Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové. Existoval I. model a II. model lišící se typem hledí. Puška M 98 zařazená do výzbroje cyklistických jednotek se lišila pouze dolů ohnutým držadlem závěru a byla bez poutek, řemen se připevňoval z boku jako u jezdeckých karabin.
Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech.
- Karabiner 98a – karabina zavedená v roce 1908 do výzbroje jezdectva, pěchotního dělostřelectva, ženistů a technických oddílů. Označení „a“ dostala až v roce 1923 po zavedení karabiny 98b.
- Karabiner 98b – puška zavedená v roce 1923 do výzbroje jezdeckých pluků a motocyklistů. Přestože je označována jako karabina, má hlaveň stejné délky jako standardní puška M 98. Liší se pouze způsobem připevnění řemenu a dolů ohnutým držadlem závěru.;
- Karabiner 98k – karabina zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty. Základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války.
Nabízená puška pochází z produkce firmy Mauser a byla vyrobena v roce 1917. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je lehce matná.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Puška Schmidt Rubin M1889 je nástupce opakovaček systému Vetterli ve švýcarské armádě. Používá náboj menší ráže – 7,5×53,5 GP90, navržený Eduardem Rubinem, konstrukci závěru pak vytvořil Rudolf Schmidt. Model 1889 byl určen jako základní výzbroj pěchoty a počet vyrobených kusů činil 212 000.
Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu, na kompletně číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá. Ke střelbě je možné použít i náboje 7,5×55 GP11 se zmenšenou prachovou náplní.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
M1917 Enfield,nebo také americký Enfield, formálně pojmenovaný „americká puška, cal .30 M1917“ byl americkou modifikací britské pušky P14. Používal ale náboje ráže .30-06. Co se týče počtu, byla to nejrozšířenější puška používaná americkými expedičními silami v Evropě během první světové války.
Po vypuknutí první světové války měla britská armáda nedostatek pušek a z důvodu nedostatečných kapacit britských dodavatelů britská administrativa oslovila americké firmy (Winchester, Remington a Eddystone) a požádala je o výrobu nově vyvinutého (a ze značné části okopírovaného systému Mauser) vzoru s označením P14.
Když v roce 1917 vstoupily do války Spojené státy projevil se obdobný nedostatek pušek, jako o několik let dříve ve Velké Británii. Americká armáda byla standardně vyzbrojena puškami Model 1903. Jediným dodavatelem byl Springfield Armory, jehož výrobní kapacity byly ale nedostatečné. Ukázalo se, že než přestavovat kompletní výrobu u firem Winchester, Remington a Eddystone (v té době vyrábějící P14) je jednodušší změnit britskou ráži této pušky na americkou .30-06.
Celková produkce dosáhla u firmy Eddystone 1 181 908 kusů, Remington vyrobil 545 541 a Winchester 465 980 pušek modelu P17. Pušky byly zařazeny do služby až do padesátých let a sloužily ještě v korejské válce.
Nabízená zbraň pochází z produkce firmy Eddystone. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Švýcarská puška systému Schmidt-Rubin K31 v ráži 7,5×55 GP11 vznikla modernizací starší verze K11 a do výzbroje byla přijata v roce 1932. Úprava spočívala zejména ve změně konstrukce závěru, která umožnila jeho zkrácení. Puška byla zavedena jako standardní typ pro všechny složky švýcarské armády. Ve výzbroji zůstala až do roku 1958, kdy došlo k zavedení útočné pušky SIG SG 510. V témže roce skončila i její produkce, která celkově činila 528 230 kusů.
Nabízená puška je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá. Puška je opatřena originálním mikrometrickým hledím.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Od roku 1891 se v carském Rusku uvažovalo o náhradě za zastarávající revolver Smith & Wesson Russian ráže 44. Po rozsáhlých zkouškách celé řady revolverů byl roku 1895 přijat do výzbroje ruské armády revolver bratrů Emile a Leona Nagantů pod názvem Revolver systému Naganta vzor 1895. První zakázky pro ruskou armádu byly vyráběny ve zbrojovce Emile et Leon Nagant v belgickém Lutychu, na přelomu století získal výhradní licenci Tulský zbrojní závod v Rusku, kde v roce 1898 začala výroba revolverů Nagant. Revolver byl vyráběn ve dvou provedeních : důstojnický (s dvojčinným bicím a spoušťovým ústrojím) a model pro mužstvo (jednočinný). Od roku 1921 se vyrábělo pouze jedno provedení s dvojčinným mechanismem, v roce 1930 došlo k nepatrné inovaci revolveru, která postihla tvar mušky a mířidel. V malém množství byl vyráběn i zkrácený model (model GPU) s kratší hlavní a rukojetí, tento model byl určen pro příslušníky Stalinovy tajné policie NKVD (GPU). Dalším modelem vycházející z revolveru Nagant byl sportovní model střílející malorážkovým nábojem 22 LR. Od roku 1930 začíná být revolver Nagant nahrazován modernější samonabíjecí pistolí Tokarev TT, jeho výroba však pokračovala v omezeném množství v tulské zbrojovce až do roku 1948. Revolver Nagant byl používán Rudou armádou během druhé světové války, dokonce i po válce zůstal ve výzbroji některých jednotek a ozbrojené ochrany.
