Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. V roce 1931 byla vyrobena menší verze PPK (Polizei Pistole Kriminalmodell), která byla určena pro kriminální policii jako zbraň pro skryté nošení. Tato pistole se od modelu PP lišila kromě menších rozměrů také konstrukcí těla zbraně, na jehož rukojeti byla nasazena jednodílná pažbička. Model PP měl klasické dvoudílné střenky rukojeti. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.
Nejrozšířenější provedení pistole PPK bylo v ráži 7,65mm Browning. Roku 1933 se objevily varianty ráže .22 Long Rifle, 6,35mm Browning a 9mm Browning krátký, které ale nedosáhly velkého rozšíření.
Nabízená pistole pochází z předválečné produkce zbrojovky v Zella Mehlis a je v ráži 7,65mm Browning. Jedná se o kus ze sběrateli vyhlédavané série se sedmimístnými výrobními čísli. Počet těchto pistolí je odhadován na pouhých cca 7000 kusů, následně firma Walther přešla opět na šesticiferné číslování doplněné písmenem „k“. Zbraň je v dobrém původním stavu. Má originální místy poškozený brynýr, hlaveň čislá lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Společnost Warner Arms Company z Brooklynu byla založena kolem roku 1909 s cílem vyrábět v USA pistole Schwarzlose 1908. Po ukončení výrovy v Německu skoupila firma veškeré vyrobené díly a kompletovala pistole v USA. Od původních německých kusů se tyto zbraně liší značením WAC a mají upravený záchyt zásobníku. Celá výroba byla poměrně záhy v roce 1913 ukončena.
Warner poté zakoupil práva na samonabíjecí pistoli patentovanou v roce 1914 Andrew Fyrbergem. Zbraň ráže .32 (7,65 Browning)vyráběl v továrně v Norwichi pod označením The Infallible. Pistole nebyla příliš povedená. K největším problémům patřil neefektivní přerušovač a potenciálně nebezpečný čep záchytu přerušovače, který umožňoval nabít první náboj do komory bez manipulace s vratnou pružinou. Po nabití se musel přerušovač čepem opět zajistit, jinak hrozilo jeho vržení směrem vzad. Není divu, že pistolí se vyrobilo pouhých 7300 kusů.
Nabízená pistole je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.
Bezpochyby jedním z nejslavnějších revolverů s pevným rámem a do boku vyklápěným válcem byl revolver Smith & Wesson Military and Police Model 1899. Byl vyvinut na základě požadavků výzbrojních správ americké armády a námořnictva, které jej také v nevelkém počtu v roce 1902 zavedlo do výzbroje, a proto byl též od té doby nazýván Army and Navy Model. „Námořní“ verze se lišila jen absencí závěsného kroužku na spodku rukojeti. Revolver byl komorován pro náboj .38 Long Colt, který byl tehdy služebním nábojem spolu s revolverem Colt této ráže. V roce 1902 byl tento model upraven a pojmenován Military & Police Model 1902. Rozdíl spočíval především v zapracování uzamykacího prvku působícím na čelo tyčky ručního vyhazovače a použití náboje .38 Special. Další modernizace se revolver dočkal v roce 1905 a byl tudíž opět přeznačen příslušným rokem.
Nejslavnější okamžiky Modelu 1905 přišly v roce 1940. Po pádu Francie a katastrofě u Dunkerque čelila britská armáda hrozivému nedostatku zbraní všech typů. Britové tedy požádali o dodávky krátkých palných zbraní Spojené státy. Jejich prosby vyslyšela firma Smith & Wesson a dodala do Británie přes 900 000 revolverů Military & Police Model 1905. Revolver se vyráběl s pětipalcovou hlavní, ale existovaly i exempláře s délkami 4, 4.5 a 6 palců a velmi vzácně i varianta dvoupalcová.
Revolver M 1905 považovali Britové za vynikající zbraň, výrazně lepší než soudobý britský služební revolver Enfield. Vyrobil se v ohromných počtech – celková produkce firmy Smith & Wesson dosáhla v průběhu 2. světové války 1 310 000 kusů.
Nabízený revolver je v ráži .38 SW a pochází z výzbroje britské armády. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální fosfátovaný povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Revolver je označen platnou zkušební značkou.
Bezpochyby jedním z nejslavnějších revolverů s pevným rámem a do boku vyklápěným válcem byl revolver Smith & Wesson Military and Police Model 1899. Byl vyvinut na základě požadavků výzbrojních správ americké armády a námořnictva, které jej také v nevelkém počtu v roce 1902 zavedlo do výzbroje, a proto byl též od té doby nazýván Army and Navy Model. „Námořní“ verze se lišila jen absencí závěsného kroužku na spodku rukojeti. Revolver byl komorován pro náboj .38 Long Colt, který byl tehdy služebním nábojem spolu s revolverem Colt této ráže. V roce 1902 byl tento model upraven a pojmenován Military & Police Model 1902. Rozdíl spočíval především v zapracování uzamykacího prvku působícím na čelo tyčky ručního vyhazovače a použití náboje .38 Special. Další modernizace se revolver dočkal v roce 1905 a byl tudíž opět přeznačen příslušným rokem.
