Pistole Mauser C96 konstruktérů Fidela, Friedricha a Josefa Feederle je jedna z prvních samonabíjecích pistolí. Byla unedena na trh v roce 1896 a dosáhla obrovského komerčního úspěchu. Byla dodávána ve velkých počtech do zemí, jako je Turecko, Mexiko a Čína, a tam byla také uvedena do výzbroje armád. V německé armádě sloužila jako doplňková zbraň. Pistole je v ráži 7,63 mm Mauser.
Vzhledem ke změnám během výroby a k nedodržování Versaillské úmluvy byla pistole C96 modernizována a nový model dostal označení C96/1930. U pistolí byla zachována ráže 7,63 mm Mauser.
Nabízená pistole byla vyrobena mezi roky 1930-32. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Pistole Mauser C96 konstruktérů Fidela, Friedricha a Josefa Feederle je jedna z prvních samonabíjecích pistolí. Byla unedena na trh v roce 1896 a dosáhla obrovského komerčního úspěchu. Byla dodávána ve velkých počtech do zemí, jako je Turecko, Mexiko a Čína, a tam byla také uvedena do výzbroje armád. V německé armádě sloužila jako doplňková zbraň. Pistole je v ráži 7,63 mm Mauser.
Vzhledem ke změnám během výroby a k nedodržování Versaillské úmluvy byla pistole C96 modernizována a nový model dostal označení C96/1930. U pistolí byla zachována ráže 7,63 mm Mauser.
Nabízená pistole byla vyrobena mezi roky 1932-34. Jedná se o jednu z posledních pistolí tohoto modelu. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Tulský Tokarev TT33 a jeho předchůdce TT30 byly první samonabíjecí pistole přijaté do výzbroje Rudé armády a užívané ve významnějším množství. Používány byly především důstojnickým sborem, vojenskou policií a v určité míře také tankisty či letci.

Tokarev TT 30 (TT33) vychází z amerických pistolí Colt a používají velmi výkonný náboj 7,62×25 Tokarev.  Model TT30 byl vyráběna v letech 1932 až 1935, kdy byl nahrazen modelem TT33. Výroba pak probíhala až do roku 1953. Celkem bylo vyrobeno v Tulské a Iževské zbrojovce více než 2 miliony pistolí .

Tyto zbraně tvořily také součást výzbroje československých jednotek v Sovětském svazu za druhé světové války. Byly rovněž v poválečném období ve výzbroji československé armády a v padesátých letech nahrazovány pistolí vz. 52 ve stejné ráži.

V případě nabízené pistole se jedná o polskou poválečnou kopii v ráži .22LR. Náboje jsou vkládány ro redukcí ve tvaru původního náboje. Pistole je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Francouzská armádní puška Berthier  v původní podobě byla do francouzské armády zařazena v roce 1890. Pušky a karabiny Berthier byly určeny pro náboj ráže 8 mm ( 8 x 50R ). Jednalo se o mechanickou opakovačku se zásobníkem na 3 náboje. Celkem bylo vyrobeno 2 miliony pušek a karabin Berthier všech verzí.

Verze Berthier 1907/15 bylo vyrobeno celkem 435.000 kusů a našly široké použití ( francouzská armáda, cizinecká legie, Řecko, Srbsko, Turecko ). Během nasazení v I. Světové válce byla kritizována malá kapacita zásobníku a tím i pomalejší rychlost střelby a nutnost četnějšího přebíjení. Tento problém byl vyřešen další modifikací Berthier 1907/15 – M16 se zásobníkem zvětšeným na 5 nábojů.

Koncem 30. let začalo postupné stahování pušek a karabin Berthier z výzbroje a jejich nahrazování novou opakovačkou MAS-36, těch ale nikdy nebyl dostatek a tak pušky a karabiny Berthier zůstaly, především u speciálních průzkumných jednotek, ve výzbroji i nadále.

