Pistole Colt M 1911 byla oficiálně přijata do výzbroje amerických ozbrojených sil 29. 3. 1911. Není přesně známo, kdy byla poprvé použita v boji. Pistole se účastnila jak posledních bojů na Filipínách roku 1913, tak trestné výpravě proti Pancho Villovi do Mexika roku 1916.
Největším bojovým vystoupením nové pistole se ovšem stalo až její nasazení do bojů v 1. sv. válce. Podle očekávání se mimořádně osvědčila.
Výroba zpočátku běžela pouze u firmy Colt, po vypuknutí 1. světové války se však zvýšilo riziko vstupu USA do války a začaly panovat pobavy, že výrobní kapacity hartfordské zbrojovky by mohly být nedostačující. Od roku 1914 tedy začala pistoli vyrábět také státní zbrojovka Springfield, ke které se roku 1918 připojila též firma Remington Union Metallic Cartridge , u níž výroba běžela do roku 1919.
Během první světové války se také uskutečnily speciální zakázky pro zahraničí. Pro carské Rusko bylo v letech 1915-16 vyrobeno 51 100 pistolí s výrobními čísly v rozmezí C 21000 – C 89000. Dalších 11 000 pistolí si objednali Britové, jejich pistole však byly komorovány pro britský náboj .455 Webley Automatic (výrobní čísla W10001-W21000). Pistole M 1911 koupila také Argentina, Norsko (Norové také v roce 1917 zakoupili licenci na jeho výrobu) a Kanada.
Nabízená pistole pochází z roku 1918. Zbraň je v dobrém původním stavu, má originální otřelý brynýr (možná částečně opravený – nedokážu jednoznačně určit), hlaveň je lehce matná.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.
Pistole ČZ vz. 27 byla odvozena od armádní pistole vz. 24 a komorovaná pro náboje 7,65 mm Browning (.32 ACP). Podnětem k jejímu vzniku byl požadavek policie, jež od svého vzniku používala řadu různých typů pistolí Od své předchůdkyně se liší ráží, nicméně obě pistole měly většinu součástek shodných.
Po okupaci Československa v roce 1938 nedošlo k ukončení výroby. Pistole byla vyráběna dál pod označením P27(t) a dodávána německým ozbrojeným složkám a policii. Po 2. světové válce se v její výrobě pokračovalo dál až do roku 1951..Celkem bylo vyrobeno mezi 620 000 až 650 000 těchto zbraní, z toho 452 500 v době německé okupace.
Nabízená pistole pochází z předválečné produkce. Bylo vyrobeno pouhých cca 20 tisíc kusů. Tato pistole byla určena převážně pro potřeby policie a četnictva. Od pozdějšího provedení se liší zejména šikmými hmatníky na závěru. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou zkušební značkou.
Podstatnou část výrobního sortimentu italské zbrojovky Pietro Beretta v Gardone ovlivnily v první polovině 20. století konstrukce Tullia Marengoniho (7. 4. 1881 – 2. 8. 1965). Od roku 1915 dodávala ozbrojeným složkám především samonabíjecí pistole, během druhé světové války také samopaly.
Poměrně pestrou vývojovou řadu završila pistole M 1934 v ráži 9 mm Browning krátký, přijatá do výzbroje italské armády, která v roce 1936 objednala prvních 150 000 kusů. V roce 1934 vyrobila továrna pro zkoušky ve zbrojovce FARE (Fabbrica d´armi del Regio esercito) v Terni také exempláře v ráži 7,65 mm Browning, jež se staly základem odvozeného modelu M 1935, zavedeného do výzbroje italského letectva a námořnictva, v menší míře také v útvarech královské armády.
V průběhu války se kvalita vyráběných zbraní, stejně jako u řady jiných výrobců, podstatně zhoršovala. Do roku 1945 vyrobila zbrojovka Beretta okolo 204 000 pistolí M 1935, ale ani konec války jejich výrobu neuzavřel. Ve výrobním programu továrny se udržely až druhé poloviny 60. let minulého století.
