Armáda švédského království přijala po rozsáhlých zkouškách do výzbroje belgickou pistoli Browning 1903, kterou oficiálně zavedla 16. prosince 1907 pod označením m/07. Zahájení licenční sériové výroby v továrně Husqvarna Vapenfabriks Aktiebolag v roce 1917 předcházely dodávky pistolí nakoupených v belgické Fabrique Nationale. Výroba v Husqvarně běžela s přestávkami až do roku 1942, kdy bylo vyrobeno 89230 pistolí.
Nabízená pistole je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Opakovací pušky systému Mannlicher M.95 ráže 8x50R tvořily od konce 19. století hlavní pěchotní výzbroj rakousko-uherské armády. Výroba probíhala ve zbrojovce Steyr a následně i v Budapešti. Zbraně se vyráběly v několika variantách, kdy vedle pušky M 1895 existovala rovněž jezdecká karabina M 1895 a krátká puška M 1895 pro pěchotu.
Již před první světovou válkou se pušky rozšířily např. do Itálie, Rumunska, Nizozemí, po válce a rozpadu Monarchie pak byla používána armádami nástupnických zemí včetně Československa, kde kromě armády používalo karabiny i četnictvo a finanční stráž. U těchto složek se pušky udržely až do 30. let, kdy došlo k přezbrojení na pušky vz. 33 systému Mauser.
Roku 1930 upravena puška pro náboj 8x56R s označením Mannlicher M.95/30.
Nabízená karabina M 95 byla vyrobena zbrojovkou ve Steyru a je v původní ráži 8x50R. Zajímavé je její převzetí československou armádou v roce 1918 – viz. foto.
Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je matná.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
V období po 1. .světové válce se Francouzi rozhodli zavést nový náboj ráže 7,5 mm. Nový náboj byl přijat roku 1924. Přikládala se mu však malá důležitost a vyvíjelo se pro něj jen málo zbraní. Při zdlouhavém testování náboje bylo zjištěno, že je za určitých okolností nebezpečný a proto bylo rozhodnuto o jeho přepracování. To se uskutečnilo v roce 1929. Ve stejném roce Francouzi schválili zavedení opakovací pušky na nový náboj do výzbroje. Prototyp nové zbraně byl však dokončen až v roce 1932. Následovala dlouhá řada testů, které se vlekly až do roku 1936 a až potom byla nová puška konečně přijata do výzbroje.
Nová zbraň dostala označení MAS 36. Opakovací puška používala odsuvný otočný závěr nové konstrukce. Závěr se skládal pouze ze šesti součástí, uzamykací ozuby měl umístěny u zadního konce. Ovládal se dopředu vykloněnou závěrovou pákou. Krabicový zásobník pojal pouze pět nábojů. Trubice pod hlavní sloužila k uložení a nasazení bodáku. Puška se vyznačovala tím, že se sestávala z malého počtu součástí. Snaze o maximální zjednodušení však byly obětovány pojistné prvky. Zbraň neměla manuální pojistku ani výstražník, který by střelce informoval o natažení bicího mechanismu.
Puška MAS 36 byla posledním modelem opakovací pušky s odsuvným závěrem, přijatým do výzbroje evropskou armádou Výroba běžela tak pomalu, že se nakonec rozeběhl modifikační program, jehož náplní byla přestavba starších zbraní na nový náboj ráže 7,5 mm. V roce 1939 tak byly novými puškami MAS 36 vyzbrojeny jen některé francouzské prvosledové jednotky.
Po obsazení Francie se Němci zmocnili určitého množství pušek, kterým přidělili označení Gewehr 242( f ). Pušky byly ve výzbroji německých posádek na okupovaném francouzském území. Ke konci války nová francouzská armáda znovu převzala pušky MAS 36 do své výzbroje. Pušky sloužily Francouzům ještě řadu let po válce a dočkaly se bojového použití v Africe a Indočíně. Mnohé se donedávna uplatnily při slavnostních přehlídkách. Celkem bylo vyrobeno cca 1,1 milionu pušek.
Nabízená puška je v průměrném stavu, kompletně na číslech včetně bodáku, má částečně obnovený brynýr, povrch některých dílů je poškozen korozí. Nicméně hlaveň je v naprosto vynikajícím stavu.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Československá puška vz.98/29 ráže 8×57 IS byl vzor určený výhradně pro export. Jejím největším odběratelem se stal Írán (Persie), kam bylo v letech 1930-1931 vyvezeno 80 tisíc kusů. Pušky vynikaly dokonalým zpracováním a použitými materiály.
Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, kompletně na číslech, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Italská puška Mannlicher Carcano využívající jako základ rakouský systém. Tato puška byla vyvinuta šefkonstruktérem Italské armádní zbrojovky v Turíně podplukovníkem Salvatorem M. Carcanem roku 1890 a plukovníkem Paravicinim. Její první výrobní verze byla nazvána jako Model 1891 (M 91). Představena byla roku 1891 a byla upravena pro použití nového typu bezokrajových nábojů 6,5 x 52 mm Mannlicher-Carcano. Nábojová schránka má kapacitu šest nábojů.
Pušky série Carcano byly produkovány mezi lety 1892-1945, přičemž nahradily dříve používané pušky Vetterli-Vitali ráže 10,35 x 47 mmR a tvořily hlavní pěchotní výzbroj italské armády během první světové i druhé světové války.
V případě nabízené pušky se jedná o model 1891 vyrobený zbrojovkou Brescia v roce 1895 .
Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je velmi lehce matná.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
V době ruské revoluce bylo Finsko pod vládou cara. Když byl car Mikuláš II odstraněn, Finsko vyhlásilo svou nezávislost a porazilo ruské síly ve Finsku. Díky této skutečnosti zde zůstalo velké množství zbraní a to včetně pušek Mosin M.91. Nový stát potřeboval rychle vybudovat armádu, která by byla schopna čelit případnému útoku ze strany Ruska a proto bylo rozhodnuto o použití ruských pušek Mosin jako základního armádního vzoru.
V roce 1927 finská armáda přijímá do výzbroje pušku M27, což byl zcela nový vzor vycházející ze systému Mosin. Puška M27 má těžkou, pro střelbu lepší hlaveň a celkovou délku 118,7cm (na rozdíl od M91 s délkou 130,8cm). Pušky M27s byly vyráběny v letech 1927 – 1940 firmou Tikkakoski (Tikka) a firmou VKT (Valtion Kirvaaritehdas) v letech 1932,1934 a 1935. Celková produkce dosáhla cca 56 000 kusů.
Drobnou úpravou modelu M.27 spočívající v použití jiné přední objímky hlavně vzniká model M.28. Hlavně pro tyto pušky dodává švýcarská firma SIG Neuhausen. Zbraně jsou kompletovány jednak v manufaktuře Civilní gardy známé pod označením SAKO Suojeluskuntain Ase ja Konepaja Oy (1928-30 a 1933) a dále firmě Tikka (1930-1933). Jsou určeny pro Civilní gardu – označení na hlavni „SY“, (Suojeluskuntain Yliesikunta).
Nabízená puška pochází z produkce firmy SAKO a byla vyrobena v roce 1933. Zbraň ve velmi dobrém původním stavu, „na číslech“ (vhledem ke kompletaci v manufaktuře SAKO přečíslovaná, nicméně finální čísla jsou shodné na hlavni a závěru), má originální povrch, hlaveň je velmi lehce matná.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Zbraň v původní podobě byla do francouzské armády zařazena v roce 1890. Pušky a karabiny Berthier byly určeny pro náboj ráže 8 mm ( 8 x 50R ). Jednalo se o mechanickou opakovačku se zásobníkem na 3 náboje. Celkem bylo vyrobeno 2 miliony pušek a karabin Berthier všech verzí.
Verze Berthier 1907/15 bylo vyrobeno celkem 435.000 kusů a našly široké použití ( francouzská armáda, cizinecká legie, Řecko, Srbsko, Turecko ). Během nasazení v I. Světové válce byla kritizována malá kapacita zásobníku a tím i pomalejší rychlost střelby a nutnost četnějšího přebíjení. Tento problém byl vyřešen další modifikací Berthier 1907/15 – M16 se zásobníkem zvětšeným na 5 nábojů.
V roce 1929 došlo k poslední významné modifikaci a to verze Berthier 1907/15 – M34, která byla určena pro novou munici : náboj ráže 7,5 mm, konkrétně 7,5x54mm French. Této varianty, zejména karabin, bylo vyrobeno na 80.000 kusů.
Koncem 30. let začalo postupné stahování pušek a karabin Berthier z výzbroje a jejich nahrazování novou opakovačkou MAS-36, těch ale nikdy nebyl dostatek a tak pušky a karabiny Berthier zůstaly, především u speciálních průzkumných jednotek, ve výzbroji i nadále.
V průběhu roku 1940 ukořistili Němci velké množství zbraní z výzbroje poražené francouzské armády, tedy i pušky a karabiny Berthier různých modifikací. Jelikož zbraně byly určeny pro náboj 7,5 x 54, který nebyl adaptabilní s německou standardní municí ráže 7,92mm, byly ukořistěné zbraně přiděleny přednostně okupačním jednotkám ve Francii a jednotkám na Atlantickém valu ( ve Francii byl k dispozici dostatek munice ráže 7,5 mm ).
Dalšími uživateli pak byly policejní a protipartyzánské jednotky po celé okupované Evropě.
