.
Pistoli PSM v Sovětském svazu používali především jednotky Ministerstva vnitra a Výbor státní bezpečnosti (KGB). Dalšími uživateli pistole PSM byli straničtí funkcionáři, kteří ji používali pro potřeby sebeobrany. V Sovětské armádě jimi byly částečně vyzbrojeni vysocí štábní důstojníci, některé výsadkové jednotky a jednotky zvláštního určení. Pro své malé rozměry, nízkou hmotnost a vysokou účinnost byly pistole PSM oblíbené i mezi sovětskými piloty, nasazenými v Afghánistánu. Letci je nosili ve speciálních kapsách, našitých na vestách s výbavou pro přežití.
Pistole se v původní ráži 5,45mm v Iževsku stále vyrábí pod označením IŽ-75. Od původní PSM liší pouze popisem na levé straně závěru. V Iževsku vznikla i varianty v ráži 6,35mm Browning, označená Bajkal MP-441 a v ráži .22LR.

Nabízená pistole je originální armádní provedení PSM z roku 1985. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Pistole není označena platnou dobovou zkušební značkou.