Italská opakovací puška ráže 6,5 x 52 mm Mannlicher Carcano byla používána v 1. i 2. světové válce. V meziválečném období jí měla ve výzbroji i naše Hradní stráž. Jejím tvůrcem je Salvatore Carcano (1827-1903). Později došlo k její modernizaci a také rekonstrukcím na karabinu. Výroba probíhala v letech 1892-1945 a ve výzbroji se udržela až do roku 1950. Modifikaci Carcano M91/38 Fucile Corto použil alespoň podle oficiální verze Lee Harvey Oswald při atentátu na prezidenta USA Johna F Kennedyho.
Při italském tažení do Etiopie se ukázalo, že náboj 6,5 x 52 Carcano má nedostatečný výkon. Proto byl v roce 1938 do italské armády přijat nový, výkonnější náboj 7,35 x 51. Jeho zavedením však vznikl nový problém – zvýšení počtu ráží zavedených v armádě. Z toho důvodu byly zbraně i náboje poměrně záhy staženy z výzbroje a zásoby byly prodány do Finska.
Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Československá pistole CZ 75 je samonabíjecí pistole ráže 9mm Luger z produkce Československé zbrojovky Uherský Brod. Byla představena v roce 1975 a konstruktérem byl František Koucký. Jako předloha sloužila belgická pistole Browning HP, od ní se konstrukčně liší pouze vnitřním vedením drážek závěru v těle pistole a směrem pohybu táhla spoušťové páky.
V průběhu produkce byla pistole vyráběna v 17 variantách a tvoří výzbroj mnoha ozbrojených složek na celém světě. Po Coltu 1911 se jedná o druhou nejvíce kopírovanou pistoli.
Nabízená pistole druhého výrobního provedení, které se vyrábělo pouze v letech 1980-1982. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch a čistou lesklou hlaveň.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
V letech 1869-1870 probíhaly v Itálii zkoušky pušek různé konstrukce na jednotné kovové náboje. Mezi nimi byla i švýcarská puška Vetterli M1868, která v tomto výběrové řízení zvítězila. Bylo však rozhodnuto, že pušky budou na rozdíl od těch švýcarských jednoranné. Puška je přijata do výzbroje v roce 1870 pod označením M1870 a používá náboj 10,4 Vetterli.
Sériová výroba probíhá od roku 1871. Bylo vyrobeno několik verzí jednoranové pušky Vetterli. První z nich byla pěchotní puška, dále pak jezdecká karabina. Někdy před rokem 1875 byla zavedena krátká puška pro speciální jednotky.
V roce 1887 proběhla úprava spočívající v přidání nábojové schránky a vzniklý model je označen M1870/87 Vetterli-Vitali.
Během první světové války bylo mnoho pušek M1870/87 upraveno tak, aby používaly stejný 6,5mm náboj jako puška M1891 Carcano. Úprava spočívala ve vložení hlavně ráže 6,5mm a úpravě čela závěru. Puška dostala označení M1870/87/15.
Takto upravené pušky byly zařazeny do výzbroje prakticky pouze týlových jednotek (strážní, výcvikové atd.). Po první světové válce bylo mnoho těchto pušek přiděleno italským koloniím. Dále objevily se v druhé italsko-etiopské válce, kdy byly používány většinou domorodými africkými vojáky.
Nabízená puška je dobrém až velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
V letech 1910-1914 zakoupila peruánská vláda od německé firmy Mauser 50000 pušek. Jednalo se o standardní exportní provedení modelu 98 v ráži 7,65×53 Arg. Pušky byly zařazeny do služky až do třicátých let dvacátého století, kdy byly postupně nahrazovány československou puškou vz.24.
Nabízená puška je dobrém až velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je velmi lehce matná.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Tulský Tokarev TT33 a jeho předchůdce TT30 byly první samonabíjecí pistole přijaté do výzbroje Rudé armády a užívané ve významnějším množství. Používány byly především důstojnickým sborem, vojenskou policií a v určité míře také tankisty či letci.
Tokarev TT 30 (TT33) vychází z amerických pistolí Colt a používají velmi výkonný náboj 7,62×25 Tokarev. Model TT30 byl vyráběna v letech 1932 až 1935, kdy byl nahrazen modelem TT33. Výroba pak probíhala až do roku 1953. Celkem bylo vyrobeno v Tulské a Iževské zbrojovce více než 2 miliony pistolí .
Tyto zbraně tvořily také součást výzbroje československých jednotek v Sovětském svazu za druhé světové války. Byly rovněž v poválečném období ve výzbroji československé armády a v padesátých letech nahrazovány pistolí vz. 52 ve stejné ráži.
Nabízená pistole pochází z produkce tulské zbrojovky a byla vyrobena v roce 1937. Pistole je v dobrém původním stavu, kompletně na číslech včetně zásobníku. Má otřelý originální povrch, hlaveň je matná se stopami koroze.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Za konstruktéra ruské pušky Mosin- Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta. Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.
Oficiální označení pro Mosin-Nagant 1891 znělo v té době Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda – Tříčárková puška vzor 1891 (Tříčárková je označení pro ráži – jedna čárka je 0,1 palce, 3 čárky jsou 0,3 palce, tedy 7,62 mm). Jako první vyrobila 500 000 těchto zbraní francouzská zbrojovka Manufacture d Armes de Chatellerault. Ruské továrny nabraly dech až v roce 1893, kdy ve tříletém období vyrobily více než 1,4 milionu těchto pušek. Tyto pušky se osvědčily v zejména v první světové válce. Během první světové války byly zadány kontrakty americkým firmám New England Westinghouse a Remington na 1,8 respektive 1,5 milionu pušek.
