V době ruské revoluce bylo Finsko pod vládou cara. Když byl car Mikuláš II odstraněn, Finsko vyhlásilo svou nezávislost a porazilo ruské síly ve Finsku. Díky této skutečnosti zde zůstalo velké množství zbraní a to včetně pušek Mosin M.91. Nový stát potřeboval rychle vybudovat armádu, která by byla schopna čelit případnému útoku ze strany Ruska a proto bylo rozhodnuto o použití ruských pušek Mosin jako základního armádního vzoru.

V roce 1927 finská armáda přijímá do výzbroje pušku M27, což byl zcela nový vzor vycházející ze systému Mosin. Puška M27 má těžkou, pro střelbu lepší hlaveň a celkovou délku 118,7cm (na rozdíl od M91 s délkou 130,8cm). Pušky M27s byly vyráběny v letech 1927 – 1940 firmou Tikkakoski (Tikka) a firmou VKT (Valtion Kirvaaritehdas) v letech 1932,1934 a 1935. Celková produkce dosáhla cca 56 000 kusů.

Změnou typu hledí, zdokonalením lože hlavně a modifikací nábojové schránky vzniká v roce 1930 model M28/30. Výroba probíhá opět v manufaktuře Civilní gardy (SAKO). Tento málo vídaný model patří mezi vyhledávané zbraně mezi sběrateli.

Nabízená puška pochází z produkce firmy SAKO a byla vyrobena v roce 1940. Zbraň ve velmi dobrém původním stavu, hlaveň a závěr jsou na číslech. Má originální povrch a vynikající čistou a lesklou hlaveň.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou. Označení je možné po domluvě vyřídit – poplatek na ČÚZZS je 500kč.

V roce 1895 proběhla úprava u britské armády zavedené pušky Lee-Metford. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I.

Nejrozšířenější varianta pušky Enfield model No.4 – No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka.

Nabízená puška byla vyrobena firmou Long Branch (Kanada) v roce 1950. Zbraň ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

V roce 1895 proběhla úprava u britské armády zavedené pušky Lee-Metford. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I.

V prosinci 1902 byl přijat nový zkrácený vzor, jednotný pro celou armádu – puška Lee-Enfield SMLE No. 1 Mk. I (SMLE = Short Magazine Lee-Enfield). Tato puška měla zařízení pro nabíjení zásobníku páskem, sektorové hledí s bočně posunovatelným zářezem určeným pro střelbu na vzdálenosti do 2000 yardů (1825 m). Kromě toho, stejně jako u předcházejících vzorů měla puška postranní sklopné dioptrické hledí pro střelbu na vzdálenosti od 1700 do 2800 yardů (1560-2550 m). Kapacita odnímatelného zásobníku byla 10 nábojů ráže .303 British.

Roku 1916 se objevil nejrozšířenější vzor pušky Lee-Enfield No.1 – SMLE No.1 Mk. III*. Tato modifikace nemá postranní dioptrické hledí, zářez hledí není bočně posunovatelný, nemá uzávěru zásobníku, úderníková matice je plochá se zářezy na bočních stěnách.

Nabízená puška pochází z kontraktu pro Jižní Rhodesii byla vyrobena vyrobena firmou BSA v polovině dvacátých let. Odhadované množství těchto zbraní se pohybuje kolem 4000 kusů.  Zbraň ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, má originální povrch, hlaveň je velmi lehce matná.

Puška není označena platnou zkušební značkou.

Ve třicátých a čtyřicátých letech byly v Německu vyráběny řadou firem malorážky určené k výcviku Hitlerjungend a dalších polovojenských organizací. Malorážky svým vzhledem vycházely z vojenské puška G.98k. Většinou byly jednoranné a některé modely byly opatřeny i úchytem bodáku.

