V roce 1895 proběhla úprava u britské armády zavedené pušky Lee-Metford. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I.
Nejrozšířenější varianta pušky Enfield model No.4 – No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka.
Nabízená puška byla vyrobena v roce 1943. Zbraň ve velmi dobrém původním stavu a má originální povrch. Závěr má jiné číslo. Hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.
Samopal Beretta M.1938 byl navržen Tulliem Marengonim. Výroba probíhala od roku 1938 ve firmě Pietro Beretto s některými modifikacemi až do roku 1950. Zbraň měla celodřevěnou pažbu. Hlaveň ráže 9mm Luger byla kryta perforovaným ochranným pláštěm. Vizáží se podobala německé MP28. V porovnání s ostatními samopaly byl tento typ velmi přesný, nevýhodou byla vyšší hmotnost. Měl dvě spouště – jednu pro střelbu dávkou a druhou pro střelbu jednotlivými ránami. Kromě italské armády byla zbraň používána rumunskou, chorvatskou a po italské kapitulaci i německou armádou, především jednotkami SS. Po válce byl exportován do celé řady dalších zemí.
Nabízený samopal model 38/A44 pochází z poválečné produkce a byl vyroben v roce 1949. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Samopal není je označen platnou dobovou zkušební značkou. Po dohodě je možné zbraň upravit na pušku samonabíjecí nebo expanzní zbraň kategorie A1.
Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. Byla vyvinuta Georgem Lugerem (patentována v rove 1898) z jedné z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní -pistole Borchardt C-93 vynálezce Huga Borchardta, Od roku 1900 ji začala v Německu vyrábět továrna Ludwiga Loeweho Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM).
Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná pro služební zbraně. Přesto byla jako služební pistole zavedena v armádách mnoha států.
Výroba probíhala zpočátku u DWM, pak i státní zbrojovce v Erfurtu. Po válce pak u firmy Simson&Co v Suhlu a Krieghoff. V poslední řadě pak u firmy Mauser.
Celkem bylo vyrobeno více než 4 miliony pistolí všech verzí.
Nabízená pistole ráže 9mm Luger pochází z produkce státní zbrojovky v Erfurtu a byla vyrobena v roce 1916. Pistole je v velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech kromě zásobníku a má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Pistole ČZ vz. 27 byla odvozena od armádní pistole vz. 24 a komorovaná pro náboje 7,65 mm Browning (.32 ACP). Podnětem k jejímu vzniku byl požadavek policie, jež od svého vzniku používala řadu různých typů pistolí Od své předchůdkyně se liší ráží, nicméně obě pistole měly většinu součástek shodných.
Po okupaci Československa v roce 1938 nedošlo k ukončení výroby. Pistole byla vyráběna dál pod označením P27(t) a dodávána německým ozbrojeným složkám a policii. Po 2. světové válce se v její výrobě pokračovalo dál až do roku 1951..Celkem bylo vyrobeno mezi 620 000 až 650 000 těchto zbraní, z toho 452 500 v době německé okupace.
Nabízená pistole pochází z poválečné produkce a byla vyrobena v 1948. Jedná se o služební pistoli Śtřední rady odborů (značení ÚRO). Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou zkušební značkou.
Pistole Frommer Fémáru Pisztoly 37.M byla vyráběna zbrojovkou Fémáru Fegyver- és Gépgyár R.T. v Budapešti v letech 1937 až 1944. Šlo o modernizovanou Frommer Pisztoly 29 Minta (Model 1929). Hlavní rozdíl je v upuštění připevněné úchopové plochy na závěru a její nahrazení obvyklým drážkováním. Pozdější pistole mají navíc menší úderník a „bobří ocas“ na konci rukojeti pro lepší uchopení. Střenky byly dřevěné. Celková produkce se odhaduje na cca 175 000.
Pistole byly vyráběny i pro německou armádu, kde nesly označení Pistole 37(u). Používany byly zejména německou Luftwaffe. Po válce již nebyla výroba obnovena.
Nabízená pistole ráže 9 mm Br. K. pochází z předválečné produkce. Pistole je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Heinrich Ortgies sestrojil v roce 1917 samonabíjecí pistoli, patentovanou v roce 1918. Po skončení 1. světové války se vrátil z Belgie do německého Erfurtu a zde v místní zbrojovce Deutsche Werke Erfurt se tato pistole začala sériově vyrábět. Navzdory pokleslému poválečnému trhu se dostavil značný úspěch. Celkem bylo vyrobeno 243000 pistolí v ráži 7,65 a 9mm Browning a 183000 pistolí v ráži 6,35 mm Browning.