Nabízený revolver pochází z produkce Tulského zbrojního závodu a byl vyroben v roce 1915. Jedná se o variantu pro mužstvo s jednočinným spoušťovým ústrojím. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Revolver není označen platnou zkušební značkou.
Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. Nejprve byla používána ráže 7,65 mm Browning, později se vyráběly modifikace v dalších rážích 9mm Browning krátký a .22 Long Rifle. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.
Nabízená pistole pochází z licenční produkce francouzské firmy Manurhin a je v ráži 9mm Browning Court. Zbraň je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, má originální brynýr, hlaveň čistá lesklá. Prodej včetně originální sčíslované krabice, nástřelového terče a druhého zásobníku.
Pistole je označena platnou zkušební značkou.
Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. Nejprve byla používána ráže 7,65 mm Browning, později se vyráběly modifikace v dalších rážích 9mm Browning krátký a .22 Long Rifle. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.
Nabízená pistole pochází z poválečné produkce zbrojovky v Ulmu a je v ráži 9mm Browning court. Zbraň je ve vynikající původním stavu prakticky nové zbraně, má originální brynýr, hlaveň čislá lesklá.
Pistole je označena platnou zkušební značkou.
Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. V roce 1931 byla vyrobena menší verze PPK (Polizei Pistole Kriminalmodell), která byla určena pro kriminální policii jako zbraň pro skryté nošení. Tato pistole se od modelu PP lišila kromě menších rozměrů také konstrukcí těla zbraně, na jehož rukojeti byla nasazena jednodílná pažbička. Model PP měl klasické dvoudílné střenky rukojeti. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.
Nejrozšířenější provedení pistole PPK bylo v ráži 7,65mm Browning. Roku 1933 se objevily varianty ráže .22 Long Rifle, 6,35mm Browning a 9mm Browning krátký, které ale nedosáhly velkého rozšíření.
Nabízená pistole pochází z poválečné produkce zbrojovky v Ulmu a je v ráži .22 Long Rifle. Zbraň je ve vynikajícím původním stavu prakticky nové zbraně, má originální brynýr, hlaveň čistá lesklá. Prodej včetně originální sčíslované krabice, nástřelového terče, návodu a druhého zásobníku.
Pistole je označena platnou zkušební značkou.
Ve výzbroji finské armády se nacházela od roku 1917, kdy byla vyhlášena nezávislost Finska, řada zbraní zahraniční provenience, ať již to byly španělské pistole Ruby či německé pistole Parabellum v ráži 7,65 mm Parabellum zavedené pod označením m/23. Finský konstruktér Aimo Johannes Lahti (1896–1970) zkonstruoval v roce 1926 prototyp pistole ve stejné ráži jako pistole Parabellum. Až v roce 1931 proběhla řada zkoušek, z nichž vzešel požadavek na možnost adaptace i na ráži 9 mm Parabellum, který souvisel se zaváděním samopalu Suomi KP/-31 do výzbroje. Lahtiho pistole se dočkala zavedení do armády, ale až v roce 1935. Objednávku na výrobu 2500 nových armádních pistolí obdržela státní zbrojovka Valtion Kivääri Tehdas (VKT) v Jyväskyle v lednu 1936. Počet pistolí vyrobených do vypuknutí tzv. zimní války po napadení Sovětským svazem v listopadu 1939 byl ale nízký; první kusy vyrobila VKT až v březnu 1938. Do kapitulace Finska v září 1944 se do výzbroje dostalo jen 5800 pistolí. Kapitulace zastavila výrobu nových dílů, nicméně produkce pistolí pokračovala montáží z dílů již vyrobených. Poslední pistole L-35 doručená finským ozbrojeným silám měla sériové číslo 6731.
Po skončení druhé světové války výroba sice pokračovala, avšak závod byl v roce 1951 přejmenován na Valmet. Pistole z poválečné produkce nesly některé odlišnosti, z nichž nejmarkantnější bylo odstranění drážky pro upevnění nástavné pažby. Do ukončení výroby v roce 1952 vyrobila továrna pouze 9300 kusů. Na rozdíl od licenčně vyráběných švédských pistolí m/40, jichž se v továrně Husqvarna vyrobilo okolo 100 000 kusů, jsou finské pistole velmi vzácné.
Nabízená pistole pochází z poválečné produkce, i když výrobní číslo tomu neodpovídá. Pistole je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. Byla vyvinuta Georgem Lugerem (patentována v rove 1898) z jedné z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní -pistole Borchardt C-93 vynálezce Huga Borchardta, Od roku 1900 ji začala v Německu vyrábět továrna Ludwiga Loeweho Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM).
Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná pro služební zbraně. Přesto byla jako služební pistole zavedena v armádách mnoha států.
Výroba probíhala zpočátku u DWM, během první světové války pak ještě ve státní zbrojovce v Erfurtu. Po válce pak u firmy Simson&Co v Suhlu a Krieghoff. V poslední řadě pak u firmy Mauser.
Celkem bylo vyrobeno více než 4 miliony pistolí všech verzí.
Nabízená pistole pochází z produkce firmy DWM. Byla po první světové válce a určena pro civilní trh. Používá náboj v ráži 7,65mm Parabellum. Pistole je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech kromě zásobníku, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.