Od roku 1891 se v carském Rusku uvažovalo o náhradě za zastarávající revolver Smith & Wesson Russian ráže 44. Po rozsáhlých zkouškách celé řady revolverů byl roku 1895 přijat do výzbroje ruské armády revolver bratrů Emile a Leona Nagantů pod názvem Revolver systému Naganta vzor 1895. První zakázky pro ruskou armádu byly vyráběny ve zbrojovce Emile et Leon Nagant v belgickém Lutychu, na přelomu století získal výhradní licenci Tulský zbrojní závod v Rusku, kde v roce 1898 začala výroba revolverů Nagant. Revolver byl vyráběn ve dvou provedeních : důstojnický (s dvojčinným bicím a spoušťovým ústrojím) a model pro mužstvo (jednočinný). Od roku 1921 se vyrábělo pouze jedno provedení s dvojčinným mechanismem, v roce 1930 došlo k nepatrné inovaci revolveru, která postihla tvar mušky a mířidel. V malém množství byl vyráběn i zkrácený model (model GPU) s kratší hlavní a rukojetí, tento model byl určen pro příslušníky Stalinovy tajné policie NKVD (GPU). Dalším modelem vycházející z revolveru Nagant byl sportovní model střílející malorážkovým nábojem 22 LR. Od roku 1930 začíná být revolver Nagant nahrazován modernější samonabíjecí pistolí Tokarev TT, jeho výroba však pokračovala v omezeném množství v tulské zbrojovce až do roku 1948. Revolver Nagant byl používán Rudou armádou během druhé světové války, dokonce i po válce zůstal ve výzbroji některých jednotek a ozbrojené ochrany.
Nabízený revolver pochází z produkce Tulského zbrojního závodu a byl vyroben v roce 1925. Zbraň je v dobrém až velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Revolver není označen platnou zkušební značkou.
V roce 1896-97 byly uvedeny na trh komerční modely revolverů Webley s označením Mark II a III. Šestiranné revolvery ráže .38SW měly čtyřpalcovou hlaveň a rukojeť rámu ve tvaru ptačí hlavy. Revolver Mark III obdržel krátkou rukojeť a hranatým zakončení. Kromě civilního trhu tyto modely s oblibou používaly i policejní složky. Některé revolvery pak byly opatřeny pojistkou na levé straně rámu.
V současné době se jedná o méně vídaný model revolveru této slavné britské firmy.
Nabízený revolver je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Na prahu první světové války měla carská armáda celkově k dispozici 4 652 000 pušek a podle propočtů hlavního štábu potřebovala po zahájení bojových operací doplňovat stavy měsíčně 200 000 puškami, což v té době přesahovalo výrobní možnosti státních zbrojovek v Tule, v Iževsku a v Sestrorecku. Jedinou možností, jak pokrýt výzbrojní potřeby, byly nákupy v zahraničí, zejména ve Spojených státech, jejichž zbrojní průmysl byl schopen zvládat objednávky ve velkém rozsahu. První kontrakt, uzavřený s americkými výrobci, se netýkal pušek Mosin vz. 1891, nýbrž pákových opakovaček Winchester M 1895.
První kontrakt, znějící na 100 000 pušek včetně bodáků se závěsníky, byl podepsán 13. listopadu 1914 a carská vláda jej uzavřela prostřednictvím firmy Baldwin Locomotive Works v Eddystone. Zbraně, vyrobené firmou Winchester Repeating Arms v New Havenu v rámci této objednávky, měly výrobní čísla v rozsahu 72 083–174 234 a poslední kusy zbrojovka odeslala do Ruska v listopadu 1915. Druhou objednávku na 200 000 uzavřela 27. srpna 1915 s carskou vládou firma J. P. Morgan and Company. Výrobní čísla pušek z této objednávky ležela v rozsahu 174 235–377 412 a poslední pušky z druhého kontraktu byly odeslány ze zbrojovky v prosinci 1916. V rámci obou kontraktů nezískala carská armáda rovných 300 000 pušek, na něž objednávky v součtu zněly, nýbrž „pouze“ 293 818 opakovaček Winchester M 1895.
