Pistole Menta byla zkonstruována ve firmě August Menz v Suhlu. V době první světové války byly tyto pistole licenčně vyráběny ve firmě Becker & Holländer, zbrojovka Suhl pod označením Beholla.
Firma Becker & Holländer vyrobila během první světové války okolo 51.000 pistolí, produkce menší firmy Menz dosáhla za stejnou dobu jen okolo 11.300 pistolí. Pistole Beholla byla schválena pro použití výpomocné zbraně a důstojníci si je mohli pořizovat z vlastních prostředků. Výroba pistole Beholla trvala jen do konce války. Se změnou situace na trhu zbraní přestal být provoz v Suhlu pro firmu Becker & Holländer zajímavý a tak bylo výrobní zařízení spolu s rozpracovanou výrobou a zásobami prodáno firmě Stenda-Werke GmbH.
Nabízená pistole pochází z produkce firmy Becker & Holländer. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.

Po druhé světové válce byla základní krátkou palnou zbraní Sovětské armády robustní a spolehlivá pistole TT33. Válka však odhalila některé nedostatky zbraně, a to jak konstrukční, tak i koncepční.
Z těchto důvodů byl krátce po skončení války vyhlášen konkurs na novou armádní pistoli v ráži 7,62 mm nebo 9 mm, menší a lehčí, přesnější a spolehlivější. Konkurzu se zúčastnila celá řada významných sovětských konstruktérů – N. F. Makarov,  F.V.Tokarev, S. G. Simonov, S. A. Korovin, P. V. Vojevodin a I. I. Rakov.
Nikolaj Fjodorovič Makarov předložil jednoduchou, kompaktní zbraň, zjevně inspirovanou předválečným Waltherem PP, komorovanou pro nový náboj Borise Sjemina ráže 9x18mm ( 9mm Makarov ), který výkonově zaplňoval mezeru mezi náboji 9 mm Browning krátký (9×17) a 9 mm Luger (9×19). Ve srovnání s pistolí TT byla Makarovova pistole, kromě parametrů uvedených v zadání konrurzu, mnohem jednodušší (skládala se jen z 26 součástí), vyznačovala se dvojčinným (SA/DA) spoušťovým ústrojím a svou konstrukcí zcela odpovídala takticko-technickým požadavkům konce 40. let 20. století. Zbraň byla v roce 1951 zavedena do výzbroje Sovětské armády pod označením PM (Пистолет Макарова – Pistoljet Makarova).
Pistoli PM vyráběly v Sovětském svazu, resp. v Rusku, zbrojovky v Tule a v Iževsku. V iževské zbrojovce (Ижевский Механический Завод – Iževskij Mechaničeskij Zavod) výroba, s kosmetickými úpravami, probíhá dodnes.

Nabízená pistole pochází z produkce zbrojovky v Iževsku a byla vyrobena v roce cca 1983. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Pistole je označena platnou zkušební značkou.

Pistole model Le Francais byla vyráběna v letech 1913 až 1969 firmou  Manufrance (Manufacture Francaise d’Armes et Cycles de St.Etienne ) Zbraň existovala v několika verzích a rážích. Nejrozšířenější byla verze ráže 6,35mm Browning, dále pak byla vyráběna pistole v ráži 7,65mm Browning (10000ks) a nejméně pak jako „armádní model“ v ráži 9mm Browning long.  Hlavním odbytištěm se stal francouzský trh. Odběrateli byla pak zejména široká veřejnost, ale používali ji také někteří důstojníci francouzské armády a městské policie.

Zbraň je jednou z prvních, která pracuje pouze v režimu DAO. To znamená, že stisknutí spouště dojde k natažení úderníku a následně k odpálení zápalky.  Hlaveň je připevněna vpředu pomocí čepu, v zadní části je odpružena a zajištěna čepem ovládaným pákou. To umožňuje, vyklopení hlavně a vložení jednotlivého náboje v případě, selhání zbraně.

