Firma Walther, zahájila svou činnost kapesní pistolí mod.1,která byla uvedena na trh v roce 1908. Model 4 v ráži 7,65mm Browning se objevuje v roce 1910 . Tato svou konstrukcí služební pistole postavená na základě Modelu 3, s nímž má zaměnitelné i některé díly. Liší se zejména prodlouženou hlavní a zásobníkem. Byla použita v první světové válce u policie a armády. Výroba byla zastavena až v roce 1928 s celkovou produkcí 500 000 kusů
Nabízená pistole je v dobrém až ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Pistole Dreyse 1907 konstruktéra Louise Schmeissera vyráběla firma Rheinische Metallwaaren- und Maschinenfabrik, Abteilung Sömmerda. Kromě civilního trhu byla pistole používána i ve výzbroji Reichswehru jako doplňková zbraň. Dostala se také do výzbroje řady německých policejních jednotek.
Epizodní roli sehrály také pistole Dreyse při vyzbrojování čs. armády v prvních poválečných letech. Prostřednictvím pražské firmy Hubertus nakoupilo MNO v roce 1922 společně s pistolemi Ortgies také 4797 pistolí Dreyse 1907 v ceně 350 Kč za kus. Pistole z tohoto kontraktu lze identifikovat podle značky vojenského kontrolního a přejímacího orgánu v podobě propletených písmen RČS (Republika československá) a vročení posledním dvojčíslím roku 1922, jež bylo umístěno na pravé straně těla. Ve výzbroji se ale dlouho neudržely. Již 6. listopadu 1923 vydalo MNO rozkaz všem Zemským vojenským velitelstvím (ZVV), aby všechny pistole této značky byly ihned odevzdány do Hlavního zbrojního skladu s tím, že následně chybějící kusy budou nahrazeny armádními pistolemi vz. 22 systému Nickl.
Nabízená pistole z výzbroje československé armády je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu. Má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Versailleská smlouva uvalila na poražené Německo řadu striktních omezení. Výrobu armádních zbraní články smlouvy zakazovaly, takže řada významných továren a menších firem hledala výrobní programy v civilní sféře, což neslo přirozenou orientaci na lovecké a sportovní zbraně, pistole v rážích 6,35 mm a 7,65 mm nevyjímaje.
Na pole výroby palných zbraní vstoupily na prahu 20. let v Německu také firmy, jejichž původní výrobní program neměl se zbraněmi nic společného. Jednu z nich představovala firma Franz Stock, Maschinenbau & Werkzeugfabrik v Berlíně, založená v roce 1904. Zakladatel firmy Carl Bernhard Franz Stock (1867–1939) s výrobní programem „Továrna na stroje a nástroje, přesné hromadné předměty, zbraně, telefony, armatury a zámečnické práce“.
Roku 1920 uvádí na trh samonabíjecí pistoli v ráži 7,65 mm Browning, jejímž konstruktérem byl Walter Decker, který předtím působil v Zella St. Blasii. Pistole měla originálně koncipovaný závěr (chráněný dvěma patenty), hlaveň pevně spojenou s tělem pistole a vratnou pružinu, vedenou na hlavni. Schránkový jednořadý zásobník s kapacitou 8 nábojů držela v rukojeti západka zásobníku, umístěná ve spodní části.
Přestože se pistole Stock v ráži 7,65 mm Browning udržely ve výrobě zřejmě až do počátku roku 1940, celkový počet vyrobených exemplářů během dvou dekád se pohybuje okolo 35 300 kusů. Valná část produkce sice skončila na civilním trhu, údajně je však také měla ve výzbroji berlínská policie. Ve výrobním sortimentu firmy sekundovaly ještě modely v rážích 6,35 mm Browning a .22 LR,
Nabízená pistole v ráži 7,65mm Browning je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Německá firma August Menz v Suhlu vyráběla samonabíjecí pistole již před první světovou válkou. V průběhu válečných let nabízela především pistole model Menta v ráži 7,65 mm Browning, konstrukčně shodné s modelem Beholla firmy Becker und Holländer, jež sídlila také v Suhlu. Poválečný sortiment tvořily pistole v rážích 6,35 mm Browning a 7,65 mm Browning s obchodním názvem Menz, doplněným římskou číslicí.
Zcela atypický výrobek firmy Menz představovala miniaturní pistole Menz-Liliput v ráži 4,25 mm Menz, vyráběná od roku 1920. Svým konstrukčním řešením, zejména konstrukcí těla, závěru vycházela z Waltheru model 9 v ráži 6,35 mm Browning. V roce 1925 se objevila varianta v ráži 6,35mm Browning, která původní verzi v roce 1927 zcela nahradila. Pistole se vyráběla pod označením Liliput Modell I. V průběhu třicátých let byla výroba i tohoto modelu ukončena.
Nabízená pistole Liliput Modell I je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Po rozpadu Rakouska-Uherska na konci první světové války se mnohé země východní Evropy staly příjemci válečných reparací na úkor poražených mocností Osy. Jednou z takových zemí bylo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (v roce 1929 bylo království přejmenováno na Jugoslávii), které obdrželo přibližně 185 000 pušek M95 Mannlicher různých vzorů, všechny v ráži 8x50R.
