Versailleská smlouva uvalila na poražené Německo řadu striktních omezení. Výrobu armádních zbraní články smlouvy zakazovaly, takže řada významných továren a menších firem hledala výrobní programy v civilní sféře, což neslo přirozenou orientaci na lovecké a sportovní zbraně, pistole v rážích 6,35 mm a 7,65 mm nevyjímaje.
Na pole výroby palných zbraní vstoupily na prahu 20. let v Německu také firmy, jejichž původní výrobní program neměl se zbraněmi nic společného. Jednu z nich představovala firma Franz Stock, Maschinenbau & Werkzeugfabrik v Berlíně, založená v roce 1904. Zakladatel Carl Bernhard Franz Stock (1867–1939) založil firmu s výrobní programem „Továrna na stroje a nástroje, přesné hromadné předměty, zbraně, telefony, armatury a zámečnické práce“.
Roku 1920 uvedl na trh samonabíjecí pistoli v ráži 7,65 mm Browning, jejímž konstruktérem byl Walter Decker, který předtím působil v Zella St. Blasii. Pistole měla originálně koncipovaný závěr (chráněný dvěma patenty), hlaveň pevně spojenou s tělem pistole a vratnou pružinu, vedenou na hlavni. Schránkový jednořadý zásobník s kapacitou 8 nábojů držela v rukojeti západka zásobníku, umístěná ve spodní části.
Přestože se pistole Stock v ráži 7,65 mm Browning udržely ve výrobě zřejmě až do počátku roku 1940, celkový počet vyrobených exemplářů během dvou dekád se pohybuje okolo 35 300 kusů. Valná část produkce sice skončila na civilním trhu, údajně je však také měla ve výzbroji berlínská policie. Ve výrobním sortimentu firmy sekundovaly ještě modely v rážích 6,35 mm Browning a .22 LR,

Nabízená pistole ráže 6,35 mm Br. je v dobrém původním stavu a má originální brynýr místy poškozený drobnou korozí. Hlaveň je lehce matná. Zkratka WTP znamená Westen Taschen Pistole = pistole do kapsy u vesty.

Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.

Snaha vyřešit problém bez pomoci druhé ruky natáhnout závěr samonabíjecí pistole a umožnit tak nabití prvního náboje do nábojové komory hlavně přivedla v roce 1914 polského konstruktéra ing. Witolda Chylewského ze Lvova ke konstrukci zbraně s pohyblivou přední částí lučíku, spojenou se závěrem. Chylewsky ale nebyl první: švédský konstruktér Ole Herman Johannes Krag (1837–1912) si nechal podobné řešení patentovat o šest let dříve.

Nejznámější pistole s možností natažení závěru střílející rukou vyráběla od roku 1921 akciová společnost Lignose v Suhlu, jež vznikla sloučením několika předválečných firem. Ve výrobním programu měla především kapesní pistole v ráži 6,35 mm Browning, z nichž modely s označením 2-A a 3-A disponovaly uvedeným řešením, jinak se vzájemně lišily pouze délkou rukojeti a kapacitou zásobníku. Firma Lignose pistole vyráběla pouze do roku 1930 a dnes lze její výrobky považovat především za konstrukční zajímavost.

Pistole Lignose model Einhand má vzhledem k výkonu náboje neuzamčený (dynamický) závěr a její bicí mechanismus je konstruován s vnitřním kladívkem. Kromě originálního napínacího mechanismu disponuje zbraň výstražníkem signalizujícím napnutí kladívka.

Nabízená pistole model 3-A ráže 6,35 mm Br. je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.

