Po zavedení francouzské pušky Lebel v roce 1886 začal Mauser vyvíjet vlastní pušku menší ráže, která by používala bezdýmný prach. Výsledkem byla puška Mauser Gew98. Vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi úspěšnou konstrukci, řada států začíná zavádět pušky systému Mauser do výzbroje svých armád. V Belgii vzniká puška Mauser 89 v ráži 7,65 x 53 argentinský, která se vyznačovala zejména použitím vnějšího krytu hlavně. Plášť hlavně měl prodloužit životnost pušky, avšak v praxi byl náchylný k hromadění vlhkosti a také hlaveň se při opakovaném používání nemohla ochlazovat. Výroba probíhala v letech 1890-1927 s celkovou produkcí 180 tisíc kusů.
V roce 1935 Belgičané konstrukci přepracovali a dlouhou nepraktickou pušku výrazně zkrátili. Nový model má označení puška M1935. K doplnění stavů zbraní byly ale i zkracovány původní dlouhé pušky. Tato úprava nese označení M1889/36.
V případě nabízené pušky se jedná o zkrácený model M1889/36. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální ale přeleštěný povrch. Hlaveň je velmi lehce matná.
Puška není označena platnou zkušební značkou.
První puška systému Mauser vyrobená v Jugoslávii nesla označení M24 . Vzhled zbraně vychází belgické FN Model 1924, který byl vyráběn pro jugoslávskou armádu ve firmě FN Herstal. Následně jugoslávské ministerstvo obrany a FN podepsaly smlouvu o nákupu licence na výrobu pušek ráže 7,9 mm s označením M24. Téměř všechny M24 byly vyrobeny před nebo během druhé světové války v závodě Kragujevac Arsenal.
Nabízená puška je ve velmi dobrém až vynikající původním stavu a kromě závěru kompletně na číslech. Má originální povrch, hlaveň je absolutně čistá a lesklá – TOP.
Puška není označena platnou zkušební značkou.
Puška Mauser model 1909 nahradila v tomtéž roce starší model 1891. Tento model byl modifikovanou kopií německé pušky Gew.98 upravenou podle argentinských specifikací, což se týkalo zejména použití ráže 7,65×53 Arg. Pušky byly z počátku vyráběmy v Německu firmou DWM, následně pak v rámci licence přímo v Argentině, kde bylo vyrobeno přibližně 85tis. kusů Rozsah německé produkce není znám.
Nabízené pušky z produkce DWM jsou ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu a kompletně na číslech. Mají originální povrch, hlaveň je absolutně čistá a lesklá – TOP.
Zbraň jsou označeny platnou zkušební značkou.
Bezpochyby jedním z nejslavnějších revolverů s pevným rámem a do boku vyklápěným válcem byl revolver Smith & Wesson Military and Police Model 1899. Byl vyvinut na základě požadavků výzbrojních správ americké armády a námořnictva, které jej také v nevelkém počtu v roce 1902 zavedlo do výzbroje, a proto byl též od té doby nazýván Army and Navy Model. „Námořní“ verze se lišila jen absencí závěsného kroužku na spodku rukojeti. Revolver byl komorován pro náboj .38 Long Colt, který byl tehdy služebním nábojem spolu s revolverem Colt této ráže. V roce 1902 byl tento model upraven a pojmenován Military & Police Model 1902. Rozdíl spočíval především v zapracování uzamykacího prvku působícím na čelo tyčky ručního vyhazovače a použití náboje .38 Special. Další modernizace se revolver dočkal v roce 1905 a byl tudíž opět přeznačen příslušným rokem.
Nejslavnější okamžiky Modelu 1905 přišly v roce 1940. Po pádu Francie a katastrofě u Dunkerque čelila britská armáda hrozivému nedostatku zbraní všech typů. Britové tedy požádali o dodávky krátkých palných zbraní Spojené státy. Jejich prosby vyslyšela firma Smith & Wesson a dodala do Británie přes 900 000 revolverů Military & Police Model 1905. Revolver se vyráběl s pětipalcovou hlavní, ale existovaly i exempláře s délkami 4, 4.5 a 6 palců a velmi vzácně i varianta dvoupalcová.
Revolver M 1905 považovali Britové za vynikající zbraň, výrazně lepší než soudobý britský služební revolver Enfield. Vyrobil se v ohromných počtech – celková produkce firmy Smith & Wesson dosáhla v průběhu 2. světové války 1 310 000 kusů.
