Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. Nejprve byla používána ráže 7,65 mm Browning, později se vyráběly modifikace v dalších rážích 9mm Browning krátký a .22 Long Rifle. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.

Nabízená pistole pochází z poválečné produkce zbrojovky v Ulmu a je v ráži 7,65mm Browning. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň čislá lesklá. Jedná se o provedení s luxusní originální kazetou a méně obvyklými býlími střenkami.

Pistole je označena platnou zkušební značkou.

Ačkoliv čs. armáda disponovala koncem roku 1921 více než 364 000 pušek systému Mannlicher a nákupy z Německa získala přes 111 000 německých opakovaček Mauser, rozhodnutí zbrojního odboru MNO z dubna 1922 doporučilo ministru národní obrany zavést do výzbroje pušku systému Mauser.

Nakoupené opakovačky systému Mauser, stejně jako řada jiných zbraní, nesly větší či menší stopy opotřebení. Čs. státní zbrojovka v Brně tak kromě jiných prací prováděla opravy získaného materiálu. Jen od ledna 1920 do poloviny června roku 1921 vykázala a MNO vyúčtovala opravu 72 283 pušek.

O výrobě německých pušek vz. 98 rozhodla ministerská rada počátkem prosince 1921 a MNO následně objednalo v brněnské zbrojovce výrobu 40 000 kusů v ceně 1000 Kč za jednu pušku. Celý objem pokrývaly dvě objednávky, první z ledna 1922, znějící na 1000 opakovaček, a druhá, datovaná 20. dubnem 1922, obnášela 39 000 pušek vz. 98. Jejich výrobě předcházely zkoušky nejen se standardním provedením zbraně, ale také s konstrukčně zjednodušenými závěry, jež však zůstaly jen ve vzorcích, do výroby se nikdy nedostaly.

Přestože továrna měla kompletní výrobní zařízení z Oberndorfu, nelze se domnívat, že veškeré díly pušek vz. 98 vyrobila zcela nové. Se souhlasem MNO k jejich výrobě využila součásti, pocházející z německé produkce. Naprosté zaměnitelnosti součástí zbrojovka tehdy ani dosáhnout nemohla, jelikož šablonářský systém výroby převzala od oberndorfské zbrojovky a k vlastnímu tolerančnímu systému, umožňujícímu 100% vyměnitelnost součástí, se propracovala teprve v dalších letech.

V únoru 1922 se výzbrojní komise MNO usnesla, aby se pušky této objednávky nevyráběly s původním, ale tzv. mexickým hledím, stejné konstrukce, jakou měly opakovačky Mauser vz. 1912, vyráběné štýrskou zbrojovkou před válkou po Chile a pro Mexiko. Všech 40 000 objednaných pušek však mexické hledí nemělo. Prvních 10 000 kusů vyrobila brněnská zbrojovka s původním německým hledím, označovaným (Backenaufsatz), jež byly následně označovány jakožto standardní vz. 98, zatímco zbývajících 30 000 pušek s mexickým hledím dostalo označení vz. 98/22.

Oněch 40 000 pušek palčivé výzbrojní problémy vyřešit nemohlo, v době jejich výroby řešil dělostřelecký a zbrojní odbor MNO otázku zkrácené jednotné pušky, pozdějšího vzoru 23. Pušky vz. 98 a vz. 98/22 se staly terčem časté kritiky, nejen tím, že neměly zaměnitelné součásti, ale ve zbrojnicích se také vyskytovaly kusy, jejichž závěry nesly ještě původní německé značky. Ty se však mohly do brněnských pušek dostat záměnou se závěry německých pušek, opravených z tzv. holandského bloku, a předaných útvarům.

Kariéra dlouhých pušek vz. 98 neměla v čs. armádě dlouhé trvání. V závěru roku 1925 došlo k jejich stažení od vojenských útvarů, zbrojovka je s MNO vyměnila za nové pušky vz. 24, avšak s jejich odprodejem do zahraničí zpočátku štěstí neměla. Již v říjnu 1924 je nabídla řecké vojenské správě, avšak bez výsledku, stejně tak dopadlo jednání s polskou armádou. Uspěla teprve poté, co je v roce 1925 nabídla turecké vojenské správě, jíž se zavázala dodat rovných 40 000 pušek vz. 98 a vz. 98/22 s bodáky vz. 22. Turecká strana si v ní vymínila opatřit pažby namísto značkovací destičky ocelovým dutým pouzdrem, sloužícím k usnadnění rozebírání závěru.

