Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové války. Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech. Karabiner 98k byla zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty německého Wehrmachtu a tvořila základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války.

Nabízená puška pochází z produkce firmy Sauer u. Sohn (značka „ce“) a byla vyrobena roku 1944. Zbraň v původním stavu je doplněna díly z několika různých zbraní. Povrch závěru je částečně poškozený korozí. Hlaveň je lehce matná.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

V roce 1897 sestrojil japonský konstrukční tým vedený plukovníkem N. Arisakou opakovací pušku Arisaka typ 30 v ráži 6,5×50,5 Arisaka. Její zdokonalená verze z roku 1905 má označení vzor 38 (38. rok panování japonského císaře).

Konstrukce vychází z předešlých typů Arisaka. Složitá konstrukce závěru, která byla hlavním nedostatkem dřívějších pušek byla zjednodušena – závěr se skládal pouze z pěti součástek. Okénko pouzdra závěru je zakryto pláštěm, pohybujícím se společně se závěrem.

Pušky Typ 38 vyráběl nejdéle arzenál Koishikawa, který v letech 1906–1935 zhotovil 2 029 000 kusů, během let 1923–1940 se vyráběly v arzenálu Nagoya, jehož produkce dosáhla 200 000 pušek. Menší množství vyrobil arzenál Kokura (jen 20 000 kusů v letech 1933–1940) a zbrojovka v Mukdenu (30 000 pušek během let 1934–1940).

Arisaka 38 byla použita při invazi do Číny, Indonésie a při bitvě o Guadalcanal. V roce 1945 oficiálně kapitulovala císařská armáda a císař popřel svůj božský původ. Sachalin a Asie padly do rukou spojenců, císařská armáda odevzdala všechny své zbraně. S nimi i typ 38.

Puška se také hojně vyvážela, do Ruska v době první světové války odešlo cca 763 000 pušek, Anglie zakoupila 500 000 pušek pro námořnictvo a výcvik. Japonský náboj patřil totiž k méně výkonným puškovým nábojům, a proto se asi lépe hodil ke střeleckému výcviku nováčků.

Nabízená puška ráže 6,5 mm Arisaka je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je matná.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

V letech 1869-1870 probíhaly v Itálii zkoušky pušek různé konstrukce na jednotné kovové náboje. Mezi nimi byla i švýcarská puška Vetterli M1868, která v tomto výběrové řízení zvítězila. Bylo však rozhodnuto, že pušky budou na rozdíl od těch švýcarských jednoranné. Puška je přijata do výzbroje v roce 1870 pod označením M1870 a používá náboj 10,4 Vetterli.

Sériová výroba probíhá od roku 1871. Bylo vyrobeno několik verzí jednoranové pušky Vetterli. První z nich byla pěchotní puška, dále pak jezdecká karabina. Někdy před rokem 1875 byla zavedena krátká puška pro speciální jednotky.

V roce 1887 proběhla úprava spočívající v přidání nábojové schránky a vzniklý model je označen M1870/87 Vetterli-Vitali.

Během první světové války bylo mnoho pušek M1870/87 upraveno tak, aby používaly stejný 6,5mm náboj jako puška M1891 Carcano. Úprava spočívala ve vložení hlavně ráže 6,5 mm a v úpravě čela závěru. Puška dostala označení M1870/87/15.

Takto upravené pušky byly zařazeny do výzbroje prakticky pouze týlových jednotek (strážní, výcvikové atd.). Po první světové válce bylo mnoho těchto pušek přiděleno italským koloniím. Dále se objevily v druhé italsko-etiopské válce, kdy je používali většinou domorodí afričtí vojáci.

