Revolver Mk V nahradil v prosinci 1913 model Mk IV. Hlavní změnou byla možnost střelby náboji plněnými bezdýmným prachem. Jinak revolver zachoval vzhled předchozích modelů, opět byla použita rukojeť typu „ptačí hlava“, hlaveň má typický průřez, kombinující hrany a oblé přechody. Od starších modelů se neliší ani uzamykací systém rámu třmenem, v jehož hřbetě je zářez hledí, ani vnitřní uspořádání spoušťového a bicího mechanismu. Zůstal zachován i způsob vyjímaní válce, přenesený z modelu Mk III.
Zbraň se vyráběla zpravidla se čtyřpalcovými hlavněmi, ale existoval i malý počet s hlavněmi dlouhými 6“. Výroba běžela jen v letech 1913-15 a vzniklo pouhých cca 20 000 kusů. Vzhledem k této skutečnosti se je tento revolver z celé řady revolverů Webley nejvzácnější.
Nabízený revolver byl vyroben v roce 1914. Je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Italská opakovací puška ráže 6,5 x 52 mm Mannlicher Carcano byla používána v 1. i 2. světové válce. V meziválečném období jí měla ve výzbroji i naše Hradní stráž. Jejím tvůrcem je Salvatore Carcano (1827-1903). Později došlo k její modernizaci a také rekonstrukcím na karabinu. Výroba probíhala v letech 1892-1945 a ve výzbroji se udržela až do roku 1950. Modifikaci Carcano M91/38 Fucile Corto použil alespoň podle oficiální verze Lee Harvey Oswald při atentátu na prezidenta USA Johna F Kennedyho.
Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, má originální povrch, hlaveň je čistá a lesklá.
Puška není označena platnou zkušební značkou.
Kapesní pistole španělské firmy Astra-Unceta SA model 2000 byla vyráběna po druhé světové válce. Jednalo se o upravený starší model 200, avšak opatřený vnějším kohoutem a vypuštěnou dlaňovou pojistkou. Zbraň byla vyráběna ve dvou rážích a to 6,35mm Browning a .22 Short. Pod jménem Colt Junior se prodávala zejména v USA. Po roce 1968 kdy vešel v USA v platnost zákon o kontrole dovážených zbraní, byl kontrakt firmou Colt zrušen. Pistole se následně objevila na trhu pod názvem CUB.
Nabízená zbraň ráže 6,35 mm Browning je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. Byla vyvinuta Georgem Lugerem (patentována v rove 1898) z jedné z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní -pistole Borchardt C-93 vynálezce Huga Borchardta, Od roku 1900 ji začala v Německu vyrábět továrna Ludwiga Loeweho Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM).
Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná pro služební zbraně. Přesto byla jako služební pistole zavedena v armádách mnoha států.
Výroba probíhala zpočátku u DWM, pak i státní zbrojovce v Erfurtu. Po válce pak u firmy Simson&Co v Suhlu a Krieghoff. V poslední řadě pak u firmy Mauser.
Celkem bylo vyrobeno více než 4 miliony pistolí všech verzí.
Nabízená pistole pochází z produkce firmy DWM. Byla vyrobena po první světové válce a určena pro civilní trh. Používá náboj v ráži 7,65mm Parabellum. Pistole je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech kromě zásobníku, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou dobovou zkušební značkou.
Armáda Francouzské republiky používala ve své výzbroji vedle jiných zahraničních typů pistolí také dvě své konstrukce v ráži 7,65 mm french long: pistoli MAS 1935 S a pistoli S.A.C.M. 1935 A. Druhá z nich byla do výzbroje zavedena v roce 1937 pod názvem Pistolet automatique Modéle 1935 A. Jejím konstruktérem byl ing. Charles Gabriel Petter (1880–1953), pozdější ředitel švýcarské zbrojovky Schweizerische Industrie Gesellschaft (SIG), který na její konstrukci obdržel francouzský patent č. 782 914 z 9. března 1934. Pistoli vyráběla od 23. října 1937 továrna Société Alsacienne de Construction Mécanique (Alsaská strojírenská společnost) v Choletu, proto měla také v označení písmeno A, odvozené od počátečního slova v názvu továrny. Jejich produkce v meziválečném období nebyla pro řadu technických problémů příliš vysoká a do 15. října 1940 bylo vyrobeno pouze 10 700 pistolí. V průběhu okupace Francie se výroba nezastavila a německé ozbrojené složky ji používaly pod označením P 625 (f). Během válečných let továrna v Choletu vyrobila jen 23 850 kusů. Také v poválečných letech výroba pokračovala a k jejímu ukončení došlo 10. února 1950, kdy celková produkce dosáhla počtu 84 950 kusů.