V průběhu roku 1940 ukořistili Němci velké množství zbraní z výzbroje poražené francouzské armády, tedy i pušky a karabiny Berthier různých modifikací. Jelikož zbraně byly určeny pro náboj 7,5 x 54, který nebyl adaptabilní s německou standardní municí ráže 7,92mm, byly ukořistěné zbraně přiděleny přednostně okupačním jednotkám ve Francii a jednotkám na Atlantickém valu.

Dalšími uživateli pak byly policejní a protipartyzánské jednotky po celé okupované Evropě.

Karabiny ( především ) dosloužily u jednotek cizinecké legie a některých pomocných jednotek dislokovaných především mimo území Francie až v roce 1980, přestože oficiálně byly vyřazeny z výzbroje k roku 1960.

Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech kromě závěru, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

Německý konstruktér Fritz Mann založil v roce 1896 v Suhlu-Neundorfu závod na výrobu přesných strojů, zbraní a nástrojů s názvem Fritz Mann Feinmaschinen- Waffen- und Werkzeugsfabrik. V rodinném podniku pracoval také jeho bratr Otto, jenž se také podílel na konstrukci samonabíjecích pistolí. V roce 1920 zkonstruovali bratři Mannové kapesní samonabíjecí pistoli s tvarovým řešením, vymykajícím se obvyklému pojetí. Atypický tvar těla, tvořený v zadní části rádiusem o velkém poloměru, není tím, čím by odpuzovala či přitahovala pozornost. Klasický jednočinný mechanismus s přímoběžným úderníkem nebyl také v té době ničím neobvyklým. Krátká hlaveň spojená s tělem pomocí jednoho ozubu v přední části, takže ji bylo možné snadnou při částečně staženém závěru snadno vyjmout, zvláštní zřetel jistě nevyvolávala.
Bratři Mannové však přišli s něčím novým: zařízení k brždění pohybu závěru u samonabíjecích zbraní s pevnou hlavní, jak zněl název patentu č. 334 098, uděleného 4. března 1920 na jméno majitele firmy Fritze Manna. Jednoduché řešení spočívalo v radiální drážce, vystružené v nábojové komoře. Při výstřelu tlak plynů působících na vnitřní stěny nábojnice roztáhl stěny do radiální drážky, takže při otevírání závěru v důsledku impulzu prachových plynů docházelo k rekalibraci nábojnice na původní průměr, respektive na průměr daný rozměry nábojové komory.
Pistole bratří Mannů dostala označení Mann W. T. (Westen Taschen – kapsa u vesty) a byla vyráběna ve dvou modelech, odlišených označením Modell 1920 a 1921, jež se vzájemně lišily především materiálem střenek. Starší model vyráběla firma se střenkami z hliníkové slitiny, novější je měl z černé tvrzené gumy. Mezi další originální prvky této dnes již málo známé, leč sběratelsky zajímavé pistole, patřil výstražník, signalizující přítomnost náboje v nábojové komoře, jehož rameno pak vyčnívalo z otvoru za manuální pojistkou. Atypicky řešený byl záchyt zásobníku, jehož stiskátko vyčnívalo z přední stěny poměrně subtilní rukojeti. Neúmyslnému vypuštění zásobníku při úchopu bránila tuhá pružina záchytu.
Výroba pistolí Mann W. T. trvala pravděpodobně pouze do roku 1923, počet vyrobených kusů je v rozporu s dochovanými vyššími výrobními čísly odhadován na 20 000 pistolí.
Nabízená pistole je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je lehce matná, drážky jsou mělké.
Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.

Pistole Mauser C96 konstruktérů Fidela, Friedricha a Josefa Feederle je jedna z prvních samonabíjecích pistolí. Byla unedena na trh v roce 1896 a dosáhla obrovského komerčního úspěchu. Byla dodávána ve velkých počtech do zemí, jako je Turecko, Mexiko a Čína, a tam byla také uvedena do výzbroje armád. V německé armádě sloužila jako doplňková zbraň. Pistole je v ráži 7,63 mm Mauser.

Nabízená pistole pochází z poměrně vzácného finského kontraktu. Tyto zbraně byly číslovány v samostatné číselné řadě s rozsahem čísel 6000-26000 a 290000-291000.
Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

V roce 1895 proběhla úprava u britské armády zavedené pušky Lee-Metford. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I.