Nabízená puška je původní vz.98 s německým hledím. Pažba byla upravena dle tureckých požadavků. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je lehce matná.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

 

V roce 1939 byla v SSSR zahájena sériová výroba samonabíjecí pušky SVT-38. Při návrhu pušky se značné úsilí věnovalo co nejnižší hmotnosti, což mělo za následek přetěžování součástí. Během sovětsko-finské války na přelomu let 1939 a 1940 se tyto pušky příliš neosvědčily a bylo dokonce uvažováno o ukončení jejich výroby ve prospěch Simonovovy pušky. Nakonec však Stalin z důvodu plnění plánu vyzbrojování od tohoto záměru ustoupil a dal pokyn ke zdokonalení konstrukce SVT-38.

Proto byla SVT-38 v roce1940 stažena z výroby a nahrazena SVT-40 se stejným vnitřním uspořádáním, ale robustnější konstrukcí. Nová puška měla jednodílnou pažbu namísto dvoudílné, technologicky zdokonaleny a zesíleny funkční části a celkově byla vylehčena o 680 g.

Výroba SVT-40 začala 1. července 1940. Do roku 1942 bylo vyrobeno přibližně 1 326 000 pušek SVT-40 a 51 000 odstřelovacích pušek SVT-40. Produkce odstřelovaček SVT-40, jejichž výkony nebyly považovány za dostatečné byla zastavena 1. října 1942. Výroba SVT-40 pokračovala i v dalších letech. O definitivním ukončení výroby bylo rozhodnuto 3. ledna 1945. Podle odhadů celkový objem vyrobených pušek SVT-38 a SVT-40 všech verzí nepřekročil počet 2 milionů kusů.

Nabízená puška pochází z tulského zbrojního závodu a byla vyrobena v roce 1941. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu. Nejedná se o klasický arsenálový repas!!! Je na číslech kromě zásobníku. Má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška není označena platnou zkušební značkou.

Revolver Colt Python ráže .357 Magnum vyráběný společností Colt’s Manufacturing Company v Hartfordu ve státě Connecticut.Poprvé byl představen v roce 1955. Byl určen pro prémiový segment trhu s revolvery a někdy je označován za nejlepší sériově vyráběný revolver.

Byly nabízeny tři varianty a to s 2,5palcovou (6,4 cm), 3palcovou (7,6 cm), 4palcovou (10 cm), 6palcovou (15 cm) a 8palcovou (20 cm) hlavní. 6palcový model byl obecně nejoblíbenější a 8palcový model byl určen pro lov. Verze s třípalcovou hlavní je velmi sběratelsky zajímavá a mnohem méně častá než ostatní délky hlavní. Produkce byla ukončena v roce 1990.

V roce 2020 modelu Python obnoveny. Nejprve s 4,25″ a 6″ hlavní, v roce 2022 pak následovala verze s 3″ hlavní. Nově vyráběné revolvery byly oproti původní verzi technicky přepracovány.

Nabízený revolver byl vyroben v roce 1968. Jedná se o variantu s šestipalcovou hlavní. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu. Má originální brynýr (na hlavni otřelý). Hlaveň je čistá a lesklá. Součástí je originální krabice.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Německá pistole konsruktéra Josefa Nikla vyráběná firmou Mauser v letech 1914-1934. Model 1910/14 vznikl úpravou předchozího modelu 1910. Bylo vyrobeno cca 315000 kusů pistolí. Ráže 7,65mm Bowning.
Nabízené pistole byly vyrobeny po první světové válce. Zbraně jsou ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech a mají originální brynýr. Hlaveň čistá lesklá.
Zbraně nejsou označeny platnou zkušební značkou.

SPODNÍ PISTOLE NA FOTO JE PRODANÁ!

