V roce 1908 dokončil J. M. Browning vývoj nové kapesní samonabíjecí pistole v ráži 7,65 mm. Její výrobu zavedla belgická FN v roce 1910 a zprvu ji nazývala „Nový model“. Později dostala označení model 1910. Hlavní odlišností od předchozích komerčně vyráběných modelů bylo umístění vratné pružiny okolo hlavně.
FN Model 1910 nebyl oficiálně přijat do výzbroje žádné armády. Ale díky značné oblibě v civilním sektoru byla výroba ukončena až v roce 1983.
Nabízená pistole pochází z poválečné produkce. Je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu prakticky nové zbraně. Má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou dobovou zkušební značkou.
Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové. Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech.
Karabiner 98k byla zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty německého Wehrmachtu a tvořila základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války.
Nabízená puška pochází z produkce Zbrojovky Brno a byla smontována z již vyrobených dílů po roce 1945. Tyto pušky pak byly ve velkém množství dodány zejména do Izraele.
Zbraň je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Opakovací puška Springfield M 1903, formálně United States Rifle, Caliber .30-06, Model 1903, tvořila hlavní pěchotní výzbroj armády USA v době první světové války, meziválečném období a částečně i za druhé světové války.
Puška byla přijata do výzbroje v roce 1903 připomínala konstrukcí závěru a nábojové schránky do jisté míry německou pušku Mausr 98, ovšem jinými detaily se od ní podstatně lišila. Existovalo několik modifikací lišících se především konstrukcí mířidel a tvarem pažby. Pušky nejranější výroby měly sektorové hledí určené pro náboje s oblou špičkou střely označované .30-03. Od roku 1906 byla vyráběna varianta upravená pro náboje .30-06 Springfield se zahrocenou špičkou střely. Má změněný tvar nábojové komory (náboje .30-03 nelze použít) a nové rámečkové hledí se dvěma zářezy a s dioptrem na stavítku hledí, jež bylo možno přemísťovat nejen vertikálně, ale – společně s rámečkem – i horizontálně. Hledí se horizontálně posunovalo otáčením rýhované hlavy speciálního šroubu. Kromě jiného hledí se tato varianta liší i kratší pažbou s jiným zakončením u ústí hlavně.
V roce 1929 se objevuje modifikace M 1903 A1, která má krk pažby s pistolovou rukojetí a mušku buď s válcovitým chránítkem, nebo bez něj.
Ve stejné době byla zavedena další varianta M 1903 A3 lišící se umístěním dioptrického hledí za okénkem pouzdra závěru; vývrt hlavně měl dvě drážky.Pažba je jako u původního typu s rovným krkem.
Vyráběla se i odstřelovačská puška M 1903 A4, která má ale navíc pouze optické hledí.
Celkem bylo vyrobeno přes 3 miliony kusů všech verzí.
Od roku 1936 byla nahrazována ve výzbroji samonabíjecí puškou M1 Garand.
Nabízená puška pochází z produkce firmy Remington a byla vyrobena v roce 1942. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
M1917 Enfield,nebo také americký Enfield, formálně pojmenovaný „americká puška, cal .30 M1917“ byl americkou modifikací britské pušky P14. Používal ale náboje ráže .30-06. Co se týče počtu, byla to nejrozšířenější puška používaná americkými expedičními silami v Evropě během první světové války.
Po vypuknutí první světové války měla britská armáda nedostatek pušek a z důvodu nedostatečných kapacit britských dodavatelů britská administrativa oslovila americké firmy (Winchester, Remington a Eddystone) a požádala je o výrobu nově vyvinutého (a ze značné části okopírovaného systému Mauser) vzoru s označením P14.
Když v roce 1917 vstoupily do války Spojené státy projevil se obdobný nedostatek pušek, jako o několik let dříve ve Velké Británii. Americká armáda byla standardně vyzbrojena puškami Model 1903. Jediným dodavatelem byl Springfield Armory, jehož výrobní kapacity byly ale nedostatečné. Ukázalo se, že než přestavovat kompletní výrobu u firem Winchester, Remington a Eddystone (v té době vyrábějící P14) je jednodušší změnit britskou ráži této pušky na americkou .30-06.