Nabízená pistole pochází z předválečné produkce a byla vyrobena v roce 1939. Zbraň je velmi dobrém původním stavu a má originální lakovaný povrch. Hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označen platnou zkušební značkou.
Společnost Manufacture d´Armes de Bayonne byla založena v roce 1921. Po celou dobu své existence se zaměřovala na výrobu poměrně kvalitních pistolí. Za druhé světové války dodávala zbraně jak vichistické vládě, tak i německým okupantům. Po druhé světové válce byla obnovena i komerční výroba. V polovině 80.let byla výroba zbraní ukončena.
Model C byl vyráběn v letech 1933 – 1967. Používal ráži 9 mm Browning Court a 7,65 mm Browning. Konstrukčně se jedná o upravený Browningův model 1910.
Nabízená pistole je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.
Walther PP patří k nejpoužívanějším kapesním pistolím a svým konstrukčním řešením ovlivnila další vývoj ručních palných zbraní. Původně byla navržena v německé zbrojovce Walther v Zella Mehlis a na trhu se objevila v roce 1929 jako Polizei Pistole – PP pro účely vyzbrojení uniformované policie. V roce 1931 byla vyrobena menší verze PPK (Polizei Pistole Kriminalmodell), která byla určena pro kriminální policii jako zbraň pro skryté nošení. Tato pistole se od modelu PP lišila kromě menších rozměrů také konstrukcí těla zbraně, na jehož rukojeti byla nasazena jednodílná pažbička. Model PP měl klasické dvoudílné střenky rukojeti. Po 2.světové válce byla výroba přesunuta do západoněmeckého Ulmu a pistole byla vyráběna až do sedmdesátých let 20. století.
Nejrozšířenější provedení pistole PPK bylo v ráži 7,65mm Browning. Roku 1933 se objevily varianty ráže .22 Long Rifle, 6,35mm Browning a 9mm Browning krátký, které ale nedosáhly velkého rozšíření.
Nabízená pistole pochází z předválečné produkce zbrojovky v Zella Mehlis a je v ráži 7,65mm Browning. Pistole má sedmimístné výrobní číslo (tzv. série milion). Takto značených bylo vyrobenou pouze necelých 7 tisíc kusů. Jedná se o poměrně vzácnou sběratelskou raritu. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr (z levé strany závěru mírně poškozený korozí), hlaveň čistá lesklá.
Pistole je označena platnou dobovou zkušební značkou.
V letech 1914 –1919 nakoupila argentinská armáda u americké firmy Colt v Hartfordu 10 000 pistolí M1911 a zavedla je do výzbroje pod označením Modello 1916. Stejné množství koupila ještě v roce 1927, avšak tehdy již odebírala pistole M1911A1, jež dostaly označení podle letopočtu nákupu: Modello 1927.
Prvním domácím výrobcem pistolí pro ozbrojené složky se stala firma Hispano Argentina Fábrica de Automoviles, S.A. (HAFDASA) v Buenos Aires. V roce 1929 založili Arturo Ballester a Eugenio Molina v Buenos Aires pobočku španělské firmy Hispano-Suiza, jež se zabývala především výrobou motorů pro nákladní automobily. Konstruktér firmy Rorice Rigaud navrhl v roce 1938 zjednodušenou variantu americké armádní pistole a továrna ji nabídla armádě pod označením Ballester-Rigaud jakožto alternativu k dosud zavedeným pistolím. V roce 1941 dostaly vyráběné pistole nové označení Ballester-Molina.