Nabízená malorážka pochází z produkce firmy BSW. Puška je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Revolver Rast-Gasser vz. 1898 zkonstruoval August Rast, od roku 1884 spolumajitel továrny na šicí stroje Rast & Gasser. Do výzbroje jej rakousko-uherská armáda zavedla 28. února 1899 a nahradila jím již zastaralé revolvery Gasser 1870. Zavedený revolver měl modernější konstrukci, válec s větší kapacitou a jeho nabíjení bylo rychlejší než u předchozího vzoru. Válec kryla z pravé strany nabíjecí klapka Abadie a k pootočení nabíjeného válce stačilo stisknout spoušť. Nový revolver byl zařízen na náboj 8 mm Rast-Gasser, jenž vznikl současně s konstrukcí zbraně.
Prvních 15 000 revolverů vz. 1898 vyrobila firma L. Gasser do roku 1903. V uvedeném roce ale koupila firmu továrna Rast & Gasser v Ottakringu u Vídně a následně vyrobené revolvery byly již značeny jménem nového vlastníka. Ačkoliv revolver armáda oficiálně zavedla do výzbroje armády, nestal se předpisovou zbraní důstojníků. Ti si mohli zvolit zbraň podle vlastního výběru. Revolvery se vyráběly po celou dobu do první světové války a ještě po ní, ačkoliv již v roce 1907 byla do výzbroje zavedena pistole M. 7 a na počátku války přibyla další, Steyr 1912. Celková produkce je odhadována na téměř 190 000 revolverů vz. 1898.
Revolvery vz. 1898 se staly v prvních letech výstavby československé armády součástí značně nejednotné výzbroje. Tehdejší ministerstvo národní obrany nakoupilo v roce 1919 v Rakousku z uvolněného armádního materiálu, vedle jiných zbraní, také 4000 revolverů vz. 1898. Armáda je z důvodů výzbrojní nouze dlouho používala, byť postupně zahraniční zbraně nahradily zavedené armádní pistole vz. 22 a zejména vz. 24. K 15. březnu 1939 měla vojenská správa v evidenci útvarů v Čechách a na Moravě ještě 2499 revolverů vz. 1898 a na Slovensku se nacházelo dalších 1249 kusů.
Po druhé světové válce došly revolvery vz. 1898 využití u Sboru národní bezpečnosti a u Pohraniční stráže při výcviku služebních psů.

Nabízený revolver je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Revolver model 1882 byl jako služební zbraň důstojníků švýcarské armády zaveden usnesením Federální rady ze dne 25. listopadu 1882. Revolver používal náboje s černým prachem v ráži 7,5mm. Mezi lety 1882 a 1900 bylo armádě dodáno cca 7200 této zbraně. Dalších 8500 revolverů modelu 1882 bylo prodáno kantonálním správám a soukromým osobám.

V roce 1933 byl zaveden vylepšený model revolveru s označením 1882/29. Výroba probíhala až do roku 1946 s celkovou produkcí 18209 kusů.

Nabízený revolver model 1882/29 je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, kompletně na číslech, originální brynýr, hlaveň čistá lesklá.

Revolver je označen platnou zkušební značkou.

FP-45 Liberator (Flare-Projector) je primitivní jednoranná pistole vyráběná v USA za druhé světové války v roce 1942 a používaná především domorodým odbojem v Asii v boji proti Japoncům, méně v Evropě proti nacistům (avšak všude, ve Francii, Belgii, Holandsku, Dánsku, Norsku, Polsku, Ukrajině, Rumunsku, Řecku a Jugoslávii, po atentátu na Heydricha v malém množství i v Protektorátu, ba i v samotném Německu a Rakousku). Její vývoj byl zadán na popud zvláštních služeb – OSS (US) a SOE (GB). Ve velkých množstvích byla volně shazována v kartonových krabicích z amerických letadel na podporu domácího odboje. Působila především psychologicky, okupanti byli ochromeni faktem, že proti nim stojí obyvatelstvo, masivně vyzbrojené střelnými zbraněmi a blokující tak velkou část pěchoty.

Celá pistole sestává z 23 dílů a je celá lisována a bodově svařena z plechu s výjimkou hlavně a „závěru“. V pažbičce byly vloženy 4 náboje .45 ACP.  Hlaveň je tvořena prostou hladkou 1/2″ trubkou, úderník je přímotažný, zápalník  tvoří pouhý zakalený trn na zpět ohnutém konci osy úderníku, vystupující z bloku, tvořícího závěr. Po natažení závěru (tlakem na spoušť, systém DA) tento střílel ze zadní polohy.  Účinný dostřel je udáván 8 m (25 stop) – střela byla v hladké hlavni dosti volná a hlaveň krátká. Vystřelená nábojnice se vyrážela vhodnou tyčkou, vsunutou do ústí hlavně.