Celková produkce dosáhla u firmy Eddystone 1 181 908 kusů, Remington vyrobil 545 541 a Winchester 465 980 pušek modelu P17. Pušky byly zařazeny do služby až do padesátých let a sloužily ještě v korejské válce.
Nabízená zbraň pochází z produkce firmy Remington a byla vyrobena v roce 1918. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
V době ruské revoluce bylo Finsko pod vládou cara. Když byl car Mikuláš II odstraněn, Finsko vyhlásilo svou nezávislost a porazilo ruské síly ve Finsku. Díky této skutečnosti zde zůstalo velké množství zbraní a to včetně pušek Mosin M.91. Nový stát potřeboval rychle vybudovat armádu, která by byla schopna čelit případnému útoku ze strany Ruska a proto bylo rozhodnuto o použití ruských pušek Mosin jako základního armádního vzoru. V roce 1927 finská armáda přijímá do výzbroje pušku M27, což byl zcela nový vzor vycházející ze systému Mosin.
Drobnou úpravou modelu M.27 spočívající v použití jiné přední objímky hlavně vzniká model M.28. Hlavně pro tyto pušky dodává švýcarská firma SIG Neuhausen. Zbraně jsou kompletovány jednak v manufaktuře Civilní gardy známé pod označením SAKO Suojeluskuntain Ase ja Konepaja Oy (1928-30 a 1933) a dále firmě Tikka (1930-1933). Jsou určeny pro Civilní gardu – označení na hlavni „SY“, (Suojeluskuntain Yliesikunta).
Nabízená puška pochází z produkce firmy SAKO. Zbraň ve velmi dobrém původním stavu, hlaveň a závěr jsou na číslech. Má originální brynýr, hlaveň je čisá a lesklá. Ústí je v délce cca 1cm odvrtané.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Pistole Astra 400 byla do výzbroje královské armády Španělska zavedena v říjnu roku 1921. Nahradila poměrně rychle zastaralé pistole Campo-Giro M 1913 a M 1913 – 16. Zkonstruoval ji Pedro Careaga, jejím výrobcem byla firma Astra Esperanza y Unceta v Guernice v provincii Vizcaya. Ve výrobním programu firmy se pistole udržela až do roku 1952, do té doby bylo vyrobeno celkem 105 175 pistolí.
Velkou většinu odebrala španělská armáda a policie. V roce 1941 se 5950 kusů vyvezlo do Německa. V německé armádě byla zavedena pod označením Pistol 9 mm 642(f). Velké množství zbraní se též uplatnilo na civilním trhu.
Pistole používá náboj 9mm Largo. Zajímavostí je, že přes takto výkonný náboj má pistole dynamický závěr. Další kuriozitou je, že pistole byla schopna fungovat prakticky s jakýmkoli nábojem ráže 9mm.
Nabízená pistole je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu. Má originální brynýr, místy lehce poškozený korozí. Hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Za konstruktéra ruské pušky Mosin- Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta. Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.
Oficiální označení pro Mosin-Nagant 1891 znělo v té době Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda – Tříčárková puška vzor 1891 (Tříčárková je označení pro ráži – jedna čárka je 0,1 palce, 3 čárky jsou 0,3 palce, tedy 7,62 mm). Jako první vyrobila 500 000 těchto zbraní francouzská zbrojovka Manufacture d Armes de Chatellerault. Ruské továrny nabraly dech až v roce 1893, kdy ve tříletém období vyrobily více než 1,4 milionu těchto pušek. Tyto pušky se osvědčily v zejména v první světové válce. Během první světové války byly zadány kontrakty americkým firmám New England Westinghouse a Remington na 1,8 respektive 1,5 milionu pušek.