Nabízená puška ráže 6,5 mm Carcano je v dobrém až velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je lehce matná.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Italská opakovací puška ráže 6,5 x 52 mm Mannlicher Carcano byla používána v 1. i 2. světové válce. V meziválečném období jí měla ve výzbroji i naše Hradní stráž. Jejím tvůrcem je Salvatore Carcano (1827-1903). Později došlo k její modernizaci a také rekonstrukcím na karabinu. Výroba probíhala v letech 1892-1945 a ve výzbroji se udržela až do roku 1950. Modifikaci Carcano M91/38 Fucile Corto použil alespoň podle oficiální verze Lee Harvey Oswald při atentátu na prezidenta USA Johna F Kennedyho.
Konstruktér pušky M 38 major Roberto Boragine navrhl v roce 1940 pušku na bázi původního modelu M 91, avšak s hlavní zkrácenou o 90 mm a zařízenou na původní náboj 6,5 mm Mannlicher-Carcano. Výsledný model dostal po zkouškách v průběhu roku 1940 označení M 91/41 a italská armáda jej zavedla v následujícím roce do výzbroje. Jejich výrobcem se stala opět zbrojovka v Terni (Fabbrica Reale d´Armi di Terni – FAT), kde výroba nových pušek běžela v letech 1941–1943, přičemž celková produkce je odhadována na 520 000 – 600 000 kusů. Menší množství (okolo 70 000 pušek) také vyrobila továrna v Cremoně (Armaguerra di Cremona).

Nabízené pušky byly vyrobeny roku 1942 ve zbrojovce v Terni (zn. FAT). Jsou ve velmi dobrém původním stavu a mají originální brynýr. Hlavně jsou čisté a lesklé.

Zbraně jsou označeny platnou zkušební značkou.

HORNÍ PUŠKA NA FOTO JE REZERVOVANÁ!

Roku 1922 bylo rozhodnuto, že do výzbroje Rudé armády bude přijata pouze dragounská varianta pušky Mosin jako jednotná puška. V roce 1930 prošla puška Mosin-Nagant vzor 1891 omlazovací kůrou, ze které vzešly zbraně známé pod názvem vzor 1891/30. Byla zjednodušena technologie výroby. Stupňovité rámečkové hledí s několika zářezy a se stupnicí v krocích bylo nahrazeno novějším sektorovým s metrickou stupnicí. Změněn byl tvar mušky, objevilo se chránítko mušky (napřed na tuleji bodáku, později na základně mušky). Dřívější uzavřené objímky pažby byly nahrazeny dělenými odpruženými. Původní hranaté pouzdro závěru se změnilo na okrouhlé, zádržka nábojů v zásobníku spojená s vyhazovačem se nyní vyráběla ze dvou součástek.

Nabízená puška pochází z produkce iževské továrny a byla vyrobena v roce 1943. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá. Je vybavena bodákem a osazena zaměřovacím dalekohledem PU.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

 

Na základě velmi dobrých zkušeností s puškami M96 osazenými dioptrickými miřidly byla zkonstruována sportovní puška M63. Konstruktéři k tomu využili starší systémy firem Carl Gustaf, Husqvarna i Mauser. Zbraně byly osazeny novými hlavněmi od firmy Schulz & Larsen a sportovně laděnou pažbou. Výroba probíhala u firmy Carl Gustafs Stads Gevärsfaktori.

Nabízená puška ráže 6,5 x 55 SE byla vyrobena firmou Carl Gustaf v roce 1916. Je ve velmi dobrém až vynikajícím stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá. Zbraň je opatřena originálním seřiditelným dioptrem.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

M1917 Enfield,nebo také americký Enfield, formálně pojmenovaný „americká puška, cal .30 M1917“ byl americkou modifikací britské pušky P14. Používal ale náboje ráže .30-06. Co se týče počtu, byla to nejrozšířenější puška používaná americkými expedičními silami v Evropě během první světové války.

Po vypuknutí první světové války měla britská armáda nedostatek pušek a z důvodu nedostatečných kapacit britských dodavatelů britská administrativa oslovila americké firmy (Winchester, Remington a Eddystone) a požádala je o výrobu nově vyvinutého (a ze značné části okopírovaného systému Mauser) vzoru s označením P14.

Když v roce 1917 vstoupily do války Spojené státy projevil se obdobný nedostatek pušek, jako o několik let dříve ve Velké Británii. Americká armáda byla standardně vyzbrojena puškami Model 1903. Jediným dodavatelem byl Springfield Armory, jehož výrobní kapacity byly ale nedostatečné. Ukázalo se, že než přestavovat kompletní výrobu u firem Winchester, Remington a Eddystone (v té době vyrábějící P14) je jednodušší změnit britskou ráži této pušky na americkou .30-06.

Celková produkce dosáhla u firmy Eddystone 1 181 908 kusů, Remington vyrobil 545 541 a Winchester 465 980 pušek modelu P17. Pušky byly zařazeny do služby až do padesátých let a sloužily ještě v korejské válce.