Nabízená pistole je v ráži 7,65mm Browning. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá lesklá.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Revolver Rast-Gasser vz. 1898 zkonstruoval August Rast, od roku 1884 spolumajitel továrny na šicí stroje Rast & Gasser. Do výzbroje jej rakousko-uherská armáda zavedla 28. února 1899 a nahradila jím již zastaralé revolvery Gasser 1870. Zavedený revolver měl modernější konstrukci, válec s větší kapacitou a jeho nabíjení bylo rychlejší než u předchozího vzoru. Válec kryla z pravé strany nabíjecí klapka Abadie a k pootočení nabíjeného válce stačilo stisknout spoušť. Nový revolver byl zařízen na náboj 8 mm Rast-Gasser, jenž vznikl současně s konstrukcí zbraně.
Prvních 15 000 revolverů vz. 1898 vyrobila firma L. Gasser do roku 1903. V uvedeném roce ale koupila firmu továrna Rast & Gasser v Ottakringu u Vídně a následně vyrobené revolvery byly již značeny jménem nového vlastníka. Ačkoliv revolver armáda oficiálně zavedla do výzbroje armády, nestal se předpisovou zbraní důstojníků. Ti si mohli zvolit zbraň podle vlastního výběru. Revolvery se vyráběly po celou dobu do první světové války a ještě po ní, ačkoliv již v roce 1907 byla do výzbroje zavedena pistole M. 7 a na počátku války přibyla další, Steyr 1912. Celková produkce je odhadována na téměř 190 000 revolverů vz. 1898.
Revolvery vz. 1898 se staly v prvních letech výstavby československé armády součástí značně nejednotné výzbroje. Tehdejší ministerstvo národní obrany nakoupilo v roce 1919 v Rakousku z uvolněného armádního materiálu, vedle jiných zbraní, také 4000 revolverů vz. 1898. Armáda je z důvodů výzbrojní nouze dlouho používala, byť postupně zahraniční zbraně nahradily zavedené armádní pistole vz. 22 a zejména vz. 24. K 15. březnu 1939 měla vojenská správa v evidenci útvarů v Čechách a na Moravě ještě 2499 revolverů vz. 1898 a na Slovensku se nacházelo dalších 1249 kusů.
Po druhé světové válce došly revolvery vz. 1898 využití u Sboru národní bezpečnosti a u Pohraniční stráže při výcviku služebních psů.

Nabízený revolver je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech a má originální brynýr. Hlaveň je lesklá, s jasnými drážkami, místy má ale drobné fleky po korozi.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Bezpochyby jedním z nejslavnějších revolverů s pevným rámem a do boku vyklápěným válcem byl revolver Smith & Wesson Military and Police Model 1899. Byl vyvinut na základě požadavků výzbrojních správ americké armády a námořnictva, které jej také v nevelkém počtu v roce 1902 zavedlo do výzbroje, a proto byl též od té doby nazýván Army and Navy Model. „Námořní“ verze se lišila jen absencí závěsného kroužku na spodku rukojeti. Revolver byl komorován pro náboj .38 Long Colt, který byl tehdy služebním nábojem spolu s revolverem Colt této ráže. V roce 1902 byl tento model upraven a pojmenován Military & Police Model 1902. Rozdíl spočíval především v zapracování uzamykacího prvku působícím na čelo tyčky ručního vyhazovače a použití náboje .38 Special. Další modernizace se revolver dočkal v roce 1905 a byl tudíž opět přeznačen příslušným rokem.

Nejslavnější okamžiky Modelu 1905 přišly v roce 1940. Po pádu Francie a katastrofě u Dunkerque čelila britská armáda hrozivému nedostatku zbraní všech typů. Britové tedy požádali o dodávky krátkých palných zbraní Spojené státy. Jejich prosby vyslyšela firma Smith & Wesson a dodala do Británie přes 900 000 revolverů Military & Police Model 1905. Revolver se vyráběl  s pětipalcovou hlavní, ale existovaly i exempláře s délkami 4, 4.5 a 6 palců a velmi vzácně i varianta dvoupalcová.
Revolver M 1905 považovali Britové za vynikající zbraň, výrazně lepší než soudobý britský služební revolver Enfield. Vyrobil se v ohromných počtech – celková produkce firmy Smith & Wesson dosáhla v průběhu 2. světové války 1 310 000 kusů.

Nabízená revolver byl vyroben na počátku 40. let. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální fosfátovaný povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Revolver je označen platnou zkušební značkou.

Německý konstruktér Theodor Bergmann počátkem 20.stol.obdržel patent na pistoli, která svou stavbou poněkud připomínala typ Mauser vz. 1896. Bergmannova pistole měla uzamčený závěr, odemykaný při krátkém zpětném pohybu hlavně. Zásobník byl situován před lučík spouště a mohl být plněn i seshora pásky s náboji. Pistoli vyráběla belgická firma Anciens Establissements Pieper v Herstalu. Do své výzbroje ji zavedli španělská a řecká armáda. V letech 1911-1914 vyvezla firma 4180 kusu pistoli Bergmann-Bayard do Dánska, kde je tamní armáda používala pod označením M1910. Dalším výrobcem byl v rámci prodané licence podnik Haerens Tojhus v Kodani.

Dánsky státni arzenál v letech 1922-1935 tyto zbraně modifikoval na standard typu M1910/21.

Dánská armáda zavedla do své výzbroje pistoli vzor 1910/21 jako nástupce dováženého typu M 1910. Rozdílné bylo uchycení závěru a střenky rukojeti. V letech 1922-25 vyrobil státní arzenál ( Heerens Tojhus ) 2204 kusů tohoto modelu. Spolu s modifikovanými belgickými pistolemi Bergmann-Bayard tvořily tyto pistole výzbroj dánské armády v roce 1940.

Němci po obsazení Dánska zbraně zařadili do své výzbroje (v druholiniových jednotkách) a označili je 9 mm P 644(d) zásobníky byly krom 6 a 10 raných i 8 rané.