Karabiny ( především ) dosloužily u jednotek cizinecké legie a některých pomocných jednotek dislokovaných především mimo území Francie až v roce 1980, přestože oficiálně byly vyřazeny z výzbroje k roku 1960.
Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň čistá lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. V roce 1931 byla vyrobena menší verze PPK (Polizei Pistole Kriminalmodell), která byla určena pro kriminální policii jako zbraň pro skryté nošení. Tato pistole se od modelu PP lišila kromě menších rozměrů také konstrukcí těla zbraně, na jehož rukojeti byla nasazena jednodílná pažbička. Model PP měl klasické dvoudílné střenky rukojeti. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.
Nejrozšířenější provedení pistole PPK bylo v ráži 7,65mm Browning. Roku 1933 se objevily varianty ráže .22 Long Rifle, 6,35mm Browning a 9mm Browning krátký, které ale nedosáhly velkého rozšíření.
Nabízená pistole pochází produkce zbrojovky v Zella Mehlis, byla vyrobena v roce 1940 a je v ráži 7,65mm Browning. Zbraň je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, má originální brynýr, hlaveň čislá lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
V době ruské revoluce bylo Finsko pod vládou cara. Když byl car Mikuláš II odstraněn, Finsko vyhlásilo svou nezávislost a porazilo ruské síly ve Finsku. Díky této skutečnosti zde zůstalo velké množství zbraní a to včetně pušek Mosin M.91. Nový stát potřeboval rychle vybudovat armádu, která by byla schopna čelit případnému útoku ze strany Ruska a proto bylo rozhodnuto o použití ruských pušek Mosin jako základního armádního vzoru.
Přestavbou pušky M91 pro potřeby finské civilní gardy (Lotta Svard) vzniká puška s označením M24. Pušky byly osazeny novými hlavněmi, které byly zakoupeny od švýcarské firmy SIG a od tří německých firem. Hlavně SIG jsou označeny „Schweiz-Industrie Gesellschaft Neuhausen“ vpravo od komory. Německé hlavně jsou označeny „Bohler-Stahl“ na dně hlavně bez rozdílu mezi výrobci. Všechny hlavně pušek M24 jsou nedatované a jsou označeny znakem civilní gardy „S se třemi větvičkami v štítu“ na komoře. Všechny německé hlavně a většina švýcarských jsou těžší než standardní hlaveň M91.
Nabízená puška je osazena německou hlavní. Zbraň ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je velmi lehce matná
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Za konstruktéra ruské pušky Mosin- Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta. Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.
Oficiální označení pro Mosin-Nagant 1891 znělo v té době Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda – Tříčárková puška vzor 1891 (Tříčárková je označení pro ráži – jedna čárka je 0,1 palce, 3 čárky jsou 0,3 palce, tedy 7,62 mm). Jako první vyrobila 500 000 těchto zbraní francouzská zbrojovka Manufacture d Armes de Chatellerault. Ruské továrny nabraly dech až v roce 1893, kdy ve tříletém období vyrobily více než 1,4 milionu těchto pušek. Tyto pušky se osvědčily v zejména v první světové válce. Během první světové války byly zadány kontrakty americkým firmám New England Westinghouse a Remington na 1,8 respektive 1,5 milionu pušek.
Kromě dlouhé pěchotní verze se vyráběla i puška pro jezdectvo. Byla o 64mm kratší a o 0,4kg lehčí než pěchotní verze.
Roku 1922 bylo rozhodnuto, že do výzbroje Rudé armády bude přijata pouze dragounská varianta pušky Mosin jako jednotná puška. V roce 1930 puška Mosin-Nagant vzor 1891 prošla omlazovací kůrou, ze které vzešly zbraně známé pod názvem vzor 1891/30. Byla zjednodušena technologie výroby. Stupňovité rámečkové hledí s několika zářezy a se stupnicí v krocích bylo nahrazeno novějším sektorovým s metrickou stupnicí. Změněn byl tvar mušky, objevilo se chránítko mušky (napřed na tuleji bodáku, později na základně mušky). Dřívější uzavřené objímky pažby byly nahrazeny dělenými odpruženými. Původní hranaté pouzdro závěru změněno na okrouhlé, zádržka nábojů v zásobníku spojená s vyhazovačem byla nyní vyráběna ze dvou součástek.
V roce 1938 je do výzbroje zařazena i karabina, která vznikla modernizací vz.1907. V roce 1944 je navíc opatřena neodnímatelným sklopným bodákem a dostává označení karabina vz.44.
Nabízená puška pochází od produkce Iževského zbrojního závodu a byla vyrobena v roce 1944. Puška je ve velmi dobrém původním stavu, KOMPLETNĚ NA ČÍSLECH, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.