Pušky Winchester, pocházející z válečných dodávek pro carskou armádu, jsou rozeznatelné nejen podle označení ráže 7,62 mm na přední části pouzdra závěru, ale také podle inspekčních značek přejímací komise. Stupnice jejich hledí je značena také v aršínech, nikoliv v yardech.
Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu. Má originální brynýr, hlaveň je v drážkách matná.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Na konci první světové války měla společnost DWM veškeré strojní vybavení, aby mohla pokračovat ve výrobě vysoce kvalitních zbraní. Versailleskou smlouvou byla ale Německu zakázána výroba vojenských zbraní. Společnost DWM se proto rozhodla vyrobit pistoli pro civilní trh, přičemž se inspirovala, nebo spíše okopírovala model Browning M1910 vyráběný v Belgii firmou Fabrique National (FN). Zbraně vykazují vysokou kvalitu zpracování. Pozdější model 23 se liší černými bakelitovými střenkami. Výroba byla ukončena v roce 1928 po pohrůžce od firmy FN soudní žalobou. Celková produkce se odhaduje na cca 50000 exemplářů.
Nabízená pistole pochází z počátku výroby a má výrobní číslo 18! Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá. Zásobník je značený FN.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Pistole ČZ vz. 27 byla odvozena od armádní pistole vz. 24 a komorovaná pro náboje 7,65 mm Browning (.32 ACP). Podnětem k jejímu vzniku byl požadavek policie, jež od svého vzniku používala řadu různých typů pistolí Od své předchůdkyně se liší ráží, nicméně obě pistole měly většinu součástek shodných.
Po okupaci Československa v roce 1938 nedošlo k ukončení výroby. Pistole byla vyráběna dál pod označením P27(t) a dodávána německým ozbrojeným složkám a policii. Po 2. světové válce se v její výrobě pokračovalo dál až do roku 1951..Celkem bylo vyrobeno mezi 620 000 až 650 000 těchto zbraní, z toho 452 500 v době německé okupace.
Nabízená pistole pochází z předválečné produkce. Bylo vyrobeno pouhých cca 20 tisíc kusů. Značení DR vypovídá o službě u Deutsche Reichsbahn. Od pozdějšího provedení se liší zejména šikmými hmatníky na závěru. Zbraň je v dobrém původním stavu, kompletně na číslech. Má originální, místy korozí poškozený povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.
Od roku 1891 se v carském Rusku uvažovalo o náhradě za zastarávající revolver Smith & Wesson Russian ráže 44. Po rozsáhlých zkouškách celé řady revolverů byl roku 1895 přijat do výzbroje ruské armády revolver bratrů Emile a Leona Nagantů pod názvem Revolver systému Naganta vzor 1895. První zakázky pro ruskou armádu byly vyráběny ve zbrojovce Emile et Leon Nagant v belgickém Lutychu, na přelomu století získal výhradní licenci Tulský zbrojní závod v Rusku, kde v roce 1898 začala výroba revolverů Nagant. Revolver byl vyráběn ve dvou provedeních : důstojnický (s dvojčinným bicím a spoušťovým ústrojím) a model pro mužstvo (jednočinný). Od roku 1921 se vyrábělo pouze jedno provedení s dvojčinným mechanismem, v roce 1930 došlo k nepatrné inovaci revolveru, která postihla tvar mušky a mířidel. V malém množství byl vyráběn i zkrácený model (model GPU) s kratší hlavní a rukojetí, tento model byl určen pro příslušníky Stalinovy tajné policie NKVD (GPU). Dalším modelem vycházející z revolveru Nagant byl sportovní model střílející malorážkovým nábojem 22 LR. Od roku 1930 začíná být revolver Nagant nahrazován modernější samonabíjecí pistolí Tokarev TT, jeho výroba však pokračovala v omezeném množství v tulské zbrojovce až do roku 1948. Revolver Nagant byl používán Rudou armádou během druhé světové války, dokonce i po válce zůstal ve výzbroji některých jednotek a ozbrojené ochrany.
Nabízený revolver pochází z produkce Tulského zbrojního závodu a byl vyroben v roce 1916. Jedná se o variantu pro důstojníky s SA/DA spoušťovým ústrojím. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr. Hlaveň je lehce matná, místy s drobnými stopami po korozi.