Nabízená pistole pochází z válečné produkce pro Wehrmacht – značení 4/UT a byla vyrobena v roce 1944. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
V roce 1908 dokončil J. M. Browning vývoj nové kapesní samonabíjecí pistole v ráži 7,65 mm. Její výrobu zavedla belgická FN v roce 1910 a zprvu ji nazývala „Nový model“. Později dostala označení model 1910. Hlavní odlišností od předchozích komerčně vyráběných modelů bylo umístění vratné pružiny okolo hlavně. Od roku 1912 byla vyráběna pod označením FN 1910/12 v ráži 9 mm Browning.
Vývoj pistole FN 1910/22 probíhal na základě požadavku ministerstva obrany Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které požadovalo levnou pistoli v ráži 9 mm se zásobníkem na osm nábojů. Nejjednodušší a nejlevnější cestou bylo prodloužení rukojeti pistole a hlavně. Následně byla zbraň vyráběna rovněž v ráži 7,65 mm se zásobníkem na 9 nábojů. O úspěšnosti tohoto modelu svědčí, že se pistole vyráběla v letech 1923 až 1983.
Po obsazení Belgie německou armádou byla pistole FN 1910/22 v ráži 7,65mm Browning dodávána Wehrmachtu pod označením Pistole 626(b).
Nabízená pistole pochází z produkce pro Wehrmacht. Zbraň je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou dobovou zkušební značkou.
Francouzský revolver mle. 1892 vyšel konstrukčně ze staršího armádního modelu 1873. Konstruován byl ve zbrojovce v St. Etiene a správně jeho název zní revolver ráže 8 mm model 1892, mnohem známější je ale pod jménem Lebel mle. 1892. revolver byl konstruován na požadavek armády s tím že byla vyžadována ráže 8 mm a co nejjednodušší konstrukce. Obojí se povedlo splnit. Revolver měl běžný šestikomorový válec, ten byl nabíjen klapkou Abadie umístěnou na pravé straně. Zbraň byla zkonstruována jako dvojfunkční. Revolver byl přijat do výzbroje v roce 1893 a byl používán až do konce druhé světové války. Volba ráže byla údajně vedena úvahou že bude možno vyrábět jednotnou střelu pro armádní pušku i revolver. Kromě Francie byla zbraň vyráběna i v Belgii a Španělsku.
Nabízený revolver je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Revolver ZKR 590 Grand je výrobek Brněnské zbrojovky, který navázal na úspěch legendárního sportovního ZKR551 s nímž českoslovenští střelci dosáhli vynikajících úspěchů. Cílem bylo vytvořit zbraň pro osobní ochranu, případně zbraň služební. Na zbrani se objevují nové konstrukční prvky, zejména přední uzamčení válce. Revolver byl vyráběn s hlavněmi délky 2, 4, 5 a 6 palců v rážích 38 Special, .22 LR a 357 Magnum.
Nabízený revolver pochází ze samého konce výroby. Je v ráži .22 Long Rifle s délkou hlavně 88mm – cca 3,5″. Revolvery v ráži 22 byly vyráběny s hlavněmi délek 6 případně 5″. Neobvyklý je i dvouřádkový popis na levé straně hlavně. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň i komory válce jsou čisté a lesklé.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Revolver ZKR 590 Grand je výrobek Brněnské zbrojovky, který navázal na úspěch legendárního sportovního ZKR551 s nímž českoslovenští střelci dosáhli vynikajících úspěchů. Cílem bylo vytvořit zbraň pro osobní ochranu, případně zbraň služební. Na zbrani se objevují nové konstrukční prvky, zejména přední uzamčení válce. Revolver byl vyráběn s hlavněmi délky 2, 4, 5 a 6 palců v rážích 38 Special, .22 LR a 357 Magnum.