Nejrozšířenější varianta pušky Enfield model No.4 – No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka.

Nabízená puška byla vyrobena v roce 1952. Zbraň ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

Německá armáda zavedla koncem roku 1926 do své výzbroje signální pistoli firmy Walther, která prakticky kopírovala starý vzor 1907. Jako materiál pro výrobu sloužila ocel. V roce 1934 došlo ke zkrácení hlavně na 155 mm a zbraň dostala označení Heer 1934. Roku 1937 jí vystřídaly pistole stejných rozměrů, ale s podstatně nižší hmotností vyráběné z hliníkové slitiny a povrchově eloxované. Tento model se nazýval Heeres Model. Zbraně dodávaly firmy Walther, Erma a Bernard Berghaus Lübeck ve velkých sériích. Od poloviny války se vzhledem k nedostatku surovin tyto pistole vyráběly ze zinkové slitiny ZETAL.
Signální pistole měla klasickou konstrukci se sklopnou hlavní ovládanou pákou před lučíkem a s jednočinným mechanizmem a vnějším kohoutem. Hliníkové pistole ( Heeres Model ) se vyráběly i ve verzi s drážkovou hlavní jako bojové pistole ( Kampfpistole ) pro vystřelování různých druhů granátů, včetně kumulativních protitankových. Pro tuto roli se doplňovaly sklopnými mířidly a ramenní opěrkou.

Nabízená pistole z produkce firmy Bernard Berghaus Lübeck byla vyrobena v roce 1941. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je až na malý flek bez koroze.

Pistole není označena platnou zkušební značkou.

Pistole Walther P38 je zbraň, která byla vyvinuta firmou Walther jako služební pistole pro potřeby německého Wehrmachtu. Pistole Walther P38 měla nahradit pistoli Luger P.08 z důvodu velké výrobní náročnosti. Proto bylo třeba vyvinout pistoli novou, která by měla moderní prvky (např. dvojčinná spoušť) a jednodušší výrobu. Zakázku získala v roce 1938 firma Walther.
Walther dodal zbraň označovanou jako Armee Pistole (AP), z níž se vyvinula pistole Heeres Pistole (HP) a po několika změnách, které požadovala německá armáda, vznikla konečná varianta přijatá do výzbroje pod označením P38. První kusy z nulté série byly dodány armádě v srpnu 1939. Výroba probíhala nejprve pouze u firmy Carl Walther v Zella-Mehlis, v průběhu války rovněž od roku 1942 u firmy Mauser-Werke v Oberndorfu nad Neckarem a potom rovněž v závodě zbrojovky Spreewerk v českém Hrádku nad Nisou.
V roce 1957 se P38 začala opět vyrábět pro potřeby Bundeswehru pod označením P1. Výroba tohoto modelu probíhala opět u firmy Walther, nyní v novém závodě v Ulmu. Později došlo ještě k vyztužení rámu (model s dalším kolíkem nad spouští). Bundeswehr ji používal až do 90. let. Dnes se vyrábí ve francouzském Manurhinu.
Nabízená pistole pochází z produkce firmy Walther a byla vyrobena v roce 1941. Pistole je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá lesklá.
Zbraň je označena skrytě platnou zkušební značkou.

Italská opakovací puška ráže 6,5 x 52 mm Mannlicher Carcano byla používána v 1. i 2. světové válce. V meziválečném období jí měla ve výzbroji i naše Hradní stráž. Jejím tvůrcem je Salvatore Carcano (1827-1903). Později došlo k její modernizaci a také rekonstrukcím na karabinu. Výroba probíhala v letech 1892-1945 a ve výzbroji se udržela až do roku 1950. Modifikaci Carcano M91/38 Fucile Corto použil alespoň podle oficiální verze Lee Harvey Oswald při atentátu na prezidenta USA Johna F Kennedyho.
V případě nabízené pušky se jedná o model M38 vyrobený v zbrojovkou v Turíně v roce 1940. Puška je ráže 6,5×52 Carcano. Zbraň je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.