Firma HAFDASA vyráběla pistole Ballester-Molina především pro argentinskou armádu a námořnictvo, letectvo a policii. V průběhu války je ale také dodávala do Velké Británie. Jejich nákupy motivovala snaha o podporu odboje na okupovaných územích západní Evropy, kam je prostřednictvím padákových shozů dodávalo oddělení pro zvláštní operace SOE. Podle dosud uváděných informací dodala HAFDASA v průběhu války do Velké Británie 8000 –10 000 pistolí.
S výrobou argentinských armádních pistolí se dlouhá desetiletí pojila legenda, že jejich hlavní části (tělo a závěr) vyráběla HAFDASA z oceli potopeného německé kapesní bitevní lodi Graf Spee, jehož vrak odpočíval od 17. prosince 1939 v estuáru Río de la Plata poblíž přístavu Montevideo. Argentina neměla vlastní ocelářský průmysl, takže se musela spoléhat na dodávky ze zahraničí. Ocelárny Krupp jí je za války dodávat nemohly, tomu bránila britská námořní blokáda. Metalografický rozbor materiálu těla a závěru jedné pistole, provedený před několika lety, teorii nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Jisté ovšem zůstává, že materiál na výrobu pistolí musela HAFDASA získat za války ze zahraničních zdrojů. Výroba pistolí Ballester-Molina skončila v roce 1953 a celková produkce je udávána 113 000 vyrobenými kusy.
Nabízená pistole pochází z výzbroje argentinské armády. Zbraň je e velmi dobrém původním stav, kompletně na číslech včetně zásobníku. Má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá
Pistole je označena platnou zkušební značkou.
Pistole Walther P38 je zbraň, která byla vyvinuta firmou Walther jako služební pistole pro potřeby německého Wehrmachtu. Pistole Walther P38 měla nahradit pistoli Luger P.08 z důvodu velké výrobní náročnosti. Proto bylo třeba vyvinout pistoli novou, která by měla moderní prvky (např. dvojčinná spoušť) a jednodušší výrobu. Zakázku získala v roce 1938 firma Walther.
Walther dodal zbraň označovanou jako Armee Pistole (AP), z níž se vyvinula pistole Heeres Pistole (HP) a po několika změnách, které požadovala německá armáda, vznikla konečná varianta přijatá do výzbroje pod označením P38. První kusy z nulté série byly dodány armádě v srpnu 1939. Výroba probíhala nejprve pouze u firmy Carl Walther v Zella-Mehlis, v průběhu války rovněž od roku 1942 u firmy Mauser-Werke v Oberndorfu nad Neckarem a potom rovněž v závodě zbrojovky Spreewerk v českém Hrádku nad Nisou.
V roce 1957 se P38 začala opět vyrábět pro potřeby Bundeswehru pod označením P1. Výroba tohoto modelu probíhala opět u firmy Walther, nyní v novém závodě v Ulmu. Později došlo ještě k vyztužení rámu (model s dalším kolíkem nad spouští). Bundeswehr ji používal až do 90. let. Dnes se vyrábí ve francouzském Manurhinu.
Nabízená pistole v výzbroje Bundeswehru pochází z produkce firmy Walther v Ulmu. Pistole je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Československá pistole CZ 75 je samonabíjecí pistole ráže 9mm Luger z produkce Československé zbrojovky Uherský Brod. Byla představena v roce 1975 a konstruktérem byl František Koucký. Jako předloha sloužila belgická pistole Browning HP, od ní se konstrukčně liší pouze vnitřním vedením drážek závěru v těle pistole a směrem pohybu táhla spoušťové páky.
V průběhu produkce byla pistole vyráběna v 17 variantách a tvoří výzbroj mnoha ozbrojených složek na celém světě. Po Coltu 1911 se jedná o druhou nejvíce kopírovanou pistoli.
Nabízená pistole je čtvrtá varianta a pochází z roku 1991. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální povrch a čistou lesklou hlaveň.
Zbraň je označena platnou zkušební značkou.