Nejslavnější okamžiky Modelu 1905 přišly v roce 1940. Po pádu Francie a katastrofě u Dunkerque čelila britská armáda hrozivému nedostatku zbraní všech typů. Britové tedy požádali o dodávky krátkých palných zbraní Spojené státy. Jejich prosby vyslyšela firma Smith & Wesson a dodala do Británie přes 900 000 revolverů Military & Police Model 1905. Revolver se vyráběl s pětipalcovou hlavní, ale existovaly i exempláře s délkami 4, 4.5 a 6 palců a velmi vzácně i varianta dvoupalcová.
Revolver M 1905 považovali Britové za vynikající zbraň, výrazně lepší než soudobý britský služební revolver Enfield. Vyrobil se v ohromných počtech – celková produkce firmy Smith & Wesson dosáhla v průběhu 2. světové války 1 310 000 kusů.
Nabízený revolver je v ráži .38 SW. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální fosfátovaný povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Revolver je označen platnou zkušební značkou.
Od roku 1957 vyráběl pistoli vzor 50 národní podnik Závody přesného strojírenství v Uherském Brodě. V průběhu následujících let většina vyrobených pistolí směřovala na zahraniční trhy, zejména v tehdejší kapitalistické cizině. Důvodem byla nejen nízká poptávka ze strany domácích spotřebitelů, jimiž byly především ozbrojené sbory SNB, složky MV a MNO, ale také skutečnost, že vývoz do kapitalistických států přinášel podniku devizové prostředky. Schopnost konkurovat obdobným výrobkům na evropských trzích měla pistole vzor 50 poměrně nízkou a snaha zvýšit atraktivitu výrobku vedla v druhé polovině 60. let k postupné modernizaci. Značnou roli v tomto procesu sehrál zákon č. 30/1968 Sb. o státním zkušebnictví, spojený se vznikem hodnotitelských komisí, jež měly pravomoc zařazovat výrobky do jednotlivých jakostních kategorií. Československá zkušebna zbraní a střeliva pro civilní potřebu v Praze tak měla účinný nástroj, jímž působila na výrobce ve snaze zvyšování jakosti jednotlivých výrobků. Továrna se s žádostí o designové návrhy obrátila v březnu 1968 na pobočku Českého fondu výtvarných umění v Českých Budějovicích, jmenovitě na architekta ing. Františka Crháka. Architekt Crhák navrhl změnu tvaru střenek včetně jejich rýhování, změnu rádiusů na těle pistole v prostoru za lučíkem, tvarovou úpravu dna zásobníku a ještě řadu drobných tvarových zásahů. Z podnětu zkušebny, respektive hodnotitelské komise, došlo ke změně materiálu, z něhož byly vyráběny střenky a prodloužené dno zásobníku. Původní křehký materiál byl nahrazen odolným plastem.
Povolení k výrobě finální verze pistole s novým označením „vzor 70“ získala továrna v srpnu 1970 a pod tímto označením ji vyráběla až do roku 1983, kdy závod vyrobil posledních 425 kusů. Přesné vyčíslení počtu vyrobených modernizovaných vzorů 70 komplikuje skutečnost, že v průběhu roku 1970 dobíhala paralelně výroba pistolí s původním značením vzor 50. Nicméně celková produkce orientačně přesáhla 700 000 kusů.
Nabízená pistole pochází z roku 1971. Zbraň je ve velmi dobrém až vynikajícím stavu, prakticky novém stavu, na číslech, má originální povrch. Hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou zkušební značkou.
V roce 1908 dokončil J. M. Browning vývoj nové kapesní samonabíjecí pistole v ráži 7,65 mm. Její výrobu zavedla belgická FN v roce 1910 a zprvu ji nazývala „Nový model“. Později dostala označení model 1910. Hlavní odlišností od předchozích komerčně vyráběných modelů bylo umístění vratné pružiny okolo hlavně. Od roku 1912 byla vyráběna pod označením FN 1910/12 v ráži 9 mm Browning.
Vývoj pistole FN 1910/22 probíhal na základě požadavku ministerstva obrany Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které požadovalo levnou pistoli v ráži 9 mm se zásobníkem na osm nábojů. Nejjednodušší a nejlevnější cestou bylo prodloužení rukojeti pistole a hlavně. Následně byla zbraň vyráběna rovněž v ráži 7,65 mm se zásobníkem na 9 nábojů. O úspěšnosti tohoto modelu svědčí, že se pistole vyráběla v letech 1923 až 1983.
Po obsazení Belgie německou armádou byla pistole FN 1910/22 v ráži 7,65mm Browning dodávána Wehrmachtu pod označením Pistole 626(b).