Pistole je konstrukčně velmi zajímavá, bylo na ní uplatněno 6 patentových řešení. Při jejím sestavení nebyl potřeba ani jediný šroub. Pistole se také vyznačovaly extrémně dobrým zpracováním a dokonalou povrchovou úpravou.
Nabízená pistole ráže 6,35mm Browning je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Pistole vznikla jako odpověď firmy Sauer & Sohn na pistole Walther PP a PPK. Vývoj zbraně byl zahájen v roce 1932. U zrodu pistole stáli Fritz Zehner a jeho syn Hans. Ještě téhož roku byl přihlášen k patentování systém napínání a vypouštění kladívka (skrytého kohoutu) pákou, umístěnou na boku těla pistole. V květnu roku 1934 byla pruskému zkušebnímu ústavu v Suhlu dodána ke zkouškám pistole bez manuální pojistky se zásobníkem na 7 nábojů. Veřejnosti byla pistole představena v roce 1936 na mistrovství SA ve střelbě. V roce 1937 proběhla jednání s vrchním velitelstvím armády (OKH, Oberkommando des Heeres, Berlin), které požadovalo doplnění pojistky. Sériová výroba byla zahájena v prosinci roku 1938. Státní objednávka však přišla v roce 194.
Celkem bylo vyrobeno okolo 247.000 kusů, jejichž výrobní čísla leží v rozsahu 260001 – 506900.
Nabízená pistole byla vyrobena v roce 1943. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Švýcarská puška systému Schmidt-Rubin K31 v ráži 7,5×55 GP11 vznikla modernizací starší verze K11 a do výzbroje byla přijata v roce 1932. Úprava spočívala zejména ve změně konstrukce závěru, která umožnila jeho zkrácení. Puška byla zavedena jako standardní typ pro všechny složky švýcarské armády. Ve výzbroji zůstala až do roku 1958, kdy došlo k zavedení útočné pušky SIG SG 510. V témže roce skončila i její produkce, která celkově činila 528 230 kusů.
Nabízená puška byla vyrobena v roce 1945. Je ve vynikajícím původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá. Součástí jsou originální diooptrická miřidla.
Puška není označena platnou zkušební značkou.
Až do počátku 20. let byla v československé armádě rozšířena nejvíce rakousko-uherská puška Mannlicher M.95. V roce 1921 byl nakoupen tzv. holandský blok 57.000 pušek Mauser, které pocházely z výzbroje německých divizí odzbrojených po příměří na holandském území. Ukázalo se, že tato puška má dokonalejší konstrukci a příznivější balistické vlastnosti, hovořily pro ni i válečné zkušenosti. V roce 1922 bylo s konečnou platností rozhodnuto, že armáda bude užívat pušku systému Mauser. Hledala se její nejvhodnější úprava (rozměry, hledí, úchyt bodáku, či způsob nošení u pěchoty a jezdectva). Po přechodných vzorech 98/22, 23 a 23a byl teprve vzor 24 definitivní a jako hlavní individuální zbraň zůstal v Československé armádě až do roku 1939. Výroba pokračovala za německé okupace až do roku 1942 pod označením G.24 (t). Výroba pušky G.24(t) probíhala na Slovensku v továrně v Povážské Bystrici v letech 1941-1942 s celkovou produkcí 255 tisíc kusů.
Ve své době byla puška vz.24 považována za nejlepší opakovací pušku systému Mauser na světě. Pravděpodobně i díky tomu byla ve velkém množství exportována do zahraničí a byla zavedena v armádách mnoha států.
Nabízená byla vyrobena v továrně ve zbrojovce v Povážské Bystrici v roce 1942. Puška je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech kromě závěru, hlaveň je čistá a leská.
Puška není označena platnou zkušební značkou.
Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. V roce 1931 byla vyrobena menší verze PPK (Polizei Pistole Kriminalmodell), která byla určena pro kriminální policii jako zbraň pro skryté nošení. Tato pistole se od modelu PP lišila kromě menších rozměrů také konstrukcí těla zbraně, na jehož rukojeti byla nasazena jednodílná pažbička. Model PP měl klasické dvoudílné střenky rukojeti. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.
Nejrozšířenější provedení pistole PPK bylo v ráži 7,65mm Browning. Roku 1933 se objevily varianty ráže .22 Long Rifle, 6,35mm Browning a 9mm Browning krátký, které ale nedosáhly velkého rozšíření.
Nabízené pistole pochází z poválečné produkce zbrojovky v Ulmu a jsou v ráži 7,65mm Browning. Zbraně jsou ve velmi dobrém původním stavu, mají originální brynýr, čistou a lesklou hlaveň.
Pistole jsou označeny platnou zkušební značkou.
HORNÍ PISTOLE NA FOTO JE PRODANÁ!