Nabízená pistole pochází z belgické produkce a byla vyrobena pravděpodobně v roce 1910. Pistole je v velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Duchovním otcem pistole Bayard 1908 byl konstruktér Bernard Clarus. Jeho patenty odkoupila v roce 1908 společnost Anciens Établissement Pieper z Herstal-lez-Liége a již v roce 1909 uvedla pistoli na trh. První varianta se vyráběla v ráži 7,65mm Browning, později přibyly ještě zbraně v ráži 9mm Browning Court a 6,35mm Browning. Pistole má zvláštní konstrukci, která umožňuje při malých rozměrech zbraně použití poměrně výkonných nábojů 7,65 a 9mm. Produkce pokračovala až do německé okupace v roce 1914 a následně po první světové válce až do roku 1923.

Nabízená pistole je v naprosto vynikajícím původním stavu prakticky nové zbraně. Má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá. Ke zbrani patří orig. sčíslovaná krabička a dobové písemné matriály.

Pistole není označena platnou zkušební značkou.

Puška M1 Garand byla vyvinuta konstruktérem Springfieldské státní zbrojovky Johnem C. Garandem během dvacátých a třicátých let. Oficiálně byla označena United States Rifle, Caliber .30, M1. Stala se první samonabíjecí puškou zavedenou v masovém měřítku do výzbroje ozbrojených sil. V roce 1936 ve výzbroji americké armády oficiálně nahradila opakovací pušku Springfield M 1903. Zbraň byla produkována firmami Springfield Armory, Winchester a International Harvester Co. s celkovou produkcí cca 6 milionů kusů. Puška byla během druhé světové války používána jako standardní pěchotní zbraň americké armády a od roku 1941 i Sboru námořní pěchoty Spojených států, kam ale vzhledem k pomalu se rozjíždějící výrobě začala ve větších počtech přicházet až od poloviny roku 1943. Ve výzbroji obou těchto složek vydržely i během korejské války. V roce 1957 byla tato puška nahrazena ve výzbroji puškou M14. To však neznamenalo konec její kariéry, neboť byla ve značných počtech poskytována v rámci americké vojenské pomoci mnohým státům světa. Od roku 1944 se pušky Garand repasovaly a licenčně vyráběly v Itálii. V rukou vojáků Vietnamské republiky se zbraň zúčastnila ještě prvních fází války proti Vietkongu.

Puška byla odolná a kvalitní, vydržela i v náročných podmínkách. Její samonabíjecí funkce podstatně zvyšovala kadenci střelby oproti tehdy běžným opakovačkám a tím i palebnou sílu pěšího družstva, zejména v podmínkách druhé světové války, kdy americká armáda byla jediná, která měla samonabíjecí pušku zavedenu v širokém měřítku. To bylo značnou výhodou, zvláště při absenci lehkého kulometu srovnatelného výkony s německými nebo britskými typy ve výzbroji americké armády, kterou tato skutečnost kompenzovala. Použitý náboj byl i na vojenské poměry mimořádně výkonný a přesný, příslušníci americké armády a námořní pěchoty bojující na tichomořských ostrovech například brzy zjistili, že kmeny palem neposkytují jejich japonským protivníkům žádanou ochranu. Celoplášťová střela o hmotnosti 180 grs (11,65 gramu) měla dostatečnou průbojnost, aby prostřelila průměrně vzrostlý palmový kmen a usmrtila člověka za ním schovaného.

Nabízená puška byla vyrobena Winchester v roce 1944. Pravděpodobně v padesátých letech byla oficiálně upravena na ráži .308 Win. Zbraň je ve velmi dobrém původním až vynikajícím stavu, hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Italská opakovací puška ráže 6,5 x 52 mm Mannlicher Carcano byla používána v 1. i 2. světové válce. V meziválečném období jí měla ve výzbroji i naše Hradní stráž. Jejím tvůrcem je Salvatore Carcano (1827-1903). Později došlo k její modernizaci a také rekonstrukcím na karabinu. Výroba probíhala v letech 1892-1945 a ve výzbroji se udržela až do roku 1950. Modifikaci Carcano M91/38 Fucile Corto použil alespoň podle oficiální verze Lee Harvey Oswald při atentátu na prezidenta USA Johna F Kennedyho.

V případě nabízené pušky se jedná o typ S používající náboj 8x57IS. K této úpravě bylo přistoupeno po kapitulaci italské armády a zabrání její výzbroje německou armádou v roce 1943.

Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

Zbraň v původní podobě byla do francouzské armády zařazena v roce 1890. Pušky a karabiny Berthier byly určeny pro náboj ráže 8 mm ( 8 x 50R ). Jednalo se o mechanickou opakovačku se zásobníkem na 3 náboje. Celkem bylo vyrobeno 2 miliony pušek a karabin Berthier všech verzí.

Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň čistá lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.