Pistole Mauser C96 konstruktérů Fidela, Friedricha a Josefa Feederle je jedna z prvních samonabíjecích pistolí. Byla unedena na trh v roce 1896 a dosáhla obrovského komerčního úspěchu. Byla dodávána ve velkých počtech do zemí, jako je Turecko, Mexiko a Čína, a tam byla také uvedena do výzbroje armád. V německé armádě sloužila jako doplňková zbraň. Pistole je v ráži 7,63 mm Mauser.
Nabízená pistole 7,63 Mauser byla vyrobena mezi roky 1911-1915 a byla určena pro civilní trh. Zbraň je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá. Součástí je originální sčíslované dřevěné pouzdro – viz. foto.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Sovětská signální pistole OSP-30 (Osvetitenlnyj i signalnyj pistolet, „Osvětlovací a signální pistole“) byla zavedena v roce 1930 jako vylepšený nástupce dřívější OSP-26 (také známá jako Rdultovského světlicová pistole). OSP-30 se vyráběla do roku 1944. Již v roce 1943 bylo rozhodnuto nahradit ji ve službě dokonalejším modelem, kterým se stal SPŠ-44.
Nabízená pistole byla vyrobena v iževském zbrojním závodu. Kromě Rudé armády byla používána i armádou finskou – viz. značení SA. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je lehce matná.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Pistole Mauser C96 konstruktérů Fidela, Friedricha a Josefa Feederle je jedna z prvních samonabíjecích pistolí. Byla unedena na trh v roce 1896 a dosáhla obrovského komerčního úspěchu. Byla dodávána ve velkých počtech do zemí, jako je Turecko, Mexiko a Čína, a tam byla také uvedena do výzbroje armád. V německé armádě sloužila jako doplňková zbraň. Pistole je v ráži 9mm Luger. K přepracování C96 na náboj 9mm Luger došlo na základě požadavku německé armády. Celkem bylo vyrobeno cca 140tis. kusů.
Nabízená pistole má velmi nízké výrobní číslo – 1502!! Zbraň je ve velmi dobrém stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je téměř lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Pistole ČZ vz. 38 byla v pořadí třetí předválečnou československou armádní pistolí. Zbraň v ráži 9 mm Short (.380 ACP)měla praktickou konstrukci založenou na patentu, který byl v letech 1929–1934 udělen konstruktéru Františku Myškovi a České zbrojovce. Tato konstrukce zajišťovala snadnou údržbu pistole, neboť se při rozborce rozložila pouze na tři části bez drobných součástek – hlaveň, tělo, jež tvořilo celek se závěrem, a zásobník. To je dodnes „celosvětově nejmenší počet celků vzniklých při rozborce vojenské samonabíjecí pistole“.Určitou nevýhodou byla poměrně tuhá spoušť, což do určité míry způsobovala geometrie výhradně dvojčinné spouště (DAO). Nicméně díky tomu nedocházelo v případě používání zbraně u jízdních jednotek k jejímu nechtěnému odpálení. Přes určité nedostatky, dané též použitým střelivem (standardní československý vojenský pistolový náboj 9 mm vz. 22), měla pistole vz. 38 velmi pokrokovou konstrukci, jež „některými prvky předběhla svou dobu o dlouhou řadu let“ a osvědčila se jako velmi spolehlivá a odolná zbraň.
Koncem roku 1937 byla vyrobena série 25 zkušebních pistolí s označením vz. 37 jež byly odeslány k armádním testům, po nichž došlo k několika dílčím úpravám. Nakonec bylo objednáno 41 000 pistolí s označením vz.38. Příprava sériové výroby probíhala prakticky v předvečer okupace ČSR, neboť doslova jen pár dní po jejím začátku přestalo Československo existovat jako suverénní stát. Nová pistole se tak do rukou československých vojáků již nedostala a veškeré vyrobené zbraně převzala německá okupační správa.
Pod označením Pistole 39 (t) (=tschechisch) pak tyto pistole sloužily u záložních jednotek Wehrmachtu, používala je říšská pracovní služba Reichsarbeitdienst (RAD), Todtova organizace a pozemní personál Luftwaffe, pro nějž byla dodatečně vyrobena série 3000 kusů.
Nabízená pistole má neobvyklý spoušťový mechanismus fungující nejenom ve standardním režimu DA ale i SA. Takto vyrobené (upravené) pistole se občas objevují, nicméně o této varinatě není v dostupné literatuře nic známo. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Pod tlakem válečných událostí vstupuje roku 1915 společnost Beretta do světa výroby pistolí. První model, který představí, je M.1915 – pistole s dynamickým závěrem v ráži 7,65mm Browning. Později je zbraň přepracována na náboj 9mm Glisenti a zařazena do výzbroje italské armády. K ukončení výroby došlo s koncem první světové války v roce 1918 a během uvedených let dodala Beretta italské armádě 15 300 pistolí. Počet vyrobených zbraní v řáži 7,65 není znám.
V roce 1940 zakoupilo Finsko od Itálie 1 500 pistolí Beretta M.1915 a M.1919. Zbraně byly dodány finským jednotkám a byla používány v době tzv. „pokračovací války“ (1941-44). Po 2. světové válce bylo velké množství těchto pistolí předáno finské policii. V roce 1951 finský inventář stále obsahoval 848 pistolí Beretta M/15, ale pouze 27 pistolí Beretta M/19. Zbývající pistole byly uskladněny pro případné další použití, až bylo v letech 1965-1971 prodáno asi 100 kusů vojenskému personálu a zbytek byl vyvezen v roce 1986.