Od roku 1957 vyráběl pistoli vzor 50 národní podnik Závody přesného strojírenství v Uherském Brodě. V průběhu následujících let většina vyrobených pistolí směřovala na zahraniční trhy, zejména v tehdejší kapitalistické cizině. Důvodem byla nejen nízká poptávka ze strany domácích spotřebitelů, jimiž byly především ozbrojené sbory SNB, složky MV a MNO, ale také skutečnost, že vývoz do kapitalistických států přinášel podniku devizové prostředky. Schopnost konkurovat obdobným výrobkům na evropských trzích měla pistole vzor 50 poměrně nízkou a snaha zvýšit atraktivitu výrobku vedla v druhé polovině 60. let k postupné modernizaci. Značnou roli v tomto procesu sehrál zákon č. 30/1968 Sb. o státním zkušebnictví, spojený se vznikem hodnotitelských komisí, jež měly pravomoc zařazovat výrobky do jednotlivých jakostních kategorií. Československá zkušebna zbraní a střeliva pro civilní potřebu v Praze tak měla účinný nástroj, jímž působila na výrobce ve snaze o zvyšování jakosti jednotlivých výrobků. Továrna se s žádostí o designové návrhy obrátila v březnu 1968 na pobočku Českého fondu výtvarných umění v Českých Budějovicích, jmenovitě na architekta ing. Františka Crháka. Architekt Crhák navrhl změnu tvaru střenek včetně jejich rýhování, změnu rádiusů na těle pistole v prostoru za lučíkem, tvarovou úpravu dna zásobníku a ještě řadu drobných tvarových zásahů. Z podnětu zkušebny, respektive hodnotitelské komise, došlo ke změně materiálu, z něhož byly vyráběny střenky a prodloužené dno zásobníku. Původní křehký materiál byl nahrazen odolným plastem.

Povolení k výrobě finální verze pistole s novým označením „vzor 70“ získala továrna v srpnu 1970 a pod tímto označením ji vyráběla až do roku 1983, kdy závod vyrobil posledních 425 kusů. Přesné vyčíslení počtu vyrobených modernizovaných vzorů 70 komplikuje skutečnost, že v průběhu roku 1970 dobíhala paralelně výroba pistolí s původním značením vzor 50. Nicméně celková produkce orientačně přesáhla 700 000 kusů.

Nabízená pistole ráže 7,65 mm Br. je v chromovaném továrním provedení. Je ve velmi dobrém stavu a na číslech. Hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Revolver Colt Python ráže .357 Magnum vyráběný společností Colt’s Manufacturing Company v Hartfordu ve státě Connecticut.Poprvé byl představen v roce 1955. Byl určen pro prémiový segment trhu s revolvery a někdy je označován za nejlepší sériově vyráběný revolver.

Výrobce nabízel pět variant a to s 2,5palcovou (6,4 cm), 3palcovou (7,6 cm), 4palcovou (10 cm), 6palcovou (15 cm) a 8palcovou (20 cm) hlavní. 6palcový model byl obecně nejoblíbenější a 8palcový model byl určen pro lov. Verze s třípalcovou hlavní je velmi sběratelsky zajímavá a mnohem méně častá než ostatní délky hlavní. Produkce byla ukončena v roce 1990.

V roce 2020 byla výroba modelu Python obnovena. Nejprve s 4,25″ a 6″ hlavní, v roce 2022 pak následovala verze s 3″ hlavní. Nově vyráběné revolvery byly oproti původní verzi technicky přepracovány.

Nabízený revolver ráže .357 Magnum má čtyřpalcovou hlaveň. Je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Pistole Typ 94 je japonská samonabíjecí ruční zbraň používaná od roku 1934 do konce války. Byla určena pro osádky tanků a letadel. Zkonstruoval ji Kijiro Nambu, který se snažil odlehčit a zjednodušit své předchozí typy, avšak výsledkem byl přesný opak. Vznikla velmi složitá a navíc hodně nevzhledná pistole, která původně směřovala na civilní trh, kde se však neprodávala dobře. Navzdory tomu ji japonská armáda zavedla do výroby a vojáci záhy poznali, že dostali jednu z nejhorších služebních pistolí, které se kdy objevily. Pistole měla zásobník na pouhých šest nábojů ráže 8×22 mm.

Její mechanismus se vyznačoval součástmi vystupujícími z levého boku zbraně, a pokud došlo k jejich nechtěnému stisknutí (což se například v útrobách tanku mohlo stát poměrně snadno), došlo často k výstřelu. Kromě toho trpěly pistole Nambu Typ 94 nízkou (a navíc stále klesající) kvalitou výroby způsobenou válečnými podmínkami. Ta se pak odrážela na špatné spolehlivosti. Pistole se také rychle opotřebovávaly, což spolu s jejich „kvalitou“ způsobilo, že se jich dochovalo jen málo. Celková produkce dosáhla 72000 kusů.

