Až do počátku 20. let byla v československé armádě rozšířena nejvíce rakousko-uherská puška Mannlicher M.95. V roce 1921 byl nakoupen tzv. holandský blok 57.000 pušek Mauser, které pocházely z výzbroje německých divizí odzbrojených po příměří na holandském území. Ukázalo se, že tato puška má dokonalejší konstrukci a příznivější balistické vlastnosti, hovořily pro ni i válečné zkušenosti. V roce 1922 bylo s konečnou platností rozhodnuto, že armáda bude užívat pušku systému Mauser. Hledala se její nejvhodnější úprava (rozměry, hledí, úchyt bodáku, či způsob nošení u pěchoty a jezdectva). Po přechodných vzorech 98/22, 23 a 23a byl teprve vzor 24 definitivní a jako hlavní individuální zbraň zůstal v Československé armádě až do roku 1939. Výroba pokračovala za německé okupace až do roku 1942. Ve své době byla puška vz.24 považována za nejlepší opakovací pušku systému Mauser na světě. Pravděpodobně i díky tomu byla ve velkém množství exportována do zahraničí a byla zavedena v armádách mnoha států.
Nabízená puška je v provedení určeném na export a je v ráži 7×57. Puška je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, hlaveň je matná v drážkách.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové. Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech.
Karabiner 98k byla zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty německého Wehrmachtu a tvořila základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války.
Nabízená puška pochází z poválečné jugoslávské produkce. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Puška Mauser model 1909 nahradila v tomtéž roce starší model 1891. Tento model byl modifikovanou kopií německé pušky Gew.98 upravenou podle argentinských specifikací, což se týkalo zejména použití ráže 7,65×53 Arg. Pušky byly z počátku vyráběmy v Německu firmou DWM, následně pak v rámci licence přímo v Argentině, kde bylo vyrobeno přibližně 85tis. kusů Rozsah německé produkce není znám. Kromě dlouhé pušky byla taktéž vyráběna jezdecká karabina
Nabízená karabina pochází z argentinské licenční produkce. Zbraň je ve velmi dobrém stavu, kompletně na číslech, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Puška Mauser model 1909 nahradila v tomtéž roce starší model 1891. Tento model byl modifikovanou kopií německé pušky Gew.98 upravenou podle argentinských specifikací, což se týkalo zejména použití ráže 7,65×53 Arg. Pušky byly z počátku vyráběmy v Německu firmou DWM, následně pak v rámci licence přímo v Argentině, kde bylo vyrobeno přibližně 85tis. kusů Rozsah německé produkce není znám.
Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech včetně vytěráku (!!), má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Puška Mauser model 1895 ráže 7×57 byla přijata do výzbroje chilské armády jako Fusil Mauser Chileno Mo 1895. Zbraň vyráběla v letech 1897-1900 firma Deutsche Waffen und Munitionsfabriken Berlin (DWM) a společnost Ludwig Loewe v období 1895–1896. Celkem bylo vyrobeno 80tis kusů těchto pušek. Tato zbraň byla zavedena i v dalších státech latinské Ameriky a to v Mexiku, Kostarice, Paraguay, Salvadoru a Hondurasu.
Nabízená puška pochází z produkce DWM. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Malorážka Walther Mod.2 pochází z předválečné produkce v Zella Mehlis. Zbraň je zajímavá svou velmi neobvyklou konstrukcí, kdy dvě možné polohy závěru umožňují střelbu buď v samonabíjecím nebo opakovacím režimu.
Puška je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Za konstruktéra ruské pušky Mosin- Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta. Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.
Oficiální označení pro Mosin-Nagant 1891 znělo v té době Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda – Tříčárková puška vzor 1891 (Tříčárková je označení pro ráži – jedna čárka je 0,1 palce, 3 čárky jsou 0,3 palce, tedy 7,62 mm). Jako první vyrobila 500 000 těchto zbraní francouzská zbrojovka Manufacture d Armes de Chatellerault. Ruské továrny nabraly dech až v roce 1893, kdy ve tříletém období vyrobily více než 1,4 milionu těchto pušek. Tyto pušky se osvědčily v zejména v první světové válce. Během první světové války byly zadány kontrakty americkým firmám New England Westinghouse a Remington na 1,8 respektive 1,5 milionu pušek.
Roku 1922 bylo rozhodnuto, že do výzbroje Rudé armády bude přijata pouze dragounská varianta pušky Mosin jako jednotná puška. V roce 1930 puška Mosin-Nagant vzor 1891 prošla omlazovací kůrou, ze které vzešly zbraně známé pod názvem vzor 1891/30. Byla zjednodušena technologie výroby. Stupňovité rámečkové hledí s několika zářezy a se stupnicí v krocích bylo nahrazeno novějším sektorovým s metrickou stupnicí. Změněn byl tvar mušky, objevilo se chránítko mušky (napřed na tuleji bodáku, později na základně mušky). Dřívější uzavřené objímky pažby byly nahrazeny dělenými odpruženými. Původní hranaté pouzdro závěru změněno na okrouhlé, zádržka nábojů v zásobníku spojená s vyhazovačem byla nyní vyráběna ze dvou součástek.