Nabízený revolver je v ráži .38 Special. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň i komory válce jsou čisté a lesklé.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
V polovině 30. let začali konstruktéři firmy Mauser s vývojem pistole, která měla být konkurentem Watherů PP a PPK. Výsledkem byla pistole HSa. Během následných zkoušek byly zjištěny různé nedostatky a jejich odstraňováním vznikl nejdříve model HSb a nakonec HSc, který vstoupil do sériové výroby v roce 1940. Pistole byla standardně vyráběna v ráži 7,65 Browning. Velké množství zbraní nakoupila armáda a i další ozbrojené složky nacistického Německa. Největší obliby dosáhl tento model u Luftwaffe. Do roku 1945 bylo vyrobeno cca 250 tisíc kusů. Výroba probíhala i poválce a byla ukončena v 70.letech.
Nabízená pistole byla vyrobena v dubnu 1942 a byla určena pro potřeby Wehrmachtu. Jedná se o méně obvyklé druhé výrobní provedení se zdrsněním v horní ploše závěru a otvorem pro závěsnou šňůru. Zbraň je ve velmi dobrém až vyníkajícím původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Využívání lehkých slitin v německém zbrojním průmyslu se ve větší míře projevilo u řady konstrukcí signálních pistolí. Firma Emil Eckoldt (ECKO) v Suhlu uvedla v roce 1936 na trh dvouhlavňovou signální pistoli s tělem a hlavněmi z hliníkové slitiny. Konstrukce se závěrem systému Roux měla kladívkový bicí mechanismus s výstražníky a přepínačem, umožňujícím pořadí volby výstřelu z levé či z pravé hlavně. Přepínač, manuální pojistka na levé straně těla, vytahovač nábojnic a šroubové spoje byly zhotoveny z mosazi. Polohy přepínače volby prvního výstřelu vyznačovala na těle pistole písmena L (links – vlevo) a R (rechts – vpravo). Při nastavení páčky do střední polohy bylo možné vystřelit z obou hlavní současně, což se však, vzhledem k silnému zpětnému rázu, nedoporučovalo. Povrch zbraně chránila černá eloxová úprava.
Záhy po uvedení na trh zavedlo pistoli model „L“ do výzbroje říšské letectvo (Luftwaffe) a zbraň dostala nomenklaturní číslo 24 483 s prefixem Fl. (Fliegernummer), jež nesouviselo s výrobním číslem zbraně – všechny exempláře tohoto modelu měly stejné číslo. Později zavedlo letectvo tento model jako zpravodajský prostředek, značený písmeny Ln (Luftwaffen-Nachrichtenmittel), avšak stejným nomenklaturním číslem. Původně mosazné díly nahradila u „zpravodajských“ pistolí ocel, páka ovládání závěru byla vyráběna buď z oceli či z duralu. Kromě objednávek letectva firma Eckoldt pistole nabízela na civilním trhu pro potřeby posádek civilních plavidel.
Kromě mateřské firmy se pistole model „L“ dostaly do výrobních programů dalších závodů. Vyráběla je například firma August Menz v Suhlu, známá výrobou samonabíjecích pistolí, či zbrojovka Heinrich Krieghoff, rovněž se Suhlu, jež plnila výhradně zakázky říšského letectva. Kromě uvedených firem běžela výroba pistolí „L“ od roku 1941 také u proslulé puškařské firmy Gustav Bittner ve Vejprtech, založené v roce 1860. Její výrobky nesly v prvních letech na levé straně těla značení v podobě trojúhelníku s písmeny GBW na přeponách, později je nahradil dislokační kód „gpt“. Celková produkce dvouhlavňových pistolí model „L“ nebyla dosud vyčíslena.
Nabízená pistole z produkce firmy Gustav Bittner byla vyrobena v roce 1944. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je bez koroze. Přepínač pravé a levé hlavně je volný, patrně je vadná pružina. Funkčnost je ale zachována.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
V roce 1895 zavádí chilská armáda do výzbroje pušku model 1895 v ráži 7x57mm. Výroba probíhá u německé firmy Ludwig Loewe&Co. až do roku 1900. Omezené množství vyrobila i firma DWM.
Kromě dlouhé pušky jsou dodávány i karabiny s modifikací úchytu pro chilský bajonet.
Nabízená puška je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je lehce matná.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.