V 80. letech 19. století všechny evropské armády začaly hromadně zavádět do výzbroje opakovací pušky. Sjednocené Německo v roce 1884 zavedlo do výzbroje opakovačku Mauser 1871/84 ráže 11,15 mm. Němečtí vojenští činitelé však byli kritizováni za zavedení zbraně v ráži 11,15 mm, když již bylo zcela jasné, že vývoj spěje k použití zbraně menší ráže.
Konstrukcí nové opakovačky ráže 8 mm byli pověřeni důstojníci puškové zkušební komise (Gewehr-Prüfungskommision) ve Spandau. Komise při vývoji zbraně vyšla z osvědčeného závěrového mechanismu pušky Mauser 1871/84, doplněným dvěma předními uzamykacími ozuby a nábojovou schránkou systému Mannlicher.
Dokončená zbraň, označená „Gewehr 88„, byla 12. listopadu 1888 zavedena do výzbroje císařské armády. Podle konstrukčního původu je zbraň někdy nazývána komisní puškou (Kommissionsgewehr).
Počátkem 90. let 19. století bylo zjištěno nadměrné opotřebení vývrtu hlavní, zaviněné jeho velkou těsností. Proto byly drážky vývrtu všech pušek M1888 prohlouben z 0,10 mm na 0,15 mm. Takto upravené zbraně byly na pouzdře závěru označeny písmenem „Z“.
V roce 1903 byl do výzbroje přijat nový náboj (8x57JS) se zahrocenou střelou a výrazně zlepšenými balistickými vlastnostmi. Krátce nato bylo rozhodnuto o úpravě pušek M1888 na tento nový náboj. Hloubka drážek vývrtu byla zvětšena na 0,30 mm, byl zvětšen průměr přechodového kužele nábojové komory a zkonstruováno zcela nové hledí, odpovídající balistice nového náboje. Takto upravené zbraně byly na pouzdře závěru označeny písmenem „S“.
V roce 1905 bylo rozhodnuto adaptaci pušek M1888 pro nabíjení pomocí nábojových pásků. Nábojová schránka byla dole uzavřena a doplněna vložkou s podavačem. Na levé vnitřní straně nábojové schránky byl namontován přidržovač nábojů a na můstek pouzdra závěru byly přiletovány čelisti pro nasazení nábojového pásku. Detaily konstrukce a přiletování čelistí se lišily podle konkrétní zbrojovky, která úpravu prováděla. Zbraně upravené pro nabíjení z pásků byly neoficiálně označeny M1888/05 a jejich úprava proběhla v letech 1906 až 1907.
K pušce M1888 nebyl vyvinut žádný nový bodák, ale zbraň byla od počátku navržena k používání bodáku z pušky Mauser 1871 nebo 1871/84. V době první světové války se na zbrani používal i celokovový náhradní bodák M88/98.
Pušky M1888 byly vyráběny od roku 1888 ve státních zbrojovkách Danzig (Gdaňsk), Erfurt a Spandau a od roku 1889 i ve státní zbrojovce Amberg a také v soukromých zbrojovkách Ludwig Löwe, Berlín a Österreichrische Waffenfabriks-Gesellschaft (ÖWG) v rakouském Steyeru. Celkem bylo vyrobeno asi 1,55 miliónu pušek M1888, z toho Ludwig Löwe 425 000 ks a ÖWG 351 300 ks (z toho 306 000 ks pro Německo, zbytek na vývoz do Brazílie, Peru a Číny). Výroba ve státních zbrojovkách není přesně známa, ale průměr byl asi 192 tisíc zbraní na zbrojovku.
Nabízená puška pochází z produkce státní zbrojovky Spandau. Puška je v dobrém původním stavu, nebyla upravena pro použití nábojových pásků, kromě přední objímky kompletně na číslech včetně šroubů. Veškeré popisy zbraně jsou provedeny pouze latinkou tzn. nejedné se o běžné turecké provedení. Hlaveň je matná, drážky mělčí ale dobře patrné.
Zbraň je volně prodejná, kupující musí být starší 18 let!!!
Pistole SIG Sauer P226 je samonabíjecí pistole navržená švýcarskou společností SIG Neuhausen. Pistole je vyráběna ve městě Eckernforde v Německu firmou J.P Sauer und Sohn GmbH.
Zbraň vznikla na počátku 80.let z předchozího menšího modelu P225. Měla uspokojit poptávku U.S.Army v období hledání nové služební zbraně. Ve výběrovém řízení nakonec prohrála zejména s ohledem na pořizovací cenu s italskou Berettou.
Pistole Sig Sauer patřily vždy jednoznačně k tomu nejlepšímu, co světoví výrobci krátkých ručních palných zbraní mohli nabídnout.
Pistole je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou zkušební značkou.
Polská armáda zkoušela od roku 1926 různé vzory zahraničních samonabíjecích pistolí i revolverů. Přes četné zkoušky nedošlo k zavedení zahraničního vzoru a v Polsku vznikla domácí konstrukce, která byla dílem ing. Piotra Wilniewczyce a Jana Skrzypińského, jež je označována Radom, podle místa výroby, ale také VIS 35. První prototyp budoucí armádní pistole vznikl v únoru 1931.
Ačkoliv na základě dobrých výsledků padlo rozhodnutí o objednávce na 6000 pistolí, dodatečné požadavky na konstrukci zbrzdily celý vývoj a tím i přípravu výroby. Finální verzi zavedla polská armáda do výzbroje až v roce 1935 pod označením „Pistolet VIS wz. 35“. K zahájení výroby došlo teprve v roce 1936, kdy Fabryka Broni v Radomi vyrobila okolo 6000 kusů. V následujícím roce výroba stoupla na 8000 pistolí a v roce 1938 činila přibližně 16 000 kusů. V roce 1939, kdy došlo 1. září k napadení Polska, dosáhla výroba v Radomi počtu 19 000 pistolí.
