Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis  a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. V roce 1931 byla vyrobena menší verze PPK (Polizei Pistole Kriminalmodell), která byla určena pro kriminální policii jako zbraň pro skryté nošení. Tato pistole se od modelu PP lišila kromě menších rozměrů také konstrukcí těla zbraně, na jehož rukojeti byla nasazena jednodílná pažbička. Model PP měl klasické dvoudílné střenky rukojeti. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.

Nejrozšířenější provedení pistole PPK bylo v ráži 7,65mm Browning. Roku 1933 se objevily varianty ráže .22 Long Rifle, 6,35mm Browning a 9mm Browning krátký, které ale nedosáhly velkého rozšíření.

Nabízená pistole pochází z válečné produkce zbrojovky v Zella Mehlis (výroba cca 1944) a je v ráži 7,65mm Browning. Značení WAA svědčí o tom, že zbraň byla používána německou armádou.

Pistole je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, má originální otřelý brynýr, hlaveň čislá lesklá.

Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.

Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové. Existoval I. model a II. model lišící se typem hledí. Puška M 98 zařazená do výzbroje cyklistických jednotek se lišila pouze dolů ohnutým držadlem závěru a byla bez poutek, řemen se připevňoval z boku jako u jezdeckých karabin.

Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech.

Nabízená puška pochází z produkce továrny ve Spandau a byla vyrobena v roce 1916. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, z větší části na číslech, má originální povrch, hlaveň je lehce matná.

Puška není označena platnou zkušební značkou.

Italská opakovací puška ráže 6,5 x 52 mm Mannlicher Carcano byla používána v 1. i 2. světové válce. V meziválečném období jí měla ve výzbroji i naše Hradní stráž. Jejím tvůrcem je Salvatore Carcano (1827-1903). Později došlo k její modernizaci a také rekonstrukcím na karabinu. Výroba probíhala v letech 1892-1945 a ve výzbroji se udržela až do roku 1950. Modifikaci Carcano M91/38 Fucile Corto použil alespoň podle oficiální verze Lee Harvey Oswald při atentátu na prezidenta USA Johna F Kennedyho.

V případě nabízené pušky se jedná o modifikaci Moschetto M91 d.c. v ráži 6,5×52 určenou pro jezdectvo a dělostřelectvo. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je lehce matná.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

 

Revolver model 1882 byl jako služební zbraň důstojníků švýcarské armády zaveden usnesením Federální rady ze dne 25. listopadu 1882. Revolver používal náboje s černým prachem v ráži 7,5mm. Mezi lety 1882 a 1900 bylo armádě dodáno cca 7200 této zbraně. Dalších 8500 revolverů modelu 1882 bylo prodáno kantonálním správám a soukromým osobám.

V roce 1933 byl zaveden vylepšený model revolveru s označením 1882/29. Výroba probíhala až do roku 1946 s celkovou produkcí 18209 kusů.

Nabízený revolver model 1882/29 je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, kompletně na číslech, originální brynýr, hlaveň čistá lesklá.

Revolver je označen platnou zkušební značkou.

Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. Byla vyvinuta Georgem Lugerem (patentována v rove 1898) z jedné z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní -pistole Borchardt C-93 vynálezce Huga Borchardta, Od roku 1900 ji začala v Německu vyrábět továrna Ludwiga Loeweho Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM).

Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná pro služební zbraně. Přesto byla jako služební pistole zavedena v armádách mnoha států.

Výroba probíhala zpočátku u DWM, během první světové války pak ještě ve státní zbrojovce v Erfurtu. Po válce pak u firmy Simson&Co v Suhlu a Krieghoff. V poslední řadě pak u firmy Mauser.

Celkem bylo vyrobeno více než 4 miliony pistolí všech verzí.