Jugoslávská armáda měla pro pušky v původní ráži jen malé využití, protože se standardizovala na náboj 8x57JS Mauser. Karabiny a stutzery, které byly k dispozici, byly předány četnictvu v původní konfiguraci a ráži a pěchotní pušky zůstaly ve skladech. V roce 1933 byl vypsán tendr, kerý vyhrála Továrna na zbraně a střelivo Jakova Poshingera (FOMU) ve městě Uzice. Kragujevac v té době neměl ani odborné znalosti, ani prostředky na vlastní přestavbu a měl v projektu hrát pouze doplňkovou a přejímací kontrolní roli. Smlouva byla uzavřena v březnu 1938 a přestavba pokračovala až do roku 1939. Před ukončením výroby bylo z ukořistěných pušek M95 vyrobeno přibližně 120 000 kusů M95M.
Pušky M95M se vyráběly ve dvou základních konfiguracích: jezdecké a pěchotní. Jezdecký model se vyráběl s použitím objímek M95, které umožňovaly upevnění řemenu na boční a spodní závěs. Naproti tomu pěchotní model má pouze spodní závěs.
Nabízená puška je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je matná.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Za konstruktéra ruské pušky Mosin- Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta. Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.
Roku 1922 bylo rozhodnuto, že do výzbroje Rudé armády bude přijata pouze dragounská varianta pušky Mosin jako jednotná puška. V roce 1930 puška Mosin-Nagant vzor 1891 prošla omlazovací kůrou, ze které vzešly zbraně známé pod názvem vzor 1891/30.
V roce 1938 je do výzbroje zařazena i karabina, která vznikla modernizací vz.1907. V roce 1944 je navíc opatřena neodnímatelným sklopným bodákem a dostává označení karabina vz.44.
Nabízená puška pochází z produkce iževské továrny a byla vyrobena v roce 1944. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, KOMPLETNĚ NA ČÍSLECH (!!!). Má originální povrch (nejedná se o arzenálovou repasi!), hlaveň je absolutně čistá a lesklá (TOP).
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Pušky Mauser M.96 byly do Švédska zpočátku dodávány z Německa a vyráběla je zbrojovka Mauser. Následně došlo k prodeji licence a výroba probíhala dále v továrně Carl Gustaf v městě Eskilstuna. Pušky používaly náboje ráže 6,5x55SE. Pušky vynikaly vysokou kvalitou zpracování a jedná se o jedny z nejlepších armádních zbraní systému Mauser.
Nabízená puška pochází z produkce firmy Carl Gustaf a byla vyrobena v roce 1925. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, a má originální povrch. Hlaveň je čistá a lesklá. Originální hledí je nahrazeno mikrometrickým pro přesnou střelbu. Hledí je výškově i stranově stavitelné.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
První adaptér který umožňoval cvičit střelbu z pušky Mauser za použití nábojů 22 Long Rifle se objevil již na počátku 20. let pod označením „Einstecklauf 24 mit Zielmunition Kaliber 5,6 mm lfB“. Tento typ byl pouze jednoranný. Vyráběla ho firma ERMA. Systém byl později modernizován a objevily se opakovací verze nejprve s desetihranným zásobníkem a v roce 1937 se zásobníkem pětiranným. Systém byl uchováván v dřevěné krabici, která často měla číslo konkrétní pušky, s kterou byl používán.
Systém sloužil k výcviku příslušníků německé armády, ale i ostatních polovojenských organizací nacistického Německa.
Nabízený adaptér s pětiranným zásobníkem je ve velmi dobrém původním stavu. Hlaveň, pouzdro závěru a závěr jsou na číslech. Má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Adaptér není označen platnou zkušební značkou.
Za konstruktéra ruské pušky Mosin- Nagant lze považovat Sergeje Mosina důstojníka ruského dělostřelectva. Mosin pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu, jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranné pušky Berdan 2, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890. K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na pět nábojů bratří Émila a Léona Naganta. Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce1891.
Roku 1922 bylo rozhodnuto, že do výzbroje Rudé armády bude přijata pouze dragounská varianta pušky Mosin jako jednotná puška. V roce 1930 puška Mosin-Nagant vzor 1891 prošla omlazovací kůrou, ze které vzešly zbraně známé pod názvem vzor 1891/30.
V roce 1938 je do výzbroje zařazena i karabina, která vznikla modernizací vz.1907. V roce 1944 je navíc opatřena neodnímatelným sklopným bodákem a dostává označení karabina vz.44.
Nabízená puška pochází z poválečné licenční maďarské výroby. Puška je ve vynikajícím původním prakticky nové zbraně, kompletně na číslech. Má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Puška Mauser M 98 (Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové. Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech. Karabiner 98k byla zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty německého Wehrmachtu a tvořila základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války.
V roce 1937 se uskutečnil 1. kontrakt na dodávku pušek 98k do Portugalska. Pušky známé pod obchodním označením model M937-A jsou označeny na boku pouzdra závěru nápisem MAUSER-WERKE A.G. OBERNDORF A.N, v horní části pak portugalským státním znakem. Kvalita těchto pušek byla vyšší než zbraní pro Wehrmacht. Byly opatřeny kvalitní ořechovou pažbou a lišili se i některými drobnými technickými detaily – např. krytka mušky a tvar objímek. Ačkoli byly původně určeny pro Portugalsko, nacisté některé z nich zrekvírovali a zařadily do služby v Luftwaffe a Wehrmachtu, protože jejich válečné potřeby měly přednost před vývozem do neutrální země.
Nabízená puška pochází z kontraktu z roku 1937. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu a kompletně na číslech. Má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.