Nabízená revolver v ráži .38 SW byl vyroben na počátku 40. let a pochází z výzbroje americké armády – značení „US PROPERTY“ Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální fosfátovaný povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Revolver je označen platnou zkušební značkou.
Opakovací pušky systému Mannlicher M.95 ráže 8x50R tvořily od konce 19. století hlavní pěchotní výzbroj rakousko-uherské armády. Výroba probíhala ve zbrojovce Steyr a následně i v Budapešti. Zbraně se vyráběly v několika variantách, kdy vedle pušky M 1895 existovala rovněž jezdecká karabina M 1895 a krátká puška M 1895 pro pěchotu. Podle dostupných údajů evidovala rakouská vojenská správa na počátku války 850 000 pušek, krátkých pušek a karabin Mannlicher M. 95. Během válečných let (období od 1. 8. 1914 do 1. 10. 1918) vyrobila zbrojovka ve Steyru celkem 2 541 783 pušek M. 95, v Budapešti jich bylo vyrobeno 349 355 kusů. Krátkých pušek vyrobila OEWG 196 400, Budapešť 505 937 kusů. Celkově bylo tedy během války vyrobeno 3 593 475 opakovaček Mannlicher M. 1895.
Již před první světovou válkou se pušky rozšířily např. do Itálie, Rumunska, Bulharska, Nizozemí, po válce a rozpadu Monarchie pak byla používána armádami nástupnických zemí včetně Československa, kde kromě armády používalo karabiny i četnictvo a finanční stráž. U těchto složek se pušky udržely až do 30. let, kdy došlo k přezbrojení na pušky vz. 33 systému Mauser.
Roku 1930 došlo k úpravě pro náboj 8x56R s označením Mannlicher M.95/30.
Nabízená puška je model 95/30 a byla vyrobena zbrojovkou ve Steyru a následně upravena na ráži 8x56R. Zsjímavé je její zařazení do výzbroje československé armády – viz přejímací značky.
Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu (arsenálová úprava při změně ráže), má originální povrch, hlaveň je matná v drážkách.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Švýcarská puška systému Schmidt-Rubin K31 v ráži 7,5×55 GP11 vznikla modernizací starší verze K11 a do výzbroje byla přijata v roce 1932. Úprava spočívala zejména ve změně konstrukce závěru, která umožnila jeho zkrácení. Puška byla zavedena jako standardní typ pro všechny složky švýcarské armády. Ve výzbroji zůstala až do roku 1958, kdy došlo k zavedení útočné pušky SIG SG 510. V témže roce skončila i její produkce, která celkově činila 528 230 kusů.
Nabízené pušky byly vyrobeny v roce 1934 a 1942. Jsou ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, mají originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Pušky nejsou označeny platnou zkušební značkou.
Ověření na ČÚZZS včetně všech poplatků 1000kč.
Italská opakovací puška ráže 6,5 x 52 mm Mannlicher Carcano byla používána v 1. i 2. světové válce. V meziválečném období jí měla ve výzbroji i naše Hradní stráž. Jejím tvůrcem je Salvatore Carcano (1827-1903). Později došlo k její modernizaci a také rekonstrukcím na karabinu. Výroba probíhala v letech 1892-1945 a ve výzbroji se udržela až do roku 1950. Modifikaci Carcano M91/38 Fucile Corto použil alespoň podle oficiální verze Lee Harvey Oswald při atentátu na prezidenta USA Johna F Kennedyho.
Při italském tažení do Etiopie se prokázalo, že náboj 6,5 x 52 Carcano má nedostatečný výkon. Proto byl v roce 1938 do italské armády přijat nový, výkonnější náboj 7,35 x 51. Jeho zavedením však vznikl nový problém – zvýšení počtu ráží zavedených v armádě. Z toho důvodu byly zbraně i náboje poměrně záhy staženy z výzbroje a zásoby byly prodány do Finska. Karabiny Moscheto M91/38 v ráži 7,35×51 patří k těm méně obvyklým.
Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Finská armáda si uvědomila nedostatek těžkých kulometů již počátkem 20. let. A tak si v dubnu 1922 objednala 200 kulometů Maxim z továrny Tikkakoski. Spory mezi konstruktéry Tikkakoski a armádním ministerstvem výzbroje ohledně použitých tolerancí však tuto první sérii zpozdily. Prvních 200 kusů bylo vyrobeno až v letech 1924-1928 pod označením M/09-21. Stala se také první a poslední výrobní sérií M/09-21, která byla vyrobena kompletně z finských dílů a lze ji identifikovat podle některých detailů, například že nemá upevňovací body pro ruskou lafetu Sokolov. Přibližně v té době finská armáda nakoupila velké množství ruských kulometů Maxim m/1910 z Polska a Itálie. U Tikkakoski proběhla renovace těchto zbraní. V rámci tohoto renovačního programu vznikla druhá výrobní série, ale místo nově vyrobených kulometů M/09-21, šlo o staré ruské kulomety, jejichž rozbité a opotřebované díly byly nahrazeny novými díly dodanými firmou Tikkakoski.
Nevyhovující sokolovská lafeta byla nahrazena trojnojnožkovou, která vycházela z německého provedení pro MG-09 z produkce DWM. Trojnožku M/21 nejprve vyráběla firma Crichton-Vulcan (ve městě Turku) a později Zbrojní sklad 1 (AV1, v Helsinkách). Výroba modelu M/09-21 pokračovala až do roku 1933, kdy byl nahrazen modernějším M/32-33. Během tohoto období bylo smontováno něco přes 1 000 kulometů Maxim M/09-21.
Během 2. světové války byly Maximy M/09-21 vydávány především finské frontové pěchotě a dočkaly se velmi tvrdého bojového nasazení. K 1. červnu 1940 bylo evidováno 1065 kusů M/09-21. V průběhu bojů došlo ke značným ztrátám a i po rozsáhlém programu oprav a údržby, který byl zahájen v 50. letech, zůstala ve skladech méně než polovina vyrobených kulometů. V polovině 80. let celkový počet uskladněných M/09-21 nepřesahoval 400 kusů. Tyto zůstaly zakonzervovány pro případné dalšího použití až do jejich odprodání nebo sešrotování v polovině 90. let. Obecně lze říci, že kulomety Maxim z finské produkce patří k velmi vzácným zbraním.
Nabízený kulomet je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá. Prodej včetně originální trojnožkové lafety – viz. foto a jednoho kusu nábojového pásu.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou. Po dohodě je možné zbraň upravit na pušku samonabíjecí kategorie A1. Cena přestavby 9000kč.
V roce 1985 byla uvedena na trh pistole ČZ 85. Pistole měla již moderní prvky, které po roce 1991 převzala i pistole vz. 75. Jednalo se zejména o antireflexní lištu na horní straně závěru, hranatý lučík a zejména oboustranné ovládání pojistky a záchytu závěru. Ani tato pistole neměla ještě pojistku úderníku, byla tedy stejně jako ČZ 75 bez blokace. Dalším plusem bylo standardně montované regulovatelné hledí. Dalším rozdílem oproti CZ 75, byly šikmé a mělčí natahovací drážky na závěru. První kusy pistole ČZ 85 se také vyráběly s kulatým lučíkem, a dokonce s obyčejným standardním hledím. Celkové množství tohoto provedení bylo ale velmi malé.
Nabízená pistole byla vyrobena v roce 1988. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch a čistou lesklou hlaveň.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
V létě 1943 finské jednotky zjistily, že Sověti používají nový typ samopalů a brzy se jim také podařilo některé ukořistit. Nové sovětské samopaly měly většinu dílů vyrobených z lisovaných ocelových dílů, které byly sestaveny svařováním a nýtováním. Jednalo se o modely PPS-42 a později i PPS-43.
Finská armáda se o tuto novou ukořistěnou zbraň začala téměř okamžitě zajímat. Finové hledali jednodušší a levnější alternativu pro samopal Suomi M/31. Protože však původní ukořistěné zbraně byly konstruovány pro náboj 7,62 mm x 25 Tokarev, bylo nutné ji přepracovat pro náboj 9 mm x 19 Parabellum. První prototyp byl testován v říjnu až listopadu 1943 a výsledky se ukázaly jako povzbudivé, a to i při testech proti osvědčenému samopalu Suomi M/31. Vzhledem k pozitivním výsledkům testů se Finové rozhodli zahájit vývoj vlastního modelu pod označením M/44. Výroba v továrně Tikkakoski (Tikka) však byla zahájena tak pozdě, že k první dodávce došlo až po skončení pokračovací války v roce 1944. S koncem 2. světové války skončila i výroba této zbraně. Celkem bylo vyrobeno cca 10500ks.
Nabízená samopal je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Po dohodě je možné zbraň upravit na pušku samonabíjecí kategorie A1. Cena přestavby 4000kč.