Nabízená pistole pochází z produkce firmy DWM a byla vyrobena v roce 1921. Zbraň byla zařazena do služby u policie a je opatřena pojistkou Schiwy i Walther. Pistole je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, na číslech kromě hlavně a zásobníku, má originální brynýr, hlaveň je velmi lehce matná.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Revolver Rast-Gasser vz. 1898 zkonstruoval August Rast, od roku 1884 spolumajitel továrny na šicí stroje Rast & Gasser. Do výzbroje jej rakousko-uherská armáda zavedla 28. února 1899 a nahradila jím již zastaralé revolvery Gasser 1870. Zavedený revolver měl modernější konstrukci, válec s větší kapacitou a jeho nabíjení bylo rychlejší než u předchozího vzoru. Válec kryla z pravé strany nabíjecí klapka Abadie a k pootočení nabíjeného válce stačilo stisknout spoušť. Nový revolver byl zařízen na náboj 8 mm Rast-Gasser, jenž vznikl současně s konstrukcí zbraně.
Prvních 15 000 revolverů vz. 1898 vyrobila firma L. Gasser do roku 1903. V uvedeném roce ale koupila firmu továrna Rast & Gasser v Ottakringu u Vídně a následně vyrobené revolvery byly již značeny jménem nového vlastníka. Ačkoliv revolver armáda oficiálně zavedla do výzbroje armády, nestal se předpisovou zbraní důstojníků. Ti si mohli zvolit zbraň podle vlastního výběru. Revolvery se vyráběly po celou dobu do první světové války a ještě po ní, ačkoliv již v roce 1907 byla do výzbroje zavedena pistole M. 7 a na počátku války přibyla další, Steyr 1912. Celková produkce je odhadována na téměř 190 000 revolverů vz. 1898.
Revolvery vz. 1898 se staly v prvních letech výstavby československé armády součástí značně nejednotné výzbroje. Tehdejší ministerstvo národní obrany nakoupilo v roce 1919 v Rakousku z uvolněného armádního materiálu, vedle jiných zbraní, také 4000 revolverů vz. 1898. Armáda je z důvodů výzbrojní nouze dlouho používala, byť postupně zahraniční zbraně nahradily zavedené armádní pistole vz. 22 a zejména vz. 24. K 15. březnu 1939 měla vojenská správa v evidenci útvarů v Čechách a na Moravě ještě 2499 revolverů vz. 1898 a na Slovensku se nacházelo dalších 1249 kusů.
Po druhé světové válce došly revolvery vz. 1898 využití u Sboru národní bezpečnosti a u Pohraniční stráže při výcviku služebních psů.

Nabízený revolver pochází z roku 1901. Zbraň je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Československá pistole CZ 75 je samonabíjecí pistole ráže 9mm Luger z produkce Československé zbrojovky Uherský Brod. Byla představena v roce 1975 a konstruktérem byl František Koucký. Jako předloha sloužila belgická pistole Browning HP, od ní se konstrukčně liší pouze vnitřním vedením drážek závěru v těle pistole a směrem pohybu táhla spoušťové páky.

V průběhu produkce byla pistole vyráběna v 17 variantách a tvoří výzbroj mnoha ozbrojených složek na celém světě. Po Coltu 1911 se jedná o druhou nejvíce kopírovanou pistoli.

Nabízená pistole byla vyrobena v roce 1991. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch a čistou lesklou hlaveň.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Pistole Mannlicher 1905 pochází od konstruktéra Karla Adolfa Josefa, rytíře von Mannlicher (1848–1904). Práce na vývoji samonabíjecích pistolí zahájil Mannlicher již v roce 1893, kdy získal rakouské privilegium na konstrukci pistole, fungující na principu uzavřeného závěru s pevnou závěrovou deskou a hlavní pohyblivou vpřed. Přestože jeho konstrukci, dnes známou pod označením M 1894, zkoušely útvary v roce 1897, úspěchu v podobě zavedení do výzbroje se Mannlicher nedočkal. U konstrukcí z let 1895–1896 opustil původní systém a soustředil se na vývoj pistolí a pistolových karabin s dynamickým závěrem a uzamčených s krátkým zpětným pohybem hlavně. V roce 1898 zkonstruoval Mannlicher pistoli s dynamickým závěrem, avšak s odlišnou koncepcí s charakteristickým závěrem vedeným na těle pistole s vratnou pružinou uloženou pod hlavní a pevnou nábojovou schránkou v rukojeti. K plnění nábojové schránky při otevřeném závěru sloužil nábojový pásek s osmi, později s deseti náboji. Jednočinný spoušťový mechanismus měl součásti uloženy na vnější pravé straně těla pistole, levá strana nesla listové bicí pero. Pozdější modely měly uspořádání součástí mechanismu opačné. Vnější kohout s výrazným širokým palečníkem byl zavěšen v zadní části těla pistole. Součásti mechanismu chránil odsuvný kryt s bočnicemi, jehož přední část také zakrývala vratnou pružinu pod hlavní. U nejstarších konstrukcí sloužil k zajištění krytu na těle pistole příčný šroub, u pozdějších sériových pistolí plnila tuto funkci odpružená západka. Původní model z roku 1898 se zřejmě nedochoval, nicméně ve sbírkách, ať již soukromých či státních, jsou dnes uloženy prototypy a jednotlivé kusy následujících modelů 1899, 1900 a 1901 v různých provedeních. Přestože pistole Mannlicher rakouská vojenská správa postupně zkoušela v letech 1901–1902 a 1903–1904 společně s pistolemi Roth model 1900, Frommer model 1901 a Parabellum, ve výsledku upřednostnila pistoli Roth model II, předchůdce později zavedené pistole M. 7.