V době ruské revoluce bylo Finsko pod vládou cara. Když byl car Mikuláš II odstraněn, Finsko vyhlásilo svou nezávislost a porazilo ruské síly ve Finsku. Díky této skutečnosti zde zůstalo velké množství zbraní a to včetně pušek Mosin M.91. Nový stát potřeboval rychle vybudovat armádu, která by byla schopna čelit případnému útoku ze strany Ruska a proto bylo rozhodnuto o použití ruských pušek Mosin jako základního armádního vzoru.

V roce 1927 finská armáda přijímá do výzbroje pušku M27, což byl zcela nový vzor vycházející ze systému Mosin. Puška M27 má těžkou, pro střelbu lepší hlaveň a celkovou délku 118,7cm (na rozdíl od M91 s délkou 130,8cm).

Drobnou úpravou modelu M.27 spočívající v použití jiné přední objímky hlavně vzniká model M.28. Hlavně pro tyto pušky dodává švýcarská firma SIG Neuhausen. Zbraně jsou kompletovány jednak v manufaktuře Civilní gardy známé pod označením SAKO ­ Suojeluskuntain Ase ja Konepaja Oy (1928-30 a 1933) a dále firmě Tikka (1930-1933). Jsou určeny pro Civilní gardu – označení na hlavni „SY“, (Suojeluskuntain Yliesikunta).

Nabízená puška pochází z produkce firmy SAKO. Zajímavostí je poměrně vzácná pažba pro tzv. lyžařské oddíly s dvojitým průvlekem. Zbraň ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je absolutně čisá a lesklá-TOP.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou. Označení je možné po domluvě vyřídit – poplatek na ČÚZZS je 1000kč.

 

Za konstruktéra ruské pušky Mosin- Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta.  Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.

Oficiální označení pro Mosin-Nagant 1891 znělo v té době Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda – Tříčárková puška vzor 1891 (Tříčárková je označení pro ráži – jedna čárka je 0,1 palce, 3 čárky jsou 0,3 palce, tedy 7,62 mm). Jako první vyrobila 500 000 těchto zbraní francouzská zbrojovka Manufacture d Armes de Chatellerault. Ruské továrny nabraly dech až v roce 1893, kdy ve tříletém období vyrobily více než 1,4 milionu těchto pušek. Tyto pušky se osvědčily v zejména v první světové válce. Během první světové války byly zadány kontrakty americkým firmám New England Westinghouse a Remington na 1,8 respektive 1,5 milionu pušek.

Určité množství pušek model 1891 bylo používáno následně finskou armádou. U těchto pušek došlo k úpravě stupnice hledí, často i k přečíslování  samozřejmě označení “SA“ (Suomi Army)

Nabízená puška pochází z iževského zbrojního závodu a byla vyrobena v roce 1913. Zajímavostí jevelmi nízké výrobní číslo. Puška je ve velmi dobrém původním stavu, hlaveň a závěr jsou na číslech. Má originální povrch, hlaveň je lehce matná. Ústí hlavně je v délce cca 2 cm odvrtané.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové. Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech.

Karabiner 98k byla zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty německého Wehrmachtu a tvořila základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války.

Nabízená puška pochází z produkce Zbrojovky Brno a byla sestavena z válečných dílů po roce 1945. Pušky v ráži 7,62 (.308 Win) byly určeny pro vývoz do Izraele. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, pouzdro závěru a závěr mají shodná čísla. Má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové. Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech.

Karabiner 98k byla zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty německého Wehrmachtu a tvořila základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války.

Nabízená puška pochází z produkce firmy Mauser a byla vyrobena v roce 1941. Kromě Wehrmachtu ji po válce používalo norské námořnictvo – značení KNM. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kromě závěru, dna nábojové schránky a podavače je kompletně na číslech. Má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška není označena platnou zkušební značkou.

Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové. Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech.

Karabiner 98k byla zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty německého Wehrmachtu a tvořila základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války.

Nabízená puška pochází z produkce firmy Sauer & Sohn a byla vyrobena v roce 1938. Kromě Wehrmachtu ji po válce používalo norské námořnictvo – značení KNM. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kromě závěru kompletně na číslech. Závěr je vložený jako sčíslovaný celek z jiného kusu. Má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška není označena platnou zkušební značkou.