Určité množství pušek model 1891 bylo používáno následně finskou armádou. U těchto pušek došlo k úpravě stupnice hledí, často i k přečíslování samozřejmě označení “SA“ (Suomi Army)
Nabízená puška pochází tulského zavodu a byla vyrobena v roce 1815. Puška je ve velmi dobrém původním stavu a kromě nábojové schránky kompletně na číslech. Má originální povrch, hlaveň je matná.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Od roku 1891 se v carském Rusku uvažovalo o náhradě za zastarávající revolver Smith & Wesson Russian ráže 44. Po rozsáhlých zkouškách celé řady revolverů byl roku 1895 přijat do výzbroje ruské armády revolver bratrů Emile a Leona Nagantů pod názvem Revolver systému Naganta vzor 1895. První zakázky pro ruskou armádu byly vyráběny ve zbrojovce Emile et Leon Nagant v belgickém Lutychu, na přelomu století získal výhradní licenci Tulský zbrojní závod v Rusku, kde v roce 1898 začala výroba revolverů Nagant. Revolver byl vyráběn ve dvou provedeních : důstojnický (s dvojčinným bicím a spoušťovým ústrojím) a model pro mužstvo (jednočinný). Od roku 1921 se vyrábělo pouze jedno provedení s dvojčinným mechanismem, v roce 1930 došlo k nepatrné inovaci revolveru, která postihla tvar mušky a mířidel. V malém množství byl vyráběn i zkrácený model (model GPU) s kratší hlavní a rukojetí, tento model byl určen pro příslušníky Stalinovy tajné policie NKVD (GPU). Dalším modelem vycházející z revolveru Nagant byl sportovní model střílející malorážkovým nábojem 22 LR. Od roku 1930 začíná být revolver Nagant nahrazován modernější samonabíjecí pistolí Tokarev TT, jeho výroba však pokračovala v omezeném množství v tulské zbrojovce až do roku 1948. Revolver Nagant byl používán Rudou armádou během druhé světové války, dokonce i po válce zůstal ve výzbroji některých jednotek a ozbrojené ochrany.
Nabízený revolver pochází z produkce Tulského zbrojního závodu a byl vyroben v roce 1916. Jedná se o variantu pro důstojníky s dvoučinným spoušťovým ústrojím. Zbraň je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu, na číslech a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Revolver není označen platnou zkušební značkou.
V roce 1985 byla uvedena na trh pistole ČZ 85. Pistole měla již moderní prvky, které po roce 1991 převzala i pistole vz. 75. Jednalo se zejména o antireflexní lištu na horní straně závěru, hranatý lučík a zejména oboustranné ovládání pojistky a záchytu závěru. Ani tato pistole neměla ještě pojistku úderníku, byla tedy stejně jako ČZ 75 bez blokace. Dalším plusem bylo standardně montované regulovatelné hledí. Dalším rozdílem oproti CZ 75, byly šikmé a mělčí natahovací drážky na závěru. První kusy pistole ČZ 85 se také vyráběly s kulatým lučíkem, a dokonce s obyčejným standardním hledím. Celkové množství tohoto provedení bylo ale velmi malé.
Nabízená pistole byla vyrobena v roce 1992. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch a čistou lesklou hlaveň.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Během 1. světové války měly francouzské i italské ozbrojené síly nedostatek pistolí a nakupovaly tuto poměrně těžkou pistoli ráže 7,65 mm vyráběnou v okolí Eibaru ve Španělsku. Poptávka byla tak velká, že řada malých firem v Eibaru a Guernice začala během 1. světové války vyrábět vlastní verze této pistole. Zbraň vyráběla ve velkých počtech, ale protože to prakticky všichni výrobci dělali s drobnými odchylkami, díly různých zbraní nebyly zaměnitelné. Pokud k tomuto problému přičteme slabého náboje ráže 7,65 Browning, nebylo divu, že se jich italská i francouzská armáda po 1. světové válce chtěly co nejdříve zbavit. 5000 kusů bylo odesláno do Srbska. V roce 1919 zakoupilo od Francie asi 10 000 Finsko. Jednalo se o první model pistole pořízený pro finskou armádu. Záhy se objevilo mnoho problémů a pistole byla zařazena pro svou značnou nespolehlivost k záložním jednotkám.
Nabízená pistole pochází z výzbroje finské armády – viz. značení SA. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.