Sériové výroby se dočkal až model 1905, vyráběný zbrojovkou ve Štýru (Oesterreichische Waffenfabriks- Gesellschaft Steyr – OEWG), úspěšný především zavedením do výzbroje argentinské armády, jež nakoupila v letech 1906–1908 celkem 6180 pistolí. Uplatnění ve výzbroji evropských armád ovšem model 1905 nenašel, přestože jej řada států zkoušela. Stejně jako v řadě jiných případů zbrojovka pistole nabízela na civilním trhu, ve svých katalozích je měla také řada rakouských puškařských závodů, kde tvořily doplněk sortimentu. Počet vyrobených kusů je odhadován okolo 9000 exemplářů, jelikož nejvyšší známá výrobní čísla se pohybují u čísla 10 560, avšak číslování modelů 1905 pokračovalo kontinuálně po ukončení výroby modelu 1901 a nejnižší známé číslo modelu 1905 je 1008.

Nabízená pistole ráže je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je velmi lehce matná.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.

Za konstruktéra ruské pušky Mosin- Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta.  Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.

Oficiální označení pro Mosin-Nagant 1891 znělo v té době Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda – Tříčárková puška vzor 1891 (Tříčárková je označení pro ráži – jedna čárka je 0,1 palce, 3 čárky jsou 0,3 palce, tedy 7,62 mm). Jako první vyrobila 500 000 těchto zbraní francouzská zbrojovka Manufacture d Armes de Chatellerault. Ruské továrny nabraly dech až v roce 1893, kdy ve tříletém období vyrobily více než 1,4 milionu těchto pušek. Tyto pušky se osvědčily v zejména v první světové válce. Během první světové války byly zadány kontrakty americkým firmám New England Westinghouse a Remington na 1,8 respektive 1,5 milionu pušek.

Určité množství pušek model 1891 bylo používáno následně finskou armádou. U těchto pušek došlo k úpravě stupnice hledí, často i k přečíslování  samozřejmě označení “SA“ (Suomi Army)

Nabízená puška pochází z produkce francouzské zbrojní továrny v  Chatellerault a byla vyrobena v roce 1895. Produkce v této firmě probíhala pouze v letech 1893-1895. Kromě carské armády byla následně používána finskou armádou –viz. použitá „finská“ pažba. Puška je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je lehce matná.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Pistole Walther P38 je zbraň, která byla vyvinuta firmou Walther jako služební pistole pro potřeby německého Wehrmachtu. Pistole Walther P38 měla nahradit pistoli Luger P.08 z důvodu velké výrobní náročnosti. Proto bylo třeba vyvinout pistoli novou, která by měla moderní prvky (např. dvojčinná spoušť) a jednodušší výrobu. Zakázku získala v roce 1938 firma Walther.
Walther dodal zbraň označovanou jako Armee Pistole (AP), z níž se vyvinula pistole Heeres Pistole (HP) a po několika změnách, které požadovala německá armáda, vznikla konečná varianta přijatá do výzbroje pod označením P38. První kusy z nulté série byly dodány armádě v srpnu 1939. Výroba probíhala nejprve pouze u firmy Carl Walther v Zella-Mehlis, v průběhu války rovněž od roku 1942 u firmy Mauser-Werke v Oberndorfu nad Neckarem a potom rovněž v závodě zbrojovky Spreewerk v českém Hrádku nad Nisou.
V roce 1957 se P38 začala opět vyrábět pro potřeby Bundeswehru pod označením P1. Výroba tohoto modelu probíhala opět u firmy Walther, nyní v novém závodě v Ulmu. Později došlo ještě k vyztužení rámu (model s dalším kolíkem nad spouští). Bundeswehr ji používal až do 90. let. Dnes se vyrábí ve francouzském Manurhinu.

Nabízená pistole pochází z produkce firmy Spreewerk a byla vyrobena v říjnu 1944. Pistole je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá lesklá.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.