Nabízená pistole pochází z z výzbroje belgického četnictva – značení Gd a služební číslo. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu a na číslech. Má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.
Opakovací puška Springfield M 1903, formálně United States Rifle, Caliber .30-06, Model 1903, tvořila hlavní pěchotní výzbroj armády USA v době první světové války, meziválečném období a částečně i za druhé světové války.
Puška byla přijata do výzbroje v roce 1903 připomínala konstrukcí závěru a nábojové schránky do jisté míry německou pušku Mausr 98, ovšem jinými detaily se od ní podstatně lišila. Existovalo několik modifikací lišících se především konstrukcí mířidel a tvarem pažby. Pušky nejranější výroby měly sektorové hledí určené pro náboje s oblou špičkou střely označované .30-03. Od roku 1906 byla vyráběna varianta upravená pro náboje .30-06 Springfield se zahrocenou špičkou střely. Má změněný tvar nábojové komory (náboje .30-03 nelze použít) a nové rámečkové hledí se dvěma zářezy a s dioptrem na stavítku hledí, jež bylo možno přemísťovat nejen vertikálně, ale – společně s rámečkem – i horizontálně. Hledí se horizontálně posunovalo otáčením rýhované hlavy speciálního šroubu. Kromě jiného hledí se tato varianta liší i kratší pažbou s jiným zakončením u ústí hlavně.
V roce 1929 se objevuje modifikace M 1903 A1, která má krk pažby s pistolovou rukojetí a mušku buď s válcovitým chránítkem, nebo bez něj.
Ve stejné době byla zavedena další varianta M 1903 A3 lišící se umístěním dioptrického hledí za okénkem pouzdra závěru; vývrt hlavně měl dvě drážky.Pažba je jako u původního typu s rovným krkem.
Vyráběla se i odstřelovačská puška M 1903 A4, která má ale navíc pouze optické hledí.
Celkem bylo vyrobeno přes 3 miliony kusů všech verzí.
Od roku 1936 byla nahrazována ve výzbroji samonabíjecí puškou M1 Garand.
Nabízená puška pochází z produkce firmy Remington a byla vyrobena cca v roce 1941-42. Později pravděpodobně prošla arsenálovou úpravou – hlaveň je z roku 1944. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Po druhé světové válce se vlády v Jugoslávii Titovi partyzáni. Nová vláda od počátku pociťuje nedostetak zbraní včetně pěchotních. Místní zbrojní průmysl se musí od počátku soustředit na nákup použitých válečných zbraní.
Dílny bývalého Vojenského technického institutu v Kragujevaci, dříve Dělostřeleckého technického institutu byly restrukturalizovány a aby se neplýtvalo energií, bylo rozhodnuto soustředit se na renovaci zbraní Mauser ráže 8mm, včetně německé a jugoslávské produkce, a to zejména zbraní vzor 1924. Přestavba zbraní začala v druhé polovině roku 1946. Práce probíhaly pomalu do roku 1947 bylo převzato pouze cca 11 000 zbraní vzor 1924, které dostaly název vzor 24/47. Tyto zbraně jsou na levé straně pouzdra závěru značeny ZAVOD 44. Na začátku roku 1948 došlo k přejmenování dílen v Kragujevaci ke na Preduzece Crvena Zastava a zbraně začaly nést označení PREDUZECE 44. Tato značka se na zbraních vyráběných v Kragujevaci objevovala až do roku 1960. Kromě arzenálu v Kragujevaci se na výrobě zbraní 24/47 podílely ještě dvě továrny, které se však omezovaly pouze na montáž hotových součástek a to Technický ústav údržby číslo 5 a Vojenská dílna číslo 145, které zbraně označovaly nápisy (v cyrilici) TRZ 5 a RADIONICA 145.
Nabízené pušky jsou ve velmi dobrém původním stavu. Mají originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraně jsou označeny platnou zkušební značkou.
V roce 1923 byla zahájena španělskou firmou Astra Unceta výroba pistole Astra Mod.300 ráže 7,65mm Browning (případně 9mm Browning Court). Původně byla tato zbraň používána španělskou vězeňskou stráží. V roce 1928 byla zbraň zavedena do výzbroje španělského námořnictva a po vypuknutí španělské občanské války se tento model stal standardní služební zbraní armády. Výroba byla ukončena v roce 1947. v roce 1948 byla vyvinuta pistole Astra 3000, která na předchozí model navazovala. Vyráběla se až do roku 1956, kdy ji nahradil model Astra 4000.
Nabízená zbraň ráže 7,65mm je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Pistole Astra 4000, někdy též označována Falcon byla představena v roce 1956. Vychází z modelu 300 a následného modelu 3000. Největší změnou je použití vnějšího kohoutu. Pistole se vyráběly v ráži .22LR, 7,65mm Browning a 9mm Browning Court.
Nabízená zbraň ráže 7,65mm je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu. Má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.