Nabízená pistole ráže 8 mm Nambu je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je velmi lehce matná.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. Byla vyvinuta Georgem Lugerem (patentována v roce 1898) z jedné z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní -pistole Borchardt C-93 vynálezce Huga Borchardta, Od roku 1900 ji začala v Německu vyrábět továrna Ludwiga Loeweho Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM). Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná pro služební zbraně. Přesto byla jako služební pistole zavedena v armádách mnoha států. Výroba probíhala zpočátku u DWM, během první světové války pak ještě ve státní zbrojovce v Erfurtu. Po válce pak u firmy Simson & C.o v Suhlu a Krieghoff. V poslední řadě pak u firmy Mauser.

Model LP.08 (Lange Pistole) byl zaveden do německé armády v roce 1913. Zpočátku byl určen pro dělostřelce a posádky pevností, později došlo k jeho rozšíření i mezi ostatní jednotky. Od roku 1917 jím byly vyzbrojovány zejména útočné jednotky (Sturmtruppen). Celkem bylo firmou DWM a Státní zbrojovkou v Erfurtu vyrobeno okolo 170tis kusů modelu LP.08.

Nabízená pistole ráže 9 mm Luger pochází z kontraktu pro Persii (dnes Írán). Je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech kromě zásobníku. Zásobník je perské výroby. Zbraň má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Pistole není označena platnou zkušební značkou.

Císařská japonská armáda zahájila vývoj nové pušky v roce 1895. Měla nahradit starší model Murata, který se používal od roku 1880. Projektem se zabýval tokijský arsenál Koishikawa pod vedením plk. Arisaka Nariakiry. V roce 1897 je zavedena do výzbroje pod označením Typ 30 (30. rok panování císaře Meidži). Kolem roku 1900 již byla touto zbraní vyzbrojena většina divizí japonské armády.
Typ 30 byl komorován pro japonský náboj 6,5×50 mm Arisaka. Kromě standardní pěchotní pušky existovala ještě kratší karabina délky 962 mm, určená pro jezdectvo a další jednotky, které potřebovaly kratší a lehčí zbraň. Ačkoli znamenala pokrok oproti starší Muratě, přesto trpěla problémy se spolehlivostí a bezpečností. Celková produkce dosáhla 554tis kusů pušek a 45tis kusů karabin.
Zajímavostí je, že Typ 30 byl jednou ze zbraní, jimiž byly vyzbrojeny Československé legie v Rusku.

Nabízená puška ráže 6,5 mm Arisaka je v původním velmi dobrém stavu a má originální brynýr. Hlaveň je matná.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

V 30. letech 20. stol. Japonci uznali, že jejich standardní puškový náboj ráže 6,5 mm postrádá zastavovací účinek. Zahájili proto vývoj náboje ráže 7,7 mm s vyšším výkonem. Vznikla pro něj také nová puška Arisaka Typ 99. Vyráběla se ve dvou délkách: dlouhá pěchotní a krátká puška, která měla vyhovovat ostatním druhům vojsk. Závěrový systém se podobal puškám Mauser. Neobvyklým prvkem zbraně byla drátěná sklopná dvojnožka pod předpažbím, která měla usnadňovat střelbu vleže. Sami vojáci ji odstraňovali, takže se u mnoha pušek nedochovala. Hledí bylo doplněno optimistickým stojánkovým zaměřovačem pro střelbu na nízko letící letadla. Typ 99 se nedočkal nijak výrazného rozšíření.

Nabízená puška ráže 7,7 mm Arisaka je v dobrém původním stavu. Brynýr pravděpodobně prodělal arsenálovou opravu. Hlaveň je matná,

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Finský konstruktér A. J. Lahti pracoval od 20. let 20. stol. na vývoji originální finské konstrukce. První model 1926 měl ještě experimentální charakter. Druhý model 1931 (označovaný Suomi) již patřil spolu se samopaly Bergmann a Thompson v období mezi dvěma světovými válkami k nejrozšířenějším samopalům. Zbraň měla dynamický závěr a pečlivé zpracování. Finská armáda zbraň úspěšně použila v Zimní válce (1939-1940) se sovětskou armádou.

Nabízený samopal ráže 9 mm Luger je v původním velmi dobrém stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

Jedná se o zbraň kategorie A. Součástí nabídky je možná úprava na kategorii A-1 za 1500,- Kč.

Vzhledem k nedostatku informací je známo, že zbraň pochází z Číny a byla vyrobena v druhé polovině dvacátých let. Má ráži 7,63 mm Mauser, je v původním velmi dobrém stavu a má originální brynýr. Hlaveň je lehce matná.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.