Revolver není označen platnou zkušební značkou.
První puška systému Mauser vyrobená v Jugoslávii nesla označení M24 . Vzhled zbraně vychází belgické FN Model 1924, který byl vyráběn pro jugoslávskou armádu ve firmě FN Herstal. Následně jugoslávské ministerstvo obrany a FN podepsaly smlouvu o nákupu licence na výrobu pušek ráže 7,9 mm s označením M24. Téměř všechny M24 byly vyrobeny před nebo během druhé světové války v závodě Kragujevac Arsenal.
Nabízená puška je v dobrém stavu a kompletně na číslech. Má otřelý originální povrch (pravděpodobně ošetřený novým brynýrem) částečně poškozený korozí. Hlaveň je lehce matná
Puška není označena platnou zkušební značkou.
V polovině 30.let nakoupila Brasilie od firmy Mauser dva modely pušek a to dlouhé a krátké provedení s označením M.1935. Dlouhé provedení se prakticky shodovalo s německým modem pušky Gew.98. Krátká pušku se lišila především délkou a ohnutou klikou závěru. Celková dodaná množství nejsou známa. Obě pušky jsou v ráži 7×57.
Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je lehce matná.
Puška není označena platnou zkušební značkou.
Až do počátku 20. let byla v československé armádě rozšířena nejvíce rakousko-uherská puška Mannlicher M.95. V roce 1921 byl nakoupen tzv. holandský blok 57.000 pušek Mauser, které pocházely z výzbroje německých divizí odzbrojených po příměří na holandském území. Ukázalo se, že tato puška má dokonalejší konstrukci a příznivější balistické vlastnosti, hovořily pro ni i válečné zkušenosti. V roce 1922 bylo s konečnou platností rozhodnuto, že armáda bude užívat pušku systému Mauser. Hledala se její nejvhodnější úprava (rozměry, hledí, úchyt bodáku, či způsob nošení u pěchoty a jezdectva). Po přechodných vzorech 98/22, 23 a 23a byl teprve vzor 24 definitivní a jako hlavní individuální zbraň zůstal v Československé armádě až do roku 1939. Výroba pokračovala za německé okupace až do roku 1942. Ve své době byla puška vz.24 považována za nejlepší opakovací pušku systému Mauser na světě. Pravděpodobně i díky tomu byla ve velkém množství exportována do zahraničí a byla zavedena v armádách mnoha států.
Nabízená puška v ráži 7×57 byla určena na export. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Opakovací pušky systému Mannlicher M.95 ráže 8x50R tvořily od konce 19. století hlavní pěchotní výzbroj rakousko-uherské armády. Výroba probíhala ve zbrojovce Steyr a následně i v Budapešti. Zbraně se vyráběly v několika variantách, kdy vedle pušky M 1895 existovala rovněž jezdecká karabina M 1895 a krátká puška M 1895 pro pěchotu. Podle dostupných údajů evidovala rakouská vojenská správa na počátku války 850 000 pušek, krátkých pušek a karabin Mannlicher M. 95. Během válečných let (období od 1. 8. 1914 do 1. 10. 1918) vyrobila zbrojovka ve Steyeru celkem 2 541 783 pušek M. 95, v Budapešti jich bylo vyrobeno 349 355 kusů. Krátkých pušek vyrobila OEWG 196 400, Budapešť 505 937 kusů. Celkově bylo tedy během války vyrobeno 3 593 475 opakovaček Mannlicher M. 1895.
Již před první světovou válkou se pušky rozšířily např. do Itálie, Rumunska, Nizozemí, po válce a rozpadu Monarchie pak byla používána armádami nástupnických zemí včetně Československa, kde kromě armády používalo karabiny i četnictvo a finanční stráž. U těchto složek se pušky udržely až do 30. let, kdy došlo k přezbrojení na pušky vz. 33 systému Mauser.
Roku 1930 došlo k úpravě pro náboj 8x56R s označením Mannlicher M.95/30.
V případě nabízených karabin se jedná o upravený model 95 na ráži 8x56R. Pušky pochází z produkce zbrojovky v Budapešti. Zbraně jsou ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, mají originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška jsou označeny platnou zkušební značkou.