Nabízená puška pochází produkce tulského závodu a byla vyrobena v roce 1938. Puška je ve velmi dobrém stavu, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Za konstruktéra ruské pušky Mosin- Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta. Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.
Oficiální označení pro Mosin-Nagant 1891 znělo v té době Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda – Tříčárková puška vzor 1891 (Tříčárková je označení pro ráži – jedna čárka je 0,1 palce, 3 čárky jsou 0,3 palce, tedy 7,62 mm). Jako první vyrobila 500 000 těchto zbraní francouzská zbrojovka Manufacture d Armes de Chatellerault. Ruské továrny nabraly dech až v roce 1893, kdy ve tříletém období vyrobily více než 1,4 milionu těchto pušek. Tyto pušky se osvědčily v zejména v první světové válce. Během první světové války byly zadány kontrakty americkým firmám New England Westinghouse a Remington na 1,8 respektive 1,5 milionu pušek.
Roku 1922 bylo rozhodnuto, že do výzbroje Rudé armády bude přijata pouze dragounská varianta pušky Mosin jako jednotná puška. V roce 1930 puška Mosin-Nagant vzor 1891 prošla omlazovací kůrou, ze které vzešly zbraně známé pod názvem vzor 1891/30. Byla zjednodušena technologie výroby. Stupňovité rámečkové hledí s několika zářezy a se stupnicí v krocích bylo nahrazeno novějším sektorovým s metrickou stupnicí. Změněn byl tvar mušky, objevilo se chránítko mušky (napřed na tuleji bodáku, později na základně mušky). Dřívější uzavřené objímky pažby byly nahrazeny dělenými odpruženými. Původní hranaté pouzdro závěru změněno na okrouhlé, zádržka nábojů v zásobníku spojená s vyhazovačem byla nyní vyráběna ze dvou součástek.
Nabízené pušky pochází produkce tulského závodu a byly vyrobeny v letech 1932 a 1935. Zbraně jsou ve velmi dobrém stavu, hlaveň je ve všech případech čistá a lesklá.
Zbraně jsou označeny platnou zkušební značkou.
Snaha vyřešit problém bez pomoci druhé ruky natáhnout závěr samonabíjecí pistole a umožnit tak nabití prvního náboje do nábojové komory hlavně přivedla v roce 1914 polského konstruktéra ing. Witolda Chylewského ze Lvova ke konstrukci zbraně s pohyblivou přední částí lučíku, spojenou se závěrem. Chylewsky ale nebyl první: švédský konstruktér Ole Herman Johannes Krag (1837–1912) si nechal podobné řešení patentovat o šest let dříve.
Nejznámější pistole s možností natažení závěru střílející rukou vyráběla od roku 1921 akciová společnost Lignose v Suhlu, jež vznikla sloučením několika předválečných firem. Ve výrobním programu měla především kapesní pistole v ráži 6,35 mm Browning, z nichž modely s označením 2-A a 3-A disponovaly uvedeným řešením, jinak se vzájemně lišily pouze délkou rukojeti a kapacitou zásobníku. Firma Lignose pistole vyráběla pouze do roku 1930 a dnes lze její výrobky považovat především za konstrukční zajímavost.
Pistole Lignose model má vzhledem k výkonu náboje uzavřený (dynamický) závěr a její bicí mechanismus je konstruován s vnitřním kladívkem. Kromě originálního napínacího mechanismu disponuje zbraň výstražníkem signalizujícím napnutí kladívka.
Nabízená pistole model 3-A je v dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je lehce matná.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
V roce 1927 vyřešil konstruktér České zbrojovky ve Strakonicích František Myška možnost spoušťového napínání u samonabíjecích pistolí, jímž do té doby disponovaly s malými výjimkami pouze revolvery. Řešení aplikoval na tehdy vyráběné armádní pistoli vz. 24 a zbrojovka je nabízela, avšak neúspěšně, do Polska. K využití možnosti napínání bicího mechanismu tlakem prstu na spoušť došlo o několik let později při vývoji kapesní pistole vz. 36. V roce 1934 byl vývoj zbraně dokončen a továrna rozpracovala kusy. K zahájení sériové výroby došlo až v roce 1936 a výrobní čísla pistolí začínala v řadě 13 000. Zbraň byla vyráběna ve dvou verzích – s manuální pojistkou sloužící k zajištění spoušťového mechanismu a bez ní. Celkem bylo vyrobeno 19368 pistolí ČZ vz.36 obou verzí.
Nabízená pistole je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou zkušební značkou.