Nabízená puška ráže .30-06 Sprg. pochází z produkce firmy Eddystone. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

Za konstruktéra ruské pušky Mosin-Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta. Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.
Roku 1922 bylo rozhodnuto, že do výzbroje Rudé armády bude přijata pouze dragounská varianta pušky Mosin jako jednotná puška. V roce 1930 puška Mosin-Nagant vzor 1891 prošla omlazovací kůrou, ze které vzešly zbraně známé pod názvem vzor 1891/30.
V roce 1938 je do výzbroje zařazena i karabina, která vznikla modernizací vz.1907. V roce 1944 je navíc opatřena neodnímatelným sklopným bodákem a dostává označení karabina vz.44.
Nabízená karabina vz.44 pochází z produkce iževské továrny a byla vyrobena v roce 1946. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Opakovací pušky systému Mannlicher M.95 ráže 8x50R tvořily od konce 19. století hlavní pěchotní výzbroj rakousko-uherské armády.  Výroba probíhala ve zbrojovce Steyr a následně i v Budapešti. Zbraně se vyráběly v několika variantách, kdy vedle pušky M 1895 existovala rovněž jezdecká karabina M 1895 a krátká puška M 1895 pro pěchotu. Podle dostupných údajů evidovala rakouská vojenská správa na počátku války 850 000 pušek, krátkých pušek a karabin Mannlicher M. 95. Během válečných let (období od 1. 8. 1914 do 1. 10. 1918) vyrobila zbrojovka ve Steyru celkem 2 541 783 pušek M. 95, v Budapešti jich bylo vyrobeno 349 355 kusů. Krátkých pušek vyrobila OEWG 196 400, Budapešť 505 937 kusů. Celkově bylo tedy během války vyrobeno 3 593 475 opakovaček Mannlicher M. 1895.

Již před první světovou válkou se pušky rozšířily např. do Itálie, Rumunska, Bulharska, Nizozemí, po válce a rozpadu Monarchie pak byla používána armádami nástupnických zemí včetně Československa, kde kromě armády používalo karabiny i četnictvo a finanční stráž. U těchto složek se pušky udržely až do 30. let, kdy došlo k přezbrojení na pušky vz. 33 systému Mauser.

Roku 1930 došlo k úpravě pro náboj 8x56R s označením Mannlicher M.95/30.

Nabízená puška je model 95/30 a byla vyrobena zbrojovkou ve Steyeru a následně upravena na ráži 8x56R.

Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška není označena platnou zkušební značkou.

Opakovací pušky systému Mannlicher M.95 ráže 8x50R tvořily od konce 19. století hlavní pěchotní výzbroj rakousko-uherské armády.  Výroba probíhala ve zbrojovce Steyr a následně i v Budapešti. Zbraně se vyráběly v několika variantách, kdy vedle pušky M 1895 existovala rovněž jezdecká karabina M 1895 a krátká puška M 1895 pro pěchotu. Podle dostupných údajů evidovala rakouská vojenská správa na počátku války 850 000 pušek, krátkých pušek a karabin Mannlicher M. 95. Během válečných let (období od 1. 8. 1914 do 1. 10. 1918) vyrobila zbrojovka ve Steyru celkem 2 541 783 pušek M. 95, v Budapešti jich bylo vyrobeno 349 355 kusů. Krátkých pušek vyrobila OEWG 196 400, Budapešť 505 937 kusů. Celkově bylo tedy během války vyrobeno 3 593 475 opakovaček Mannlicher M. 1895.

Již před první světovou válkou se pušky rozšířily např. do Itálie, Rumunska, Bulharska, Nizozemí, po válce a rozpadu Monarchie pak byla používána armádami nástupnických zemí včetně Československa, kde kromě armády používalo karabiny i četnictvo a finanční stráž. U těchto složek se pušky udržely až do 30. let, kdy došlo k přezbrojení na pušky vz. 33 systému Mauser.

Roku 1930 došlo k úpravě pro náboj 8x56R s označením Mannlicher M.95/30.

Nabízené pušky jsou model 95/30. Byly vyrobeny zbrojovkou ve Steyru v roce 1917 a následně upraveny na ráži 8x56R.

Zbraně jsou ve velmi dobrém původním stavu, mají originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Pušky jsou označeny platnou zkušební značkou.