Určité množství pušek model 1891 bylo používáno následně finskou armádou. U těchto pušek došlo k úpravě stupnice hledí, často i k přečíslování samozřejmě označení “SA“ (Suomi Army)
Nabízená puška pochází z Iževského zbrojního závodu a byla vyrobena v roce 1905. Kromě carské armády byla následně používána i finskou civilní gardou. Puška je ve velmi dobrém původním stavu, hlaveň a závěr jsou na číslech. Má originální povrch, hlaveň je čistá a leklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Zbraň v původní podobě byla do francouzské armády zařazena v roce 1890. Pušky a karabiny Berthier byly určeny pro náboj ráže 8 mm ( 8 x 50R ). Jednalo se o mechanickou opakovačku se zásobníkem na 3 náboje. Celkem bylo vyrobeno 2 miliony pušek a karabin Berthier všech verzí.
Verze Berthier 1907/15 bylo vyrobeno celkem 435.000 kusů a našly široké použití ( francouzská armáda, cizinecká legie, Řecko, Srbsko, Turecko ). Během nasazení v I. Světové válce byla kritizována malá kapacita zásobníku a tím i pomalejší rychlost střelby a nutnost četnějšího přebíjení. Tento problém byl vyřešen další modifikací Berthier 1907/15 – M16 se zásobníkem zvětšeným na 5 nábojů.
V roce 1929 došlo k poslední významné modifikaci a to verze Berthier 1907/15 – M34, která byla určena pro novou munici : náboj ráže 7,5 mm, konkrétně 7,5x54mm French. Této varianty, zejména karabin, bylo vyrobeno na 80.000 kusů.
Koncem 30. let začalo postupné stahování pušek a karabin Berthier z výzbroje a jejich nahrazování novou opakovačkou MAS-36, těch ale nikdy nebyl dostatek a tak pušky a karabiny Berthier zůstaly, především u speciálních průzkumných jednotek, ve výzbroji i nadále.
V průběhu roku 1940 ukořistili Němci velké množství zbraní z výzbroje poražené francouzské armády, tedy i pušky a karabiny Berthier různých modifikací. Jelikož zbraně byly určeny pro náboj 7,5 x 54, který nebyl adaptabilní s německou standardní municí ráže 7,92mm, byly ukořistěné zbraně přiděleny přednostně okupačním jednotkám ve Francii a jednotkám na Atlantickém valu ( ve Francii byl k dispozici dostatek munice ráže 7,5 mm ).
Dalšími uživateli pak byly policejní a protipartyzánské jednotky po celé okupované Evropě.
Karabiny ( především ) dosloužily u jednotek cizinecké legie a některých pomocných jednotek dislokovaných především mimo území Francie až v roce 1980, přestože oficiálně byly vyřazeny z výzbroje k roku 1960.
Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň velmi lehce matná.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
V roce 1908 dokončil J. M. Browning vývoj nové kapesní samonabíjecí pistole v ráži 7,65 mm. Její výrobu zavedla belgická FN v roce 1910 a zprvu ji nazývala „Nový model“. Později dostala označení model 1910. Hlavní odlišností od předchozích komerčně vyráběných modelů bylo umístění vratné pružiny okolo hlavně. Od roku 1912 byla vyráběna pod označením FN 1910/12 v ráži 9 mm Browning.
Nabízená pistole je v ráži 9mm Browning Court. Zbraň je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Od roku 1891 se v carském Rusku uvažovalo o náhradě za zastarávající revolver Smith & Wesson Russian ráže 44. Po rozsáhlých zkouškách celé řady revolverů byl roku 1895 přijat do výzbroje ruské armády revolver bratrů Emile a Leona Nagantů pod názvem Revolver systému Naganta vzor 1895. První zakázky pro ruskou armádu byly vyráběny ve zbrojovce Emile et Leon Nagant v belgickém Lutychu, na přelomu století získal výhradní licenci Tulský zbrojní závod v Rusku, kde v roce 1898 začala výroba revolverů Nagant. Revolver byl vyráběn ve dvou provedeních : důstojnický (s dvojčinným bicím a spoušťovým ústrojím) a model pro mužstvo (jednočinný). Od roku 1921 se vyrábělo pouze jedno provedení s dvojčinným mechanismem, v roce 1930 došlo k nepatrné inovaci revolveru, která postihla tvar mušky a mířidel. V malém množství byl vyráběn i zkrácený model (model GPU) s kratší hlavní a rukojetí, tento model byl určen pro příslušníky Stalinovy tajné policie NKVD (GPU). Dalším modelem vycházející z revolveru Nagant byl sportovní model střílející malorážkovým nábojem 22 LR. Od roku 1930 začíná být revolver Nagant nahrazován modernější samonabíjecí pistolí Tokarev TT, jeho výroba však pokračovala v omezeném množství v tulské zbrojovce až do roku 1948. Revolver Nagant byl používán Rudou armádou během druhé světové války, dokonce i po válce zůstal ve výzbroji některých jednotek a ozbrojené ochrany.
Nabízený revolver pochází z produkce Tulského zbrojního závodu a byl vyroben v roce 1902. Jedná se o variantu pro důstojníky s ústrojím SA/DA. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Revolver je označen platnou zkušební značkou.
Společnost Manufacture d´Armes de Bayonne byla založena v roce 1921. Po celou dobu své existence se zaměřovala na výrobu poměrně kvalitních pistolí. Za druhé světové války dodávala zbraně jak vichistické vládě, tak i německým okupantům. Po druhé světové válce byla obnovena i komerční výroba. V polovině 80.let byla výroba zbraní ukončena.
Model C byl vyráběn v letech 1933 – 1967. Používal ráži 9 mm Browning Court a 7,65 mm Browning. Konstrukčně se jedná o upravený Browningův model 1910.
Nabízená pistole je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.