Nabízená zbraň ráže 7,65mm Browning je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.
Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. Byla vyvinuta Georgem Lugerem (patentována v rove 1898) z jedné z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní -pistole Borchardt C-93 vynálezce Huga Borchardta, Od roku 1900 ji začala v Německu vyrábět továrna Ludwiga Loeweho Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM).
Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná pro služební zbraně. Přesto byla jako služební pistole zavedena v armádách mnoha států.
Výroba probíhala zpočátku u DWM, během první světové války pak ještě ve státní zbrojovce v Erfurtu. Po válce pak u firmy Simson&Co v Suhlu a Krieghoff. V poslední řadě pak u firmy Mauser.
Celkem bylo vyrobeno více než 4 miliony pistolí všech verzí.
Nabízená pistole pochází z produkce firmy Mauser a byla vyrobena v roce 1939. Pistole je v velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. Nejprve byla používána ráže 7,65 mm Browning, později se vyráběly modifikace v dalších rážích 9mm Browning krátký a .22 Long Rifle. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.
Nabízená pistole pochází z předválečné produkce zbrojovky v Zella Mehlis a je vyrobena v méně obvyklé v ráži 9 mm Browning krátký. Zásodník má spodní záchyt. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň čistá lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Samonabíjecí puška Hakim je v podstatě licenčně vyráběná švédská armádní puška Ljungman Ag m/42. Puška se vyráběla v Egyptě od padesátých let až počátku 60. let 20. století. Vzhledem k tomu, že se v Egyptě nacházelo značné množství nábojů 8x57IS z období 2. světové války, byla původní švédská konstrukce přepracována na tuto ráži. V polovině 60. let byla nahrazena puškou AK-47 Maadi (licenční kopie sovětské pušky). Hakimy pak byly následně uloženy ve vojenských rezervních arzenálech. V nedávné době bylo zaznamenáno jejich použití některými egyptskými policejními jednotkami. Celkem bylo vyrobeno přibližně 70 000 kusů této zbraně.
V Egyptě se v omezeném množství vyráběla také zkrácená verze této pušky s označením Rashid, která používala náboj 7,62×39 mm.
Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Opakovací pušky systému Mannlicher M.95 ráže 8x50R tvořily od konce 19. století hlavní pěchotní výzbroj rakousko-uherské armády. Výroba probíhala ve zbrojovce Steyr a následně i v Budapešti. Zbraně se vyráběly v několika variantách, kdy vedle pušky M 1895 existovala rovněž jezdecká karabina M 1895 a krátká puška M 1895 pro pěchotu. Podle dostupných údajů evidovala rakouská vojenská správa na počátku války 850 000 pušek, krátkých pušek a karabin Mannlicher M. 95. Během válečných let (období od 1. 8. 1914 do 1. 10. 1918) vyrobila zbrojovka ve Steyru celkem 2 541 783 pušek M. 95, v Budapešti jich bylo vyrobeno 349 355 kusů. Krátkých pušek vyrobila OEWG 196 400, Budapešť 505 937 kusů. Celkově bylo tedy během války vyrobeno 3 593 475 opakovaček Mannlicher M. 1895.
Již před první světovou válkou se pušky rozšířily např. do Itálie, Rumunska, Bulharska, Nizozemí, po válce a rozpadu Monarchie pak byla používána armádami nástupnických zemí včetně Československa, kde kromě armády používalo karabiny i četnictvo a finanční stráž. U těchto složek se pušky udržely až do 30. let, kdy došlo k přezbrojení na pušky vz. 33 systému Mauser.
Roku 1930 došlo k úpravě pro náboj 8x56R s označením Mannlicher M.95/30.
Nabízené pušky jsou model 95/30 a mají upravenou ráži na 8x56R. Zbraně jsou ve velmi dobrém stavu, hlaveň je čisá a lesklá.
Pušky jsou označeny platnou zkušební značkou.
PROSTŘEDNÍ PUŠKA NA FOTO JE REZERVOVANÁ!!
V roce 1895 proběhla úprava u britské armády zavedené pušky Lee-Metford. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I.
V prosinci 1902 byl přijat nový zkrácený vzor, jednotný pro celou armádu – puška Lee-Enfield SMLE No. 1 Mk. I (SMLE = Short Magazine Lee-Enfield). Tato puška měla zařízení pro nabíjení zásobníku páskem, sektorové hledí s bočně posunovatelným zářezem určeným pro střelbu na vzdálenosti do 2000 yardů (1825 m). Kromě toho, stejně jako u předcházejících vzorů měla puška postranní sklopné dioptrické hledí pro střelbu na vzdálenosti od 1700 do 2800 yardů (1560-2550 m). Kapacita odnímatelného zásobníku byla 10 nábojů ráže .303 British.
Roku 1916 se objevil nejrozšířenější vzor pušky Lee-Enfield No.1 – SMLE No.1 Mk. III*. Tato modifikace nemá postranní dioptrické hledí, zářez hledí není bočně posunovatelný, nemá uzávěru zásobníku, úderníková matice je plochá se zářezy na bočních stěnách.
Nabízená puška ráže .303 British je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.