Zbraň vyráběla firma Guide Lamp Corporation of GMC od června do srpna 1942. Sestavení jedné zbraně prý trvalo (statisticky) jen 7,5 sekundy, vyrobeny byly celkem dva miliony kusů za cenu 2,60 USD/ks. Použito z nich bylo cca 1 milion, zbytek byl v r. 1945 sešrotován. Dnes se jedná o málo vídanou a sběratelsky zajímavou zbraň.

Nabízená pistole je v dobrém až velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je lehce matná.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Obliba německé pistole Mauser C 96 přivedla španělskou firmu Unceta y Cia v baskické Guernice k výrobě vzhledové napodobeniny, jež měla řadu konstrukčních zjednodušení a dostala označení Astra 900.
Výroba pistolí řady 900 byla zahájena v roce 1927 a všechny následující modely 901−903, F a E byly vybaveny přepínačem režimu střelby. Pilotní model 900 se ve výrobě udržel až do roku 1941 a s více než 20 000 vyrobenými kusy se stal nejrozšířenějším z celé modelové řady.  Zbraně byly dodávány především do Číny a Jižní Ameriky. Další sloužily např. u španělské tajné policie a složek Guardia Civil. V dnešní době se jedná o málo vídanou a sběratelsky zajímavou zbraň.

Nabízená pistole je ve velmi původním dobrém stavu, na číslech a má originální povrch. Hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.

Pistole Mauser C96 konstruktérů Fidela, Friedricha a Josefa Feederle je jedna z prvních samonabíjecích pistolí. Byla unedena na trh v roce 1896 a dosáhla obrovského komerčního úspěchu. Byla dodávána ve velkých počtech do zemí, jako je Turecko, Mexiko a Čína, a tam byla také uvedena do výzbroje armád. V německé armádě sloužila jako doplňková zbraň. Pistole je v ráži 7,63 mm Mauser.
Kolem roku 1930 došlo k zintenzivnění konkurenčního boje na jihoamerických trzích a Dálném východě a to zejména díky španělským kopiím pistolí C96. Některé z nich umožňovaly střelbu dávkou, což Mausera donutilo se touto problematikou také zabývat. Výsledkem byl model 711 sestrojený Josefem Nickelem a následně Karlem Westingrem vylepšený model 712. Tato zbraň byla dodána především do Číny. Na začátku druhé světové války byla zařazena i do služby u německé armády a používaly ji zejména jednotky Waffen SS.
Nabízená pistole je ve velmi dobrém stavu, na číslech, hlaveň je čistá a lesklá. Funkce plně automatické střelby je deaktivována – jedná se o zbraň kategorie B.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

S vývojem pistole Nambu typ 14 bylo započato v roce 1916 a to zejména z důvodu výrobní náročnosti a tím i vysoké ceny předchozích modelů A a B. Za konstruktéra je obecně považován major Kidžiro Nambu. Díky celkovému zjednodušení zbraně japonská armáda následně odsouhlasila konstrukci jako typ 14. Pistole měly být přidělovány poddůstojnickému a důstojnickému sboru. Námořnictvo přijalo zbraň v roce 1927. Produkce započala v roce 1926 v arzenálu v Nagoji a trvala až do roku 1932. Kromě toho byly pistole vyráběny i v arzenálu v Koišikawě.  V roce 1933 založil K.Nambu vlastní společnost pod názvem Nambu Rifle Manufacturing Company s cílem získat kontrakt na výrobu pistolí. V témže roce bylo na tuto firmu převedeno kompletní strojní vybavení nagojského arzenálu. V roce 1936 došlo k přejmenování továrny na Čuo-Kogjo a produkce pistolí zde pokračovala až do léta 1944.

Pistole byly vyráběny po celou dobu v prakticky shodném provedení, jedinou konstrukční změnu představoval ve třicátých letech vylepšený zápalník a pak na konci 40. let zvětšený lučík , umožňující střelbu v rukavicích.

Celkem bylo vyrobeno kolem 230 tisíc kusů modelu 14.

V případě nabízené pistole se jedná o vzácnější variantu se zvětšeným lučíkem. Zbraň je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.