Po obsazení polského území nacistickým Německem se zbrojovka v Radomi dostala pod správu rakouské firmy Steyr-Daimler-Puch ze Štýru a pistole vyráběné pro německou brannou moc nesly označení P 35 (p). Výroba se stále zvyšovala a dosáhla vrcholu v březnu 1941, kdy měsíční produkce činila 10 000 pistolí. Ke zvýšení produkce došlo díky řadě konstrukčních zjednodušení.
V srpnu 1944, kdy se přiblížila Rudá armáda k Visle, bylo rozhodnuto přenesení výroby pistolí do Znojma, kde se však konce války vyráběly jen sady dílů, odesílané do Štýru. Celková produkce pistolí VIS 35 je odhadována na 364 400 kusů, z nichž pouze 49 400 pistolí spadá do předválečné produkce let 1936–1939.
Nabízená pistole pochází z polské produkce a byla vyrobena v roce 1939. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.
Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové. Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech.
Karabiner 98k byla zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty německého Wehrmachtu a tvořila základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války.
Nabízená puška pochází z produkce firmy Mauser a byla vyrobena v roce 1937. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, do posledního šroubu kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je lesklá v drážkách velmi lehce matná.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
V roce 1895 zavádí chilská armáda do výzbroje pušku model 1895 v ráži 7x57mm. Výroba probíhá u německé firmy Ludwig Loewe&Co. až do roku 1900. Omezené množství vyrobila i firma DWM.
Kromě dlouhé pušky jsou dodávány i karabiny s modifikací úchytu pro chilský bajonet.
Nabízená karabina je ve velmi dobrém původním stavu, s výjimkou několika drobných dílů na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Mauser model 1891 zavedený v Argentinské armádě od roku 1891 v ráži 7,65×53 Arg. byl vyráběn v Německu firmami Ludwig Loewe&Co. Berlin a DWM. Většinu zakázky z celkového počtu 180tis pušek a 30tis. karabin vyrobila firma Ludwig Loewe&Co. Jedná se o pušku s jednořadou nábojovou schránkou která byla poprvé použita u belgické pušky model 1889. Puška sloužila až do roku 1909, kdy byla nahrazena modernějším modelem 1909. Kromě dlouhé pušky byla taktéž vyráběna jezdecká karabina.
Nabízená zbraň je poměrně vzácná karabina pro technické sbory vzniklá úpravou jezdecké karabiny. Ta spočívá v doplnění o úchyt na bodám M1879.
Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Puška Mauser model 1909 nahradila v tomtéž roce starší model 1891. Tento model byl modifikovanou kopií německé pušky Gew.98 upravenou podle argentinských specifikací, což se týkalo zejména použití ráže 7,65×53 Arg. Pušky byly z počátku vyráběmy v Německu firmou DWM, následně pak v rámci licence přímo v Argentině, kde bylo vyrobeno přibližně 85tis. kusů Rozsah německé produkce není znám. Kromě dlouhé pušky byla taktéž vyráběna jezdecká karabina
Nabízená karabina je ve velmi dobrém stavu, kompletně na číslech, hlaveň je čistá a lesklá. Povrch zbraně byl pravděpodobně částečně obnoven.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Švýcarská puška systému Schmidt-Rubin K31 v ráži 7,5×55 GP11 vznikla modernizací starší verze K11 a do výzbroje byla přijata v roce 1932. Úprava spočívala zejména ve změně konstrukce závěru, která umožnila jeho zkrácení. Puška byla zavedena jako standardní typ pro všechny složky švýcarské armády. Ve výzbroji zůstala až do roku 1958, kdy došlo k zavedení útočné pušky SIG SG 510. V témže roce skončila i její produkce, která celkově činila 528 230 kusů.
Nabízená puška byla vyrobena v roce 1939. Je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Opakovací malorážka firmy Winchester model 61 byla vyráběna v letech 1932-1963. Celková produkce dosáhla téměř 344tis kusů.
Nabízená puška v ráži .22LR pochází z roku 1937. Zbraň je ve velmi dobrém až vynikající původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška není označena platnou zkušební značkou.
Krátká puška (karabina) vz. 33 (tovární označení vz. 16/33) byla určena pro čs. četnický sbor a finanční stráž jako náhrada za rakouskou karabinu Mannlicher M.95. Konstrukce vychází z Musketonu vz. 12/33, vyráběného pro Brazílii. Mechanismus zbraně i ráže (8x57IS) jsou prakticky totožné s armádní puškou vz. 24.
Puška vz. 33 se vyráběla v brněnské Zbrojovce v letech 1934 až 1938. Celkem bylo vyrobeno 25311 kusů vz. 33, kdy 5300 pušek z tohoto počtu bylo určeno pro finanční stráž (značení FS na pažbě) a zbytek 20011 kusů pro četnictvo (značení ČETN). Po okupaci německou armádou výroba pušky pokračovala pod označením G.33/40.
Nabízená puška pochází z výzbroje četnictva a byla přejata v roce 1935. Po roce 1939 prošla tzv. protektorátní úpravou, kdy byl odstraněn slovenský znak na prsou lva a označení ČS v signatuře výrobce. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je téměř lesklá.
